Hlubina - Kapitola 15

24. října 2017 v 23:57 | Ann |  Hlubina
Kapitola 15
Proč?


Knihy jsou tiší společníci. Nic neříkají, o nic se nezajímají, jen setrvávají na svém místě přesně tak, jak byly umístěny. Poskytují řadu informací, skrývají se v nich příběhy, které stojí za to, dokáží člověku odhalit tajemství přírody, psychiky i lásky. Ale i přes svou důležitost na sebe nepoukazují, nesnaží se zazářit a přitáhnout na sebe veškerou pozornost okolí. Jsou skromné, klidné a neměnné. Jen to mnoho lidí nedokáže ocenit. Zřejmě si vůbec neuvědomují kouzlo, které obsahují. Kouzlo propadnout řádkům, které se jim samy nabízejí. Vypnout mozek, zapomenout na svůj vlastní život, na své strasti, strachy i obavy. Zkrátka se tomu jen poddat. Překonávat stránku po stránce a propadat tomu. Proniknout do autorových vědomostí či fantazií a realitu odsunout do pozadí. Ve světě knih je možné vypustit vlastní život, vžít se do role hlavních postav, poznat dějiny, nekonečnost vesmíru, taje matematiky či chemie, odhalit, jak pracuje lidské tělo, co zajišťuje funkčnost přístrojů, které denně používáme, co dělá člověka člověkem anebo se nechat unést poetickým pojetím světa v básních. Proč to jen okolí tak málo vidí? Odhazuje knihy se slovy, že je to nuda a nikdy to v životě nebudou potřebovat. Copak to sami nevidí? Magický svět, který se jim bez váhání nabízí a zve je k sobě.

Mé oči klouzaly přes jednu polici k druhé. Čekal bych, že se budu nudit jako vždy, ale tentokrát tomu tak nebylo. Sice se tu neukázalo zrovna moc lidí, ale já měl čas dumat. Mé myšlenky se ovšem konečně nevěnovaly Tomovi, ale budoucnosti. Přemýšlel jsem nad tím, čím se budu živit, jaká bude maturita a na jakou půjdu školu. Ale uvažoval jsem i o časově bližších věcech. Například o úterní akci. Už jsem si stačil díky facebooku zjistit, že se jedná o oslavu Samových devatenáctin, což by mohla být docela jízda, oslavy narozenin bývaly těmi nejlepšími party, na kterých teklo pití proudem a sousedé kvůli hluku bušily na dveře. Sam mi navíc už stihl poslat adresu, kterou jsem si uložil do poznámek. Teď už stačilo jen sehnat nějaký dárek a měl jsem to z krku. Byla smůla, že jsem ho doopravdy moc neznal, takže jsem nevěděl, co by se mu mohlo líbit a co by ocenil. Rozhodl jsem se proto pro koupi něčeho univerzálního. Nicméně to zatím nehořelo. Mělo to být až další den, takže jsem se rozhodl zajít do města až po úterní brigádě. Beztak jsem dělal do šesti a tato akce měla být až od osmi, tudíž jsem měl čas. A nepřipadalo mi, že by byl nějaký problém, kdybych náhodou přišel se zpožděním.
V knihovně opravdu nebylo rušno. Už se blížila šestá hodina a za celou tu dobu tam bylo asi sedm lidí, přičemž knihu si půjčilo jen pět z nich. V pondělí tu byl vždy klid, protože většina zkoušek a písemek byla až později v týdnu a třeťáci si knihy na ročníkovou práci půjčovali obvykle před víkendem, kdy měli čas se práci věnovat. Takže jsem měl naprostý klid.
Přetočil jsem stránku časopisu na stole. Sem tam jsem do něj nahlédl, ale valnou pozornost jsem mu nevěnoval, byla to docela nuda, neobsahoval nic, co by mě zaujalo. Jen samé nepodstatné hlouposti. Knihu jsem si raději nebral, protože bych se do ní mohl příliš zažrat a přestal bych sledovat čas.
Byl jsem spokojený s tím, jak to se mnou a Tomem dopadlo. Byl jsem tvrdý, ale musel jsem to udělat. Rozhodl jsem se, že ho vymažu ze svého života a toho jsem také chtěl dosáhnout. Musel jsem hledět vpřed a neohlížet se. On měl toho svého nabíječe a já zase volnou postel. Byla by blbost upínat se na něj a nevyužít lidí, kteří se mi sami nabízeli. On mě nechtěl. Pro mé ego bylo těžké to přijmout, ale bylo to tak. Chtěl mě za kamaráda, ale já jeho ne. Abych se s někým dokázal bavit jako s přítelem, musel mi být ten někdo podobný, ale u něj tomu tak nebylo. Byl citlivý, podle všeho věrný a oddaný. Úplný opak mě samotného. A když někoho měl, bylo by hloupé se dál snažit. To dělají zamilovaní nebo pobláznění lidé, ne já. Už jsem lásku zažil. Byla to potěcha, radost a štěstí, ale když se jí člověk odevzdal, potěcha se snadno měnila v utrpení, radost ve zlost a štěstí ve smutek. Byla vrtkavá a nepředvídatelná. Nabízela náruč, ale měla nachystané ostré drápy. Zamilovat se do špatné osoby je jako propadnout peklu. Město, ve kterém žijete, stoupá nahoru a vy jste najednou pod ním. Slyšíte hlasy, zvuky, hluk. Ale sami jste spalováni nikdy nevyhasínajícími plameny. Jste v zajetí démonů, kteří vám nalhávají, že nemůžete odejít, že to nemůžete ukončit a hodit vše za hlavu. Můžete se pokusit utéct, ale když se dostanete k bráně, zjistíte, že je zavřená. Ďábel se směje, vy se oddáváte lkaní. A všichni to vědí. Vědí, že jste uvězněni v okovech, která jste si sami připnuli na ruce. Můžete se pokusit jim domluvit. Všechno jim vysvětlit, uvést je do obrazu. Ale oni nebudou poslouchat, nechtějí. Jste jejich oběť, jejich figurka na hraní. A když vás démoni zvaní okouzlení a oddanost táhnou hlouběji do rudého království, se slovy, že vám pomohou a že se vše zlepší, není radno jim věřit. Oni slouží tomu největšímu zlu. Zlu, které vám nabízí pomocnou ruku, ale chce vás vidět na kolenou. Zlu, jež je tak hloupě označováno jako zamilovanost. Zaslepí vás, bude tvrdit, že udělá vše, co si jen přejete. Ale přitom si hájí jen své vlastní zájmy. Ale vy to nevidíte, jste slepí a důvěřiví. Chcete pouze něčí přítomnost, hřejivé objetí a ujištění, že bude zase všechno jako dřív. Jenže takhle to zkrátka nefunguje. Nefungovalo to tak nikdy, tak proč by se to právě kvůli vám mělo měnit?
Povzdechl jsem si a otočil jsem další stránku. Samé nezajímavé žvásty nahradilo něco, co vypadalo, jako že by mě to mohlo pobavit. Horoskopy na tento měsíc. Neubránil jsem se tichému uchechtnutí. Dřív jsem jim věřil, hledal jsem v nich uklidnění nebo objasnění některých životních zvratů. Ale to byla minulost, už jsem je neřešil. Vyhledával jsem je jen, když jsem se chtěl zasmát. Byly pro mě to samé jako drby. Jen nepravdy, co chtějí člověku splést hlavu.
Očima jsem zapátral po stránce, dokud jsem nenašel lva. 'Tento měsíc pro vás bude skutečným zlatým dolem. Vaše úspěchy v práci předčí možná už jen nová láska na obzoru.Štěstí se na vás posype ze všech stran. Velkou výhodou jsou otevřené oči, kdy na svět hledíte bez růžových brýlí. Dávejte si pozor, aby vám vaše zdárné dny nestouply do hlavy a zaměřte se především na svou budoucnost.'
Škodolibě jsem se zasmál. Láska? Kdepak, s tou jsem si účty vyřídil už dávno. Spíš znovunalezení sebelásky, to by bylo trefnější. Ano, já a já. To byl ten nejideálnější pár.
***
Dopad mého těla do postele byl následován spokojeným výdechem. Po práci, posilovně a učení jsem si zasloužil nějaký ten oddech. A ten mi spánek nabízel. I když jsem měl takový nutkavý pocit, že budu usínat delší dobu, než obvykle. Už jsem to na sobě dokázal poznat. Mé tělo bylo znavené, ale má mysl jen dočasně. Byla nastartovaná a připravená k okamžité akci. Stačil jen malý podnět, drobná myšlenka, které by se mohla chopit a vytvořit z ní nepsaný román.
Přetáhl jsem přes své tělo deku a položil jsem se na bok. Obvykle jsem usínal na zádech, ale občas mi to bylo zkrátka nepohodlné a potřeboval jsem nějakou změnu.
Představil jsem si dívku, kterou jsem dnes v posilovně potkal. Byla mladší než já, tak o rok, možná o dva. Ale ty křivky! Měla tělo bohyně a úsměv anděla. Naneštěstí byla zrovna na odchodu, když já přicházel, takže jsem si s ní nestihl promluvit. Ale s radostí bych ji vyměnil za svou matraci. Měl jsem dost živou představivost, obzvlášť takhle večer, a tak jsem jí nebránil, když si samovolně začala představovat, jak mladičká dívka vchází do mé ložnice a s úsměvem si začíná svlékat jeden kousek oblečení po druhém. Se zavřenýma očima jsem pozoroval, jak všechno dopadá na zem a ona se blíží. Sledoval jsem její ladné pohyby, pohupování se v bocích a laškovný lesk v očích. Čím víc jsem se blížil spánku, tím zajímavěji se celá situace vyvíjela. Celé to pokračovalo i po mém usnutí, ale začalo se to zvrhávat.
Naklonila se ke mně a její rty se lehce, dráždivě otřely o můj krk, který byl následně poset řadou polibků. Zprvu jemných, postupně stále vášnivějších a vzrušivějších. Její dech mě šimral na krku a její tělo se co chvíli otíralo o to mé. Najednou se ovšem zničehonic stáhla a všechny doteky se vytratily.
"Chrisi?" zazněl místností známý hlas.
Otevřel jsem oči a zadíval jsem se na Toma, který seděl na kraji postele. Ramena měl svěšená a jeho velké, hluboké oči zalité slzami se upíraly na mou tvář. Popotáhl a zoufale si zakryl obličej rukama. "Proč?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 25. října 2017 v 19:08 | Reagovat

Tak ono to s Tomem nebude zase tak jednoznačně skončený, jak si Chris myslel. A teď ještě víc věřim tomu, že Tom myslel Chrise, když mu říkal, že někoho má, ale ten že ho chce jen na sex.
No jsem zvědavá, co bude dál. Těšim se na další díl...

2 Karin Karin | 29. října 2017 v 19:58 | Reagovat

Netrpělivě budu čekat na další díl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama