Hlubina - Kapitola 1

16. ledna 2017 v 15:45 | Ann |  Hlubina
Kapitola 1
Stará známost


"Vypadni," pronesl jsem bez špetky citu a ukázal jsem směrem k černým dveřím, vedoucím ven z mého bytu.
"A-ale... ale proč? Udělal jsem něco špatně? Chrisi... já myslel, že tohle má budoucnost!" koktal zmateně chlapec.
Jak se vůbec jmenoval? To jsem netušil. Nevěděl jsem o něm zhola nic. Když jsem si ho včera večer dotáhl domů, bylo to jen za jedním účelem. Užít si. Nic jiného mě nezajímalo. Ale teď bylo ráno. Bylo načase, aby zase zmizel, stejně jako se objevil.
"Vypadni!" zvýšil jsem hlas a udeřil jsem pěstí do stolu tak silně, že část skotské ve sklenici na něm vychrstla ven.
Na tohle už nic neřekl. Se slzami v očích se otočil a utekl ven. Dveře za sebou hlučně zabouchl.
Protočil jsem oči. "Ještě mi omlátíš omítku, debile," ulevil jsem si, než jsem se posadil ke stolu a sklenici, po jejímž boku stékala kapička alkoholu, jsem vzal do ruky.
Můj byt byl temný. Bylo sedm hodin a chladné roční období zapříčinilo, že venku bylo šero. Ale ani slabému světlu se téměř nedařilo proniknout dovnitř přes zatažené žaluzie. Modré stěny vypadaly téměř až černě. Obě tyhle barvy jsem miloval. Černá ladila s mou duší. A modrá byla klidná, racionální až mrazivá. Navíc zmírňovala chuť k jídlu. Nesměl jsem se cpát, měl jsem svůj zajetý jídelníček, proto téměř celý můj byt byl vyveden v odstínech od toho, podobného hlubinám oceánů až po svítivou modř. Až na ložnici. Ta byla rudá s tmavě oranžovým stropem. Rudá byla barva hříchu, svodu a vášně. Přesně vystihovala podstatu toho místo, kam jsem si co týden tahal někoho jiného. Sem tam jsem tam měl nějakou dívku, ale nad těmi početně převažovali mladíci. Měl jsem vyhraněný vkus.

Pohledem jsem pomalu přejel po stinné chodbě. Poblíž dveří se nacházel botník a věšák. Po zemi se plazil hnědý koberec. U stropu se pohupoval malý, okrasný lustr se třemi žárovkami. Vypínače tu byly dva, jeden po pravé straně při vstupu a druhý vedle stolu v rohu místnůstky, kde jsem seděl. Byla u něj jen jedna židle, víc jsem jich nepotřeboval. Žil jsem sám. Od rodičů jsem se odstěhoval, jakmile mi padla osmnáctka. Bylo to na konci třeťáku. Nyní už jsem procházel posledním ročníkem střední školy s dobrými vyhlídkami na kvalitní vysokou.
Podíval jsem se na stříbrné hodinky na své pravé ruce. Sedm hodin a čtyři minuty. S povzdechem jsem dopil osvěžující sklenku pití, vstal jsem a šel jsem se osprchovat. Další nudný školní den volal. A ještě k tomu pondělí. Život je hrozně nespravedlivý.
Přesun do koupelny byl rychlý, stačilo přejít chodbu, projít obýváčkem a otevřít dveře.
Ačkoliv jsem měl rád dlouhé povalování se ve vaně nejlépe se sklenkou Martini v ruce, musel jsem zvolit rychlejší sprchování. Alkohol beztak nebyl vhodný při nabírání svalové hmoty. Přesto jsem ho ovšem miloval. Uklidňoval mě. A navíc sex v opilosti je ten nejlepší, o tom jsem se přesvědčil už mnohokrát.
Sprcha mi trvala pouhých pár minut včetně mytí hlavy. Tu jsem nefénoval, neměl jsem tak dlouhé vlasy, aby nestihly před vyučováním uschnout.
Oblečení jsem měl již připravené na okenním parapetu. Až když jsem měl na sobě černé, na kolenou úmyslně roztrhané džíny a bílé triko, obepínající mou vypracovanou hruď, rozsvítil jsem a zadíval jsem se do zrcadla.
Nekonalo se žádné překvapení. Jako vždy nulové kruhy pod očima, čistá pleť, rebelsky rozcuchané, vlhké vlasy černé barvy a modré oči přecházející do zelena směrem k zorničkám. Orlí nos, husté obočí a široká ramena mi dodávaly na autoritě.
"Jako vždy bezchybný," zamumlal jsem si samolibě, než jsem se jal vyčistit si zuby. Většinu práce za mě udělal elektronický kartáček. Pak už stačilo se jen navonět. Používal jsem voňavku Playboy New York.
Opustil jsem koupelnu, v chodbě jsem si u věšáku oblékl černý kabát a po ustrojení jsem zpod stolu vytáhl batoh a hodil jsem si ho na jedno rameno. Vyšel jsem ven a zamkl za sebou. Klíč jsem pak bezpečně uschoval zpět do kapsy kabátu, odkud jsem ho taky vytáhl.
Seběhl jsem schody ze třetího patra a vykročil jsem z paneláku do mrazivého rána. Z chodníku už byl odklizen sníh, takže cesta probíhala hladce. Do deseti minut jsem byl na místě.
Před šedou budovou už na mě čekal Max, můj nejlepší kámoš. Nebo spíš něco na ten způsob. Ležérně se opíral o smrk kousek od cesty a kouřil. Po ramena dlouhé, vlnité vlasy mu povlávaly ve větru a svou zářivou, zlatou barvou ladily s okolím. Byl hodně výraznou osobou, nedal se přehlédnout. Stejně jako já.
Když mě uviděl, típl cigaretu o kmen a došel ke mně. "Nazdar brácho," pozdravil, "co víkend?"
"Čau, jo pohoda," zpomalil jsem, dovnitř budovy jsme se už jen tak courali.
"Kolikrát?" zajímal se.
"Jako vždy jednou. A ty?"
"Taky."
Pro náhodné posluchače by náš rozhovor nedával smysl, ale my věděli, o čem je řeč. Bavili jsme se o tom, kolikrát jsme o víkendu někoho přehnuli. Klasika.
"Hej, mrkej," šťouchl do mě loktem a ukázal směrem ke vchodovým dveřím školy.
Zbystřil jsem a zahleděl jsem se tam. Naskytla se mi zajímavá podívaná. Poměrně vysoký, hnědovlasý mladík s kakaovýma očima se vztekle díval na mnohem menšího chlapce a vypadalo to, že ho co nevidět praští. Napadený se lehce krčil, pohledem těkal ze strany na stranu a něco nervózně mumlal, slova jsem však neslyšel, nebyl jsem dost blízko.
"Není to ten tejpek z pařby?" vyptával se Max. Myslel onoho vzteklouna.
Potutelně jsem se usmál. "Jo, to je," broukl jsem. Jednou jsem se s ním setkal na párty. Zlískal se jako prase. Toho jsem tenkrát využil a nalákal jsem ho k sobě. Byla to hodně divoká noc, což se mi zamlouvalo. Jednou se pokusil být dominantní, ale to jsem mu zatrhl. Po té noci vypadl, aniž by cokoliv řekl. Zřejmě nebyl gay, ale alkohol udělal svoje. "Mám chuť se pobavit. Sleduj," pronesl jsem hlasem, jež nevěstil nic dobrého.
Zrychlil jsem svůj krok a dostal jsem se za Rickova záda, tak se totiž ten můj úlet jmenoval. Zrovna napřahoval pěst a chystal se k úderu. Já jsem ho ovšem levačkou objal kolem pasu a pravačkou jsem chytil jeho nataženou ruku a stáhl mu ji k pasu. Pak jsem se na něj zezadu natiskl, a jelikož jsem byl o něco vyšší než on, opřel jsem si bradu o jeho rameno. "Ahojky Ricky, vzpomínáš si na mě?" zavrněl jsem a pánví jsem provedl jemný pohyb vpřed, aby lépe cítil můj rozkrok, i když jsem rozhodně nebyl vzrušený. Jen jsem si s ním hrál.
Ztuhl a jako ve zpomaleném filmu se ohlédl. Jeho zaražený, zděšený výraz byl k popukání.
"Dneska v noci mám volno, nechceš se zastavit?" pokračoval jsem v provokaci. Byla to zábava. Rád jsem si takhle s někým pohrával. Bylo to takové moje hobby.
"Ne, to je dobrý!" vychrlil ze sebe ve spěchu a pokusil se ode mě dostat.
Jen tak jsem ho nepustil a sevřel jsem ho silněji. "Ale no tak, nenech se přemlouvat. To tvoje vzdychání mi chybí. Oba víme, že to tak chceš, kurvičko. Tu noc se ti líbilo, když jsem ti tak říkal, hm?" teď jsem mluvil hlasitěji a kolem postávající studenti a studentky se začali uchechtávat.
"Buď zticha!" zasyčel mladík a znovu se pokusil se mi vymanit. Tentokrát jsem ho už nechal. Zmizel ve škole rychleji než pára nad hrncem.
Upřel jsem pohled na zaskočeně se tvářící oběť a mrkl jsem na něj. Vlastně jsem mu poskytl službičku. To bych si mohl někdy vybrat. Byl přesně můj typ. Drobný, modrooký blonďáček jako z nějakého časopisu. Líbil se mi. Už jsem se na něj párkrát díval na chodbě. Ale teď nebyl čas na balení.
"Ty seš fakticky debil," popadl mě kolem ramen smějící se Max.
"A proto mě miluješ," rýpl jsem si s úšklebkem a spolu s ním jsem se vydal na hodinu.
"Tak jasný," obrátil oči v sloup.
Ještě naposledy jsem se ohlédl, abych se mohl podívat na svou příští oběť. Zíral na mě, ale už ne plný zmatku, ale s lehkým, pobaveným úsměvem na rtech a vděkem v očích.
Jo, toho dostanu. A brzy.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 17. ledna 2017 v 17:53 | Reagovat

Bože to je arogantní hajzl. Těšim se, až si nabije hubu. Tak jsem zvědavá, co bude dál...

2 Karin Karin | 17. ledna 2017 v 20:40 | Reagovat

Každý se brání jinak  když mu někdo ubliži i když to není moc dobrý způsob.

3 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 19. ledna 2017 v 3:36 | Reagovat

Originální svině

4 vivisek vivisek | 24. ledna 2017 v 16:47 | Reagovat

jsem ráda že dál píšeš  :-) vypadá to zajímavě. :-)

5 lina. lina. | E-mail | Web | 16. července 2017 v 22:34 | Reagovat

musím uznat, že vypadá dobře, tedy, jak si ho představuji, podle popisu a podle coveru, který k povídce máš. zatím můj názor na něj je všestranný. na jednu stranu to je svině, na druhou stranu, mám pocit, že si svým nově vydobytým sebevědomím snaží, nevědomky či ne, chránit své pravé já. čeho se však bojím je, co provede tomu blonďáčkovi, na kterým má oči. :) už jen kvůli jeho chování, kterým se, po celou tuhle kapitolu, projevoval. skvělá práce :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama