Hlubina - Kapitola 9

26. srpna 2017 v 21:09 | Ann |  Hlubina
Kapitola 9
Party



Celý zbytek dne se mi vlekl. Utíkal mi ještě mnohem pomaleji, než bylo běžné, jelikož jsem se nemohl dočkat večera. Při své práci v knihovně jsem si přehrával všechny možné alternativy, jak by to mohlo dopadnout. Ty, ve kterých jsem získával, se mi samozřejmě zamlouvaly mnohem víc nežli ty ostatní. Proto jsem právě tyto ostatní odsouval ve své hlavě do pozadí.
Jednu nespornou výhodu má dnešní práce měla, a to takovou, že doma jsem pak moc času nestrávil. Jenom jsem se umyl, najedl, upravil a odpověděl jsem na Maxovu zprávu, která mi ještě zvedla náladu, jelikož mě informoval, že Tom souhlasil s tím, že dorazí. Ale nic jiného jsem ani nečekal, Max měl úžasný dar přesvědčit lidi, že chtějí i to, co vlastně nechtěli. Z domova jsem vyrážel s pár kondomy v kapse a s větším očekáváním, než obvykle.
Max nebydlel daleko, pěšky se tam dalo dostat během pár minut. Žil ještě v domě svých rodičů, ačkoliv bydlel v druhém patře, které měl jen pro sebe a moc se s nimi nestýkal. Dnes byli samozřejmě pryč. Kdyby věděli, co všechno už se nich událo, tak by jistě své víkendové výlety omezili. Ale my nikdy nezanechávali velké stopy. Když se něco rozbilo, hodili jsme to buď na jejich kočku, nebo na psa. A vitrínu s jejich sbírkou skleněných slonů z různých zemí jejich syn vždy uklidil při takovýchto příležitostech do sklepa. Přece jen to nebyla první a jistě ani poslední party, kterou jsme u nich pořádali.
Jako obvykle bylo pozváno plno lidí, některé jsem dokonce ani já sám neznal. A spousta z nich přišla už před začátkem. Já dorazil až za úplné tmy a také v pěkné zimě. Bylo krátce po osmé hodině.

Když jsem dorazil na místo, opět jsem obdivoval krásu, v níž bydleli. Jejich dům by se bez velkého přehánění dal nazvat palácem. Sice měl jen dvě patra, sklep a půdu, ale zato byl rozložitý co do šířky, to do délky. Byl natřen na tmavě zelenou barvu a měl složité venkovní zdobení s ornamenty květin. Ale přesto nepůsobil žensky. Vepředu byla veranda, na níž vedly tři malé schůdky. Byla včetně venkovního posezení, to sice bylo normálně v tuto roční dobu v garáží vedle budovy, ale pro tuto příležitost bylo vyvlečeno ven. Sestávalo z pěti houpacích křesel, malé lavičky a stolku, na kterém teď bylo několik popelníků, které sem Max umístil pro kuřáky. Uvnitř byly cigarety tabu, jeho rodiče nenáviděli kouření. Celá veranda pak byla ohrazena drobným plůtkem, který byl ve stejné barvě jako venkovní posezení. Dům měl zrovna i nová, dost velká okna, která byla vyměněna před zimou. Záclony byly zatažené, ale stejně bylo poznat, že se uvnitř svítí. Když jsem přicházel, tak jsem také slyšel hudbu, co se odtamtud ozývala. Díky bohu za tolerantní sousedy.
Prošel jsem otevřenou brankou, přešel jsem verandu a vstoupil jsem do prostorné předsíně. Věšáky už byly plné bund, ale přesto jsem našel místo, kam jsem si odložil tu svou. Byl jsem rád, že už jsem se dostal dovnitř, jelikož jsem šel dost na lehko. Má bunda byla fórová, sice nadělala plno parády, ale moc nezahřála. A pod ní jsem navíc měl jen černé, bavlněné triko s rozhalenkou, které strhávalo pozornost na mé svaly. Rád jsem byl obdivován. Sladil jsem ho též s černými džíny a ponožkami ve stejné barvě. Mohlo by se zdát, že takto budu působit nenápadně, ale jakmile jsem prošel dveřmi do obýváku, upoutal jsem pozornost nejednoho člověka.
Mohlo tam být už tak dvacet lidí. Velká, rudá místnosti s dvěma pohovkami, stoly ve stejné barvě a barem Maxova otce byla nyní doplněna ještě spoustou stoliček. Oba stoly se skoro prohýbaly pod nádobami s alkoholem. Na občerstvení už moc místa nezbylo. Pití jsem s kámošem vybíral i já, bylo toho opravdu dost. Už stihl namíchat řadu drinků. Jako vždy nemohl chybět rum s kolou, ovšem nejednalo se o žádné levné pití ze samoobsluhy, vedle něj byly ještě skleněné mísy s Jägerbombou a mojitem, ty tu byly z několika druhů rumů, našla se tu i vodka s džusem a další druhy pití, ve všem byly naběračky. Vedle toho se pak nacházela hromada kelímků. Sklenice by byly příliš riskantní, mohly by se lehce rozbít, už takhle bylo docela nebezpečné, že tu byly tyto skleněné mísy. Na baru pak stálo asi dvacet flašek a další kelímky na panáky. Náš hostitel si dokonce dal tu práci, že sehnal kelímky, co kterých se vešlo jen tak padesát mililitrů. Stále mi nešlo do hlavy, kde na to všechno bral peníze, ale moc jsem to nikdy neřešil.
Max seděl na jednom z gaučů, po své levé ruce měl blonďatou dívku, kterou jsem nikdy v životě neviděl a po jeho pravici ležela jeho mikina. Jako obvykle mi držel místo. Zamířil jsem tedy rovnou k němu. Několika lidem jsem cestou musel odpovědět na pozdrav, dokonce i jednomu hnědovlasému chlapci, kterého jsem si vůbec nevybavoval. Ale možná jsem s ním někdy něco měl, těžko říct. Když jsem k němu došel, čekalo mě okamžité uvítání:
"Nazdar! Dal sis nějak na čas," mikinu přehodil před okraj gauče, abych se mohl posadit.
"Už si nachcanej, co?" ušklíbl jsem se. Žádná novinka to nebyla, vždycky se opil už na začátku. Nejdřív jsem si nabral trochu pití, než jsem se usadil vedle něj. Také třímal v ruce téměř prázdný kelímek.
"Si piš!" zasmál se. "Jo a ještě nedorazil," informoval mě. Věděl, že bych se na to zeptal. "Mimochodem… tohle je Mary, že je kouzelná?" poukázal na dívku vedle sebe s připitomělým pohledem. Ne snad, že by z ní byl okouzlen, ale alkohol dělal svoje. A také to patřilo do jeho balícího programu.
"Těší mě, sem Chris," představil jsem se jeho modrooké krasavici.
Plaše se usmála "I mně," řekla jen. Rozhodně ještě nebyla v takovém stavu jako její nápadník. Tedy spíše nápadník jejího těla.
Dál jsem ji už neřešil, jen jsem se spokojeně rozvalil na gauči a sledoval jsem přicházející lidi. Opravdu jsem už byl na Toma vysazený, protože jsem pár slovy odbyl několik děvčat a kluka, co se se mnou snažili zapříst rozhovor.
"Už bych moh říct, že si snad posedlej," popíchl mě Max, když si toho všiml.
"Hele, nech si to, jo?" uchechtl jsem se. Posedlý? Ne, tak bych se nenazval. Prostě jsem jen chtěl dostat to, co jsem si vzal do hlavy.
Už jsem v sobě měl pár kelímků, když se konečně objevil ve dveřích. Podle stylu chůze a toho, jak se rozhlížel, jsem usoudil, že na ničem podobném nikdy nebyl. Vypadalo to, že se styděl. Dokonce si sebou ani nikoho nevzal, což jsem uvítal, ale bylo to také obdivuhodné. Přijít snad poprvé na pořádnou party, mezi lidi, s nimiž se nebavil a sám. Nevím, jak bych se v jeho situaci zachoval. I když já všude zapadl už tak nějak sám od sebe. Nejspíš za to mohl můj vzhled a ego.
Vstal jsem, abych ho uvítal, a když jsem k němu šel, nezapomněl jsem ho sjet pátravým pohledem. Vzal si na sebe šedé kalhoty a bílou košili, která se sem zrovna moc nehodila. Ale slušela mu.
"Nazdar," usmál jsem se na něj.
Teď pro mě teprve začínala ta pravá party.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 26. srpna 2017 v 21:33 | Reagovat

Asi jsem divná, ale moc přeju Chrisovi, aby se ten jeho debilní plán, jak dostat Toma, krutě obrátil proti němu. Tak budu tajně doufat, že se to posere a Chris odstrouhá...

2 Karin Karin | 28. srpna 2017 v 20:58 | Reagovat

Také by mě potěšilo kdyby jeho ego trpělo

3 Kaho Kaho | E-mail | Web | 30. srpna 2017 v 15:53 | Reagovat

Tak ja im fandím, a verím že ho Tomi nakoniec tak okúzli že na ten plán zabudne a sa zamiluje až po uši :D milujem také páry, samec a jeho vystrašená korisť :D ďakujem za kapitolu, pekne sa to rozbieha :)

4 Ann Ann | E-mail | Web | 2. září 2017 v 0:27 | Reagovat

[1]: Budu se opakovat, ale skutečně jde poznat, že ty Chrise nenávidíš =D

[2]: Zdá se, že Chris má více nepřátel, než jsem předpokládala =D

[3]: Já zase moc děkuji za komentář =3 Ale nápovědy, týkající se následujícího děje, dávat nebudu =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama