Duben 2016

Vlčí příběh - Kapitola 25

25. dubna 2016 v 12:49 | Ann |  Vlčí příběh
Kapitola 25
Zvyky a tradice



Zaskočení ostatních bylo v tuhle chvíli pochopitelné. Ale ani v nejmenším se nemohlo rovnat tomu mému. Říct, že jsem to nečekal, by bylo slabé. Doslova mi to vyrazilo dech. Po všem, co mi Drai kdy řekl, jsem sice věděl, jak to semnou má. Ale tohle? Vzít si mě? Připadalo mi to šíleně. Možná až dětinské. Navíc požádal o mou ruku otce! A to přece věděl, jaké je naše smýšlení o vztazích! Nemohl být tak sklerotický, aby zapomněl na to, že u nás jsou normální jen svatby muže se ženou. A stejně přišel s takovou věcí. Ač to u nich bylo na denním pořádku, u nás tomu tak nebylo.
Jakmile pominulo prvotní ztuhnutí okolo stojících lidí, přišlo rozrušené šeptání. Ostatní si ukazovali jak na Polorase, tak i na mě. Nejen, že se před jejich očima právě zvíře proměnilo v člověka. Ale ještě k tomu v člověka, který jejich vůdce žádal nejen o mír, ale ještě i o něco, co se neslučovalo s dlouholetými tradicemi.

Vlčí příběh - Kapitola 24

12. dubna 2016 v 10:17 | Ann |  Vlčí příběh
Kapitola 24
Žádost

Krev. Jejím železitým, štiplavým pachem byl prosycen vzduch v celém táboře. Ušlapaná tráva se barvila do ruda. Nebe ztmavlo. Jako by se obloha mračila při pohledu na to, k čemu tady došlo. Řežba si vyžádala oběti, ale daň, kterou jsme museli zaplatit my, byla nicotná v porovnání s ním, jaké ztráty se objevily v řadách nájezdníků. Ti z nich, kteří přežili, prchli. Zbaběle vzali nohy na ramena, tenhle boj pro ně byl předem prohraný. Jejich síla nemohla obstát proti početní převaze, výcviku a spolupráci lidí a šelem.
Bylo to úžasné a děsivé zároveň. V zápalu bitvy jako by zmizely rozdíly i odvěká nesnášenlivost nás a Draiova kmene. Jako bychom byli cvičeni ke spolupráci s vlky.
Všechno se seběhlo rychle. Byla to záležitost minut, ne hodin, což bylo neobvyklé. Nevítaní hosté odtáhli s nepořízenou.
Já sám jsem se v tom nestačil ani zorientovat. Mojí primární starostí bylo zvíře v kleci. Zmizel jsem ve stanu svého otce a s potěšením jsem zjistil, že klíč od vězení mého přítele nechal pod polštářem. Když jsem se vynořil, schylovalo se ke konci.
S úžasem jsem sledoval, jak se šelmy vrhaly na ty, co se pokusili zasáhnout někoho z našeho tábora. A naopak. Nikdy bych nevěřil, že k tomu vůbec může dojít, že někdy budu svědkem této spolupráce za účelem vyššího dobra.
A pak... bylo po všem. Vítězství bylo dosaženo snáz, než kdykoliv dřív.