Hlubina - Kapitola 12

16. září 2017 v 23:08 | Ann |  Hlubina
Kapitola 12
Zadaný



Když dlouho nepřicházela reakce na mou žádost o přátelství, rozhodl jsem se vyrazit běhat. Sprchu i jídlo jsem opět odložil. I když bylo venku chladno, tak nesněžilo a toho jsem musel využít.
Vyrazil jsem na sever. Byla to ta nejkratší cesta, kterou jsem se mohl dostat z města. V uších jsem měl sluchátka a zaobíral jsem se svými úvahami. Noha míjela nohu v rychlém sledu. Miloval jsem běh. Byl to velmi jednoduchý sport, který duševně posilňoval a pomáhal člověku uvolnit se. Nemusel jsem se soustředit na žádný správný postup nebo počítat jako u posilování. To mi sice dávalo mnoho, co se vzhledu týkalo, ale běh mi zase dával mnoho jakožto celku.
Budovy, auta a množství lidí nahradily stromy, louky a pole. Ubíral jsem se po vyšlapané pěšině, kterou lemoval potok. Po pár minutách jsem si vyndal sluchátka, abych mohl vnímat jeho zurčení a křupání sněhu pod svýma nohama. Bílá, zimní peřina už byla ušlapaná, ale stále jsem musel místy více zvedat nohy.

V takovýchto chvílích jsem si více, než kdy jindy, uvědomoval, že jsem stále jen člověk. Ale nebylo to nepříjemné, naopak se mi to líbilo. Zažil jsem smích a štěstí, ale okusil jsem i slzy a smutek. Byl jsem za celý svůj život milován i nenáviděn, byl jsem obdivován i odsuzován, zaslepen i vnímavý, zažil jsem odpuštění i zavržení, objetí i odstrčení, povzbuzení i sražení na zem, zájem i nevšímavost, úspěch i ztroskotání, klid i vztek. A to všechno na mně zanechalo následky stejně jako na komkoliv jiném. Nebyl jsem něco víc, než ostatní. Ale byl jsem to stále já. Nenapodobitelný originál, který nemohl být předem odhadnut. I kdybych prošel celý svět, nenašel bych nikoho, kdo by se se mnou ve všem shodoval a to ať už šlo o vzhled, zážitky nebo povahu. A to bylo kouzelné. Kdyby byli všichni stejní, byla by to beztak na světě pěkná nuda.
Překonal jsem zhruba další dva kilometry, než jsem se zastavil u rybníka obklopeného stromy. Byl celý zamrzlý, ale z krusty ledu sem tam vykukovaly trsy uschlého rákosu. V sezóně tu člověk občas mohl narazit na hrající si děti nebo rodinky, co si přišly odpočinout do přírody a uniknout horku, které panovalo mimo les. Avšak v zimě se v okolí nevyskytovaly žádné rušivé elementy. Vše bylo pokojné a mírumilovné. Člověk by si řekl, že někdo jako já nebude podobné věci vyhledávat, ale opak byl pravdou. Čas od času jsem potřeboval tak říkajíc upustit páru a toto místo bylo jedním z věcí, které mi v tom pomáhaly.
Stál jsem tam dlouho. Čas pro mě najednou nic neznamenal. Mé oči se upíraly na led, který se pod paprsky slunce, které se uráčilo vykouknout zpod mraků, třpytil. Ale mé myšlenky se ubíraly jinými cestami. Stále a stále utíkaly tam, kam by neměly. Zpátky k tomu blonďatému sadistovi, který tak moc ranil mé ego. Nebo snad i něco víc?
***
Celý den uběhl velmi rychle. Dokonce jsem se stihl i trochu prospat. Kolem osmé hodiny jsem ovšem zasedl opět k notebooku, abych zjistil, jestli se něco změnilo. Velmi milým překvapením pak bylo, když jsem zjistil, že má žádost byla konečně schválena. Neváhal jsem tedy, a protože byl aktivní, tak jsem mu napsal:
'Ahoj. Jsi v pořádku?' Neubránil jsem se potutelnému úsměvu. Tohle byl skvělý nápad. Mělo mi dojít dřív, že tímhle způsobem jsem měl možnost se k němu dostat mnohem blíž, než soustavným snažením se ho někde zastihnout.
'Ahoj, ano, jsem, proč? :))' Přišla do pár vteřin odpověď.
'Já jen, žes tak rychle zmizel. Jsi naštvaný?' Hrál jsem si na slušňáka, i když mi ta role moc neseděla.
'Ne. Byli jsme opilí, nehody se stávají…'
'Vážně?'
'Vážně'
Byla škoda, že jsem na něj neviděl. Zajímalo by mě, jaký by byl jeho výraz, kdybychom se o tomto bavili tváří v tvář. Nicméně to zatím vypadalo dobře, odpovídal opravdu rychle a já rozhodně neměl v plánu zaostávat. 'To jsem rád. Hele a co takhle se sejít?'
'Proč?'
Proč asi?
Ušklíbl jsem se. 'Jen bych si chtěl popovídat'
'Vždyť jsme se bavili hodně včera'
'To ano, ale tam bylo všude plno lidí'
'Chrisi?'
'Ano?'
'O co se snažíš?'
Můj úšklebek byl rázem pryč a nahradilo ho zamračení. Že by mu to přece jen došlo? 'O co bych se měl snažit?' Nelíbilo se mi, že byl přes zprávy tak odvážný. Vsadil bych se, že naživo by nikdy nesebral odvahu se na toto zeptat.
'Vždyť to oba víme moc dobře. Sehnal jsem si dost důvěryhodný zdroj…'
"Kurva," zasyčel jsem. Zezačátku to vypadalo tak slibně a najednou tohle. Ale kdo by mu to mohl říct? Jistě, mé nekalé praktiky znala spousta lidí, ale proč by mu to někdo z nich říkal? A proč by mu Tom věřil? 'Nevím, co tím myslíš' Snažil jsem se dělat, jako že o ničem nevím, ačkoliv jsem sám moc nevěřil tomu, že by to jen tak hodil za hlavu a znovu se nechával lapat do mých sítí. Hekticky jsem uvažoval, jak se z toho vyvléknout a co mu nalhat. Všechny mé myšlenky ale odezněly do ztracena, když přišla po delší odmlce krátká, ale šokující zpráva:
'Někoho mám, Chrisi'

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 16. září 2017 v 23:23 | Reagovat

No...tak tohle jsem nečekala a jak tak koukam, tak ani Chris. Ale dobře mu tak. Teď jen, jestli to Tom neplácl jen tak, aby se chránil před nájezdem Chrise nebo je to celé pravda a on si někoho našel. A jestli je to pravda, tak jsem zvědavá, kdo to je...
Moc se těšim na další díl...

2 Karin Karin | 19. září 2017 v 20:33 | Reagovat

Chrisovi pěkně sklaplo já si myslím že Tom nikoho nemá jen chce mít od něj klid.

3 Random Yaoistka Random Yaoistka | E-mail | 14. října 2017 v 19:01 | Reagovat

Tak on někoho má...konečně rival pro Chrise

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama