Hlubina - Kapitola 5

26. června 2017 v 0:17 | Ann |  Hlubina
Kapitola 5
Příležitost


"Chrisi! Chrisi Tylere!"
"Hm?" bez projevu většího zájmu jsem zvedl hlavu k Müllerovi. Nevypadal zrovna nadšeně. Jeho oči mě zpod hustého obočí sledovaly jako vražedné dýky, chystající se mě probodnout.
Možná nebylo nejmoudřejší zalomit zrovna na jeho hodině. Rád ze sebe dělal 'pana důležitého'. Kdykoliv si všiml toho, že někdo jen prohodil pár slov se spolusedícím, už začínal lamentovat. Na svou obhajobu ale musím podotknout, že jsem se i přes nevyspání držel vzhůru až do téhle hodiny. Monotónní výklad Müllera ovšem zapracoval, víčka ztěžkla a brzy už nebylo v mých silách je udržet.
"Milý pane Tylere, můžete mi prosím vysvětlit, jak je možné, že se nevěnujete látce?" profesorův tón nevěstil nic dobrého.
Ze strany se ozvalo Maxovo tiché chechtání, jež se snažil zadusit rukou před ústy. Ne, že by to mělo valný účinek.
Protáhl jsem se. Choval jsem se klidně a můj zpomalený mozek mezitím vymýšlel, jak z tohohle co nejladněji vybruslit. "Víte..." začal jsem s rozvahou a pohledem bleskl k plátnu, na kterém běžel projektorem přenášený dokument, abych zjistil, co vlastně bereme. Bioetika. Jo, to by snad i šlo. "Věnuji se látce. Ovšem ne tak, jak je běžné. Respektive věnoval jsem se jí včera večer. Bioetické problémy mě vždy zajímaly. A když jste nám minule říkal, že do tohoto tématu zabrousíme, rozhodl jsem se najít si pár věcí," očima jsem sem tam pohlédl na hodiny. Za čtyři minuty zvonilo, musel jsem to protahovat.

"Skutečně jsem to na poslední hodině říkal?" zeptal se Müller třídy. Odpovědí mu bylo souhlasné zahučení ostatních. Měl jsem štěstí, že zrovna mě tu vždycky podrželi.
"Vidíte? Upozornil jste nás na to předem," opět jsem se ujal slova. Teď bylo hlavní nedovolit mu mluvit. "A jistě je vám známo, že základy společenských věd mi nejsou cizí, naopak. Ať už se jedná o práva, morálku, filozofii, psychologii, etiku, bioetiku či další," zaútočil jsem na jeho slabinu. Lásku k vystudovanému předmětu. "Rád si proto předem nastuduji to, co máme v plánu brát. Ne snad, že bych se tu chtěl vytahovat, kolik toho vím, ale je lepší být v obraze a mít přehled. Je pak snazší vše vstřebat a vytvořit si na to vlastní názor, ne snad?"
Užuž otevíral ústa, aby mi na mou řečnickou otázku odpověděl, ale to jsem nesměl dovolit. "Ale zpět k tomu hlavnímu. Včera jsem sledoval videa s výklady filozofů a hlavně lékařů, co se k tomuto vyjadřovali. Jenže jsem se do toho příliš ponořil a ztratil jsem pojem o čase. Když se člověk pro něco nadchne, tak čas nehraje roli. Mně se tohle stává poměrně často. Když se do něčeho opravdu zaberu, tak přestávám koukat na hodiny. Čím zajímavější téma, tím déle vydržím bez toho, abych si zkontroloval, kolik je hodin a jestli by náhodou nebylo dobré už jít spát. A najednou koukám a byly už dvě v noci. To víte, musel jsem dokoukat alespoň poslední video, týkalo se to křesťanského pohledu na potraty," čerpal jsem ze svých dřívějších, mizivých poznatků. "Pak mi samozřejmě ještě trvalo, než jsem si nachystal věci, osprchoval jsem se a také než jsem usnul. Měl jsem s tím docela problém, jelikož jsem stále přemítal nad tím, co jsem se dozvěděl a utvářel jsem si na všechno vlastní názor. Moc jsem toho ve výsledku bohužel nenaspal. Proto jsem dnes tak vyčerpaný a-"
Konečně mě vysvobodilo zvonění. To hraní přehnaného zájmu mě unavovalo.
"Jsem potěšen, ale příště ať už se to neopakuje," varoval mě Müller rychle, a pak už raději uhnul, aby ho nestrhl shluk lidí, hrnoucí se ven.
"Dobře si to uhrál," smál se Max, když jsme šli po chodbě směrem ke dveřím. "Ale řekni mi... co si fakticky dělal?" vědoucně na mě mrkl.
Ušklíbl jsem se. "Šukal," vyslovil jsem předpokládanou odpověď a vyšel jsem ven.
"Proč mě to jen neudivuje?" protočil pobaveně oči a hned před budovou začal tahat z kapsy krabičku cigaret. "Chceš?" nabídl mi.
Krátce jsem to zvážil, ale nakonec jsem kývl. "Jasný, teď se to šikne."
Bylo pouhou náhodou, že ve chvíli, kdy jsem si zapálil, jsem zvedl pohled ze země a ještě větší náhodou, že to bylo zrovna v momentě, kdy kolem mě procházel můj plánovaný úlovek. S výdechem kouře z plic jsem laškovně pronesl: "Nazdar Tommy."
Jen uhnul pohledem na stranu a bez odpovědi zrychlil krok. Bylo na něm poznat, že je v rozpacích, ale zároveň jsem si na něm všiml i výrazu, co jsem si vyložil jako projev vzpurného vzteku.
"Ale, ale... tak tenhle bylo to tvoje noční studium?" šťouchl do mě loktem Max.
S klidem jsem si znovu potáhl a chrčivě, temně a zároveň s úšklebkem jsem pronesl:
"Kdepak. Ten bude teprve to příští."
***
Po obědě s Maxem jsem se musel vrátit zpátky do školy. Pondělky, úterky a pátky jsem měl ony nudné 'služby' ve školní knihovně.
Byl zrovna hodně chladný den, ledový vítr profukoval oblečení silou, jako by ho chtěl člověku strhat z těla, a když jsem byl zhruba v půlce cesty do školy, tak začalo poměrně hustě chumelit. Příroda dávala jasně najevo, že oteplení v blízké době neplánuje. Ještě aby ano, když zatím nebyly ani Vánoce. Na ty jsem se vůbec netěšil, neměl jsem rád svátky, ale na tento jsem byl tak nějak alergický. Jako dítě jsem je miloval, ale čím jsem byl starší, tím mi byla společnost celé rodiny méně příjemná. Také jsem si více všímal hádek, co přitom probíhaly a všeobecného napětí mezi jednotlivými členy naší famílie. Nejhorší to bylo mezi otcem a strýcem, ale nebyli jediní, kdo si nadávali. Proto jsem se rozhodl, že letos zůstanu na svátky u sebe. Lepší být sám, než s nimi. Ale pořád to nebude žádné terno.
Dal bych si další cígo. Prolétlo mi hlavou, když jsem míjel park u knihovny, do kterého jsem rád chodíval kouřit nejen s Mikem. Poslední dobou jsem na to ale neměl čas, všechen volný mi brala práce, cvičení, flámy a psaní. A taky lidi, co jsem si tahal na noc domů. Musel jsem uznat, že se ze mě stal korunovaný hajzl. Ale líbilo se mi to. To, že jsem byl zvaný na každou větší akci v okolí, to, že po mně toužilo tolik lidí, to, že jsem si mohl vybírat, s kým se budu bavit. Ale nejblíž mi byl Mike, protože měl podobný styl života jako já. A hlavně jsem s ním mohl mluvit na rovinu o čemkoliv… kromě mých slabin.
No podívejme! Přerušila tok mých úvah má vlastní myšlenka. Dneska mám vážně štěstí! Zrychlil jsem krok, dokud jsem nedošel až k Tomovi. Stál na mostě za parkem, opíral se o zábradlí a díval se na vodu, valící se dole přes kameny. Nevšiml si mě, dokud jsem nestanul za ním a nepronesl:
"Zdravíčko, myslím, že bychom si měli promluvit o tom v knihovně," věřil jsem tomu, že si ho získám tím, že budu vystupovat jako svatoušek. A také tomu, že když budu předstírat, že mě mrzí, co jsem mu ten den 'provedl', tak mi bude zobat z ruky.
Pomalu se otočil a stanul mi tváří v tvář. Až v ten moment jsem postřehl, že má v očích slzy. "Jdi pryč…" zamumlal, ale namísto toho se sám pokusil odkráčet.
Rychle jsem ho dohnal. "Co se děje?" zeptal jsem s předstíranou starostlivostí a má mysl se zabývala jediným:
Jeho slabost se rovná dobrá příležitost pro mě.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 26. června 2017 v 19:00 | Reagovat

No...jen aby se mu ta příležitost nevymstila. Jsem zvědavá, co bude dál.

2 Kaho Kaho | E-mail | Web | 29. června 2017 v 0:12 | Reagovat

Tak toto nieee,,,  čo mi to robíš s tými koncami :D Som napnutá ako guma v gatiach a ty v tom najlepšom skončíš? :D no ale som zvedavá ako to dopadne a hlavne čo sa mu stalo,,, strašne sa teším :)

3 Karin Karin | 29. června 2017 v 20:15 | Reagovat

No tak uškrtím ale asi ne nevěděla bych jak to skončí jen jsem zvědavá co se Tomimu stalo.

4 lina. lina. | E-mail | Web | 16. července 2017 v 23:36 | Reagovat

to je hajzlík. jo, napsala jsem to xdd, na konci mě naštval a to hodně. potom je tu tom. zajímalo by mě, co se stalo, ale doufám, že to není nic vážného.

5 Ann Ann | E-mail | Web | 4. srpna 2017 v 22:32 | Reagovat

[1]: To se časem uvidí =D

[2]: Omlouvám se =D Ale ono právě to napětí je potřeba =D

[3]: Prosím neškrtit, ještě bych ráda nějakou tu dobu žila! =D Snad se Ti konec příběhu bude líbit =)

[4]: Taková sprosťárna! =D Zda-li je to vážné nebo ne, to už ale nemám právo posoudit =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama