Hlubina - Kapitola 6

4. srpna 2017 v 22:23 | Ann |  Hlubina
Kapitola 6
Neznamenáš nic


"No tak, řekni mi, co se děje," snažil jsem se působit, jako by mě to zajímalo. Ale on mi ne a ne odpovídat. Neustále měnil směr chůze, očividně v touze se mě zbavit. Já byl ovšem příliš neodbytný.
Jeho odmítání mé maličkosti se mě dotklo natolik, že jsem dokonce i hodlal riskovat svou pohodlnou práci, ve které jsem správně měl za pár minut být, jen abych se mu pokusil dostat pod kůži.
"Tome," oslovil jsem ho nakonec a zněl jsem tak naléhavě, až mě to samotného zaskočilo. Stával se ze mě čím dál lepší herec. Možná bych se tím měl v budoucnu živit.
Zastavil se prudce na místě. Hleděl přímo před sebe a ruce zaťal v pěst. Takto setrval notných pár chvil. Sbíral odvahu, než se ke mně obrátil. "Vím, co jsi zač. A vím, o co se pokoušíš. Ale najdi si prosím jinou oběť. Já... na tohle nejsem," vysypal ze sebe v rychlosti, pohled přitom upíral do země.

Fajn, zdá se, že budu muset změnit přístup. Přimhouřil jsem oči a ukazováčkem a palcem pravé ruky jsem mu zvedl bradu, aby se na mě musel podívat. Pak jsem se sklonil, abych měl tvář v úrovni té jeho, a pátravě jsem se na něj zadíval. Slzy mu už oschly. Spatřoval jsem ale, že má v očích zmatek. Byl nejistý, váhavý, možná by se dalo říct, že až rozpolcený. V jeho obličeji se zračila vzpurnost a odvaha, ale i bolest a stesk neznámého původu. Na moment jsem si připadal jako postava z jedné ze svých povídek. Tváří v tvář odmítnutí, vnímajíc intenzivní, modravé zraky, pozorně studující mé rysy a cítíc vlahý dech, co se tříštil o mé rty. Tuto představu jsem zcela zlikvidoval, když jsem hrubým hlasem s rozkazovačným podtónem pronesl: "Prostě mi řekni, co se stalo. A já tě nechám na pokoji."
Bylo to, jako by se probral z transu. Odstrčil mou ruku a o krok ustoupil. Tiše si povzdechl a opět se odmlčel. Nevím, jak dlouho to trvalo, mohly to být vteřiny stejně jako minuty. A já taky nic neříkal, pouze jsem čekal. Vyplatilo se to, nakonec to z něj totiž vypadlo:
"Odmítnutí citů."
Stejně jednoduše jako on jsem odvětil: "Chápu."
Pak jsem udělal něco, co rozhodně nečekal. Otočil jsem se na patě a zamířil jsem pryč. Neřekl však ani slovo, a tak jsem brzy zmizel za zatáčkou.
V doprovodu křupání sněhu, spojeného s mými kroky, jsem se ubíral do školy a přitom jsem se bránil vlezlé myšlence. Byl tohle jen další tah mého plánu... nebo jsem to udělal proto, že mě o to požádal?
***
"Je to pryč, už pro mě neznamenáš nic..." známý hlas se rozléhal v černotě a ozvěnou se vracel zpět, ,,...neznamenáš nic... nic... nic..."
Byl jsem dezorientovaný a zmatený. Nic jsem nechápal. Netušil jsem, kde a s kým se nacházím. Ale přesto mi ten hlas byl velmi povědomý. A taky mě notně znervózňoval. Proč? O tom jsem sám neměl ani páru. Ale příjemný mi nebyl ani náhodou. Při jeho znění jsem vnímal nepříjemné mrazení v zátylku a cítil jsem na sobě něčí pohled. Ale jak by mě mohl někdo pozorovat v naprosté, neprostupné tmě?
"Neznamenáš pro mě nic... pro mě nic... nic... nic..."
Měl jsem pocit, že mi pukne hlava. Ten hlas jako by mi začal zevnitř tlačit na lebku. Bylo to ničivé. Směrem z mozku jako by vyjížděly jehly.
"Neznamenáš nic, Chrisi... nic, Chrisi... nic..." začalo se to přibližovat.
"Kdo jste? Co po mně chcete?!" zakřičel jsem do tmy ve snaze dostat se k nějakým informacím. Ale odpovědí mi bylo zase to samé:
"Neznamenáš pro mě nic... pro mě nic... nic..."
"Ale-" pokusil jsem se začít, když tu mi na rameni přistála ruka. Ledová, vlhká, oslizlá ruka. A těsně vedle ucha se mi rozezněl krutý smích. A v ten moment mi to došlo.
"Paulie!"
Prudce jsem se posadil.
Nacházel jsem se ve své ložnici. Seděl jsem na posteli. Zpocený a rychle oddechující.
Okolí bylo temné a zcela tiché. Ale já to stále ještě slyšel:
"Neznamenáš nic..."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kaho Kaho | E-mail | Web | 5. srpna 2017 v 0:52 | Reagovat

Zaujímavé, som zvedavá komu sa Tom vyznal a kto je to Paulie,, ďakujem za poviedku a teším sa na ďalšiu časť :)

2 Hatachi Hatachi | Web | 7. srpna 2017 v 19:06 | Reagovat

Je mi líto Toma a proto doufam,že si Chris najde na hraní někoho jiného. Nevim, ale Paul mu musel hodně moc ublížit...
No jsem zvědavá co bude dál. Těšim se na další díl.

3 Karin Karin | 11. srpna 2017 v 22:49 | Reagovat

Pár dní tu nejsem a jsou tady dva díly moc dík.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama