Srpen 2016

Vlčí příběh - Kapitola 26

28. srpna 2016 v 13:46 | Ann |  Vlčí příběh
Kapitola 26
Nevzdat se bez boje



Jak nepříjemné může pro člověka být v jistých situacích ticho? To jsem začínal zjišťovat, když jsem stál tváří v tvář otci s žádostí, o níž jsem dobře věděl, že se neshoduje s naším smýšlením o normálnosti. A i přesto jsem cítil, že nedělám špatnou věc. To mě děsilo snad ze všeho nejvíc. Ještě nedávno bych se začal smát, kdyby mi někdo řekl, že se ocitnu v takové situaci. Že budu vážně uvažovat nad tím, že si vezmu muže. A že to budu sám chtít. Mátl jsem tím vlastní mysl, žádné racionální odůvodnění tu nebylo. Jenom ty prazvláštní pocity, co se mnou mávaly, jak se jim zachtělo. Zasahovat do nich bylo téměř nemožné. Srdce a mozek byly teď dvě samostatné jednotky a každá z nich prahla po něčem jiném. Byl to lítý souboj, ze kterého pomalu vycházelo jako vítěz srdce. Mozku nezbylo nic jiného, než zoufale křičet, ať přestanu dělat hlouposti. Jeho nářky se utápěly v moři vět, kterými ho zasypával silnější protivník.