Vlčí příběh - Kapitola 26

28. srpna 2016 v 13:46 | Ann |  Vlčí příběh
Kapitola 26
Nevzdat se bez boje



Jak nepříjemné může pro člověka být v jistých situacích ticho? To jsem začínal zjišťovat, když jsem stál tváří v tvář otci s žádostí, o níž jsem dobře věděl, že se neshoduje s naším smýšlením o normálnosti. A i přesto jsem cítil, že nedělám špatnou věc. To mě děsilo snad ze všeho nejvíc. Ještě nedávno bych se začal smát, kdyby mi někdo řekl, že se ocitnu v takové situaci. Že budu vážně uvažovat nad tím, že si vezmu muže. A že to budu sám chtít. Mátl jsem tím vlastní mysl, žádné racionální odůvodnění tu nebylo. Jenom ty prazvláštní pocity, co se mnou mávaly, jak se jim zachtělo. Zasahovat do nich bylo téměř nemožné. Srdce a mozek byly teď dvě samostatné jednotky a každá z nich prahla po něčem jiném. Byl to lítý souboj, ze kterého pomalu vycházelo jako vítěz srdce. Mozku nezbylo nic jiného, než zoufale křičet, ať přestanu dělat hlouposti. Jeho nářky se utápěly v moři vět, kterými ho zasypával silnější protivník.

Šílené. Tohle prosté slovo bylo dokonalým popisem všeho, co se dělo. Slýchával jsem hodně příběhů o neobvyklých párech, co spolu skončily. Žádný se nemohl rovnat tomu našemu.
Otcův pohled mě doslova propaloval, byl pichlavý a dala se v něm vyčíst nechápavost a nesouhlas. Nic neříkal, nahánělo mi to husí kůži. A ještě k tomu se tohle celé seběhlo příliš rychle. Trocha prostoru na přemýšlení by se mi hodila. "Omluv nás, prosím," vypadlo ze mě. Nečekal jsem na odpověď, místo toho jsem se krátce, pobízivě podíval na mladíka vedle sebe a zamířil jsem mimo tábor. Nebezpečí, které by se tam mohlo nacházet, jsem nebral v potaz. Nestačil jsem však ujít ani dva kroky a ucítil jsem, jak se mi kolem zápěstí ovinuly něčí prsty. Překvapeně jsem se otočil a zadíval jsem se na Draie, který se natáhl, aby mě zastavil. Výraz jeho tváře mě vyděsil. Ne proto, že by se mračil nebo podobně, tvářil se úplně normálně. Ale v jeho očích jsem narazil na něco, co mě nenechalo klidným. Hořel v nich, pro mě dosud neznámý, druh ohnivého odhodlání. Plál tak silně, že se to nedalo přehlédnout. Nebyl jsem schopen určit, kde se vzal, ale jasné mi bylo, že s jeho objevením se nepojilo nic dobrého.
"Vy nám to nechcete dovolit," začal Drai pevným hlasem a pohled po celou dobu upíral na mě, i když mluvil s mým otcem, "a já zase nechci za žádnou cenu ustoupit. Vy jste válečník zocelený mnohými střety. A to já také. Jistě jste už mnohokrát čelil silným protivníkům," pomalu se otočil, "a já chci být dalším z nich. Tímto vás vyzívám na souboj na život a na smrt. Chci bojovat o Kerrovu ruku."
Emoce, která mnou v ten moment projela, by se jen těžko dala popsat slovy. Nejdřív přišla horkost, co mi proběhla až do konečků prstů. V okamžitém závěsu za ní přišel chlad, jaký člověk zažívá, když dostane zimnici. A nakonec se dostavilo naprosté strnutí. Celé se to seběhlo v rámci dvou vteřin. Nedokázal jsem se na nic soustředit, veškeré mé smysly se rozostřily. Až tak prudký a silný tento šok byl. Nevím, jak dlouho trvalo, než jsem se probral, ale když se tak konečně stalo, z mých úst se vydral výkřik: "Ne!"
Ať už by tohle dopadlo jakkoliv, mohlo to skončit pouze smrtí. Buď smrtí člena mé vlastní rodiny... anebo smrtí toho, kterého jsem miloval. Když se však můj pohled střetl s Draiovým, okamžitě mi byla jasná ta osudná věc. On už se rozhodl.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Shinia Shinia | 28. srpna 2016 v 14:17 | Reagovat

Po tak dlouhý době konečně vyšel další úžasný díl.Mám se na příště na co těšit

2 Anonym Anonym | 28. srpna 2016 v 14:48 | Reagovat

KONEČNĚ DALŠÍ DÍL!!! A nějak jsem  čekala, že to půjde tímto směrem.... jen pokračuj

3 Elyza Elyza | 28. srpna 2016 v 15:06 | Reagovat

Ne ne neee... chudák Kerro. Opravdu se moc těším na další díl

4 Kaho Kaho | E-mail | Web | 28. srpna 2016 v 21:48 | Reagovat

Teším sa na ďalší diel,,, :)

5 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 29. srpna 2016 v 0:01 | Reagovat

Konečně pokračování a ještě tak drsné. No nepotěšilas mě dcero. Bude to smutné a hlavně problematické, ať už umře kterýkoli z nich. Prostě průser za průserem, ale semeho asi nezabiješ. Tak už může přijít jedině zásah zhůry.

6 Smígl Smígl | 1. září 2016 v 15:55 | Reagovat

No... Ehm... Těšila jsem se dlouhou dobu, a teď budu čekat dál, chápu že ne každý má múzu na rozdávání, ale tohle je na mě moc krátké. Ale nechává to tomuhle dějí to kouzlo.

7 Tera Tera | 1. září 2016 v 19:54 | Reagovat

moc pěkné, těším se na další díl a je to hodně napínavé

8 Vived Vived | 4. září 2016 v 20:37 | Reagovat

Jsem velice ráda, že ses nakonec rozhodla pokračovat.Tvoje tvorba se mi líbí a těším se na další díl. Klidně si na něj počkam, tak dlouho jak bude potřeba  :-). <3

9 Karin Karin | 6. října 2016 v 11:54 | Reagovat

To je ale drama.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama