Říjen 2017

Hlubina - Kapitola 15

24. října 2017 v 23:57 | Ann |  Hlubina
Kapitola 15
Proč?


Knihy jsou tiší společníci. Nic neříkají, o nic se nezajímají, jen setrvávají na svém místě přesně tak, jak byly umístěny. Poskytují řadu informací, skrývají se v nich příběhy, které stojí za to, dokáží člověku odhalit tajemství přírody, psychiky i lásky. Ale i přes svou důležitost na sebe nepoukazují, nesnaží se zazářit a přitáhnout na sebe veškerou pozornost okolí. Jsou skromné, klidné a neměnné. Jen to mnoho lidí nedokáže ocenit. Zřejmě si vůbec neuvědomují kouzlo, které obsahují. Kouzlo propadnout řádkům, které se jim samy nabízejí. Vypnout mozek, zapomenout na svůj vlastní život, na své strasti, strachy i obavy. Zkrátka se tomu jen poddat. Překonávat stránku po stránce a propadat tomu. Proniknout do autorových vědomostí či fantazií a realitu odsunout do pozadí. Ve světě knih je možné vypustit vlastní život, vžít se do role hlavních postav, poznat dějiny, nekonečnost vesmíru, taje matematiky či chemie, odhalit, jak pracuje lidské tělo, co zajišťuje funkčnost přístrojů, které denně používáme, co dělá člověka člověkem anebo se nechat unést poetickým pojetím světa v básních. Proč to jen okolí tak málo vidí? Odhazuje knihy se slovy, že je to nuda a nikdy to v životě nebudou potřebovat. Copak to sami nevidí? Magický svět, který se jim bez váhání nabízí a zve je k sobě.

Hlubina - Kapitola 14

14. října 2017 v 0:27 | Ann |  Hlubina
Kapitola 14
Ne, nemám tě rád



Nečekané události patří k životu. Každý by měl být čas od času něčím překvapen, ať už jsou to pozitivní nebo negativní věci. Ale někdy je těch překvapení příliš a je těžké je vstřebat a pracovat s nimi. Pokud po dlouhé době přijde hodně pozitivních, je to úžasné a člověk se hned cítí skvěle. V opačném případě je to pak problém. Klid vnáší do života řád, který v něm potřebujeme. Někdy je nejlepší, když se nic neděje a my si můžeme jen tak sednout a vypustit všechno okolo. Nic neřešit, ničím se netrápit ani nic neočekávat. Jen pokud dokážeme toto, můžeme být opravdu šťastní a spokojení. Ale ne vždy to jde.
Den se mi vlekl. Každá vteřina byla jako minuta, každá minuta jako hodina. Už jsem začínal mít všeho plné zuby. Sice jsem toho dost zjistil, ale velká řada věcí se naopak zahalila do roucha tajemství. Celá tato hra se začínala vymykat mé kontrole.