Vlčí příběh - Kapitola 19

24. ledna 2016 v 18:16 | Ann |  Vlčí příběh
Kapitola 19
Parazit



Nádech, výdech… Se zavřenýma očima jsem se snažil udržet si chladnou hlavu. Bylo to pro mě divné. Opravdu divné. V hlavě jsem si stále dokola přehrával události z lesa a byl jsem z toho nesvůj. Nyní, když jsem měl čas přemýšlet, tak jsem si nebyl jistý, zda má odpověď byla na místě. Od něj se dalo čekat možné i nemožné, dostat se mu do hlavy bylo složité a mně se to zatím pořádně nepovedlo. Doteď to bylo všechno v pořádku… ale to se mohlo změnit. Jedna věc je vědět, že vás má někdo víc než rád, ale dát mu možnost se vás dotýkat a přivlastňovat si vás, je už něco trochu jiného.
Byl jsem asi srab, ale akceptovat jeho chování pro mě bylo těžší, než by se na první pohled mohlo zdát. Zároveň to ale bylo i... kouzelné. Trochu jsem se toho celého bál, ale když mě v tom lese začal líbat... vyšel jsem mu ústrety. Protože to bylo krásné. Spousta jiných věcí by se mi jistě nelíbila, ale tohle bylo takové nezávazné, nevinné a neohrožující moji maličkost... zatím.
Po rozhovoru jsem Draie požádal, abychom se vrátili zpátky do tábora. Neochotně souhlasil, přeměnil se a odnesl mě tam. Řekl jsem, že jsem unavený a šel si lehnout. Chtěl jsem být sám a promyslet to. Ale on bohužel brzy přišel za mnou, prý raději oželel oslavu, aby mě hlídal. Z toho jsem radost zrovna neměl, ale nekomentoval jsem to. Po pár minutách povídání si nakonec vlezl ke mně na lůžko, objal mě a usnul.
A nyní jsme leželi tak, jak jsme usnuli. Já vepředu a on za mnou. Držel mě kolem pasu a tiskl se hrudí na má záda. Tahle poloha byla víc než znervózňující a nedávala mi možnost přemýšlet uvolněně a objektivně.
Po pár minutách jsem se rozhodl, že musím pryč. Takhle bych nepřišel na nic kloudného. Pomalu jsem se tedy začal dostávat z jeho sevření tak, abych ho neprobudil. Trvalo mi to pěkných pár minut, ale povedlo se to. I při odchodu z chatky jsem se snažil být jako myška.

Vzal jsem za kliku a zlehka jsem jí stlačil dolů. Následně jsem dveře pootevřel, vyklouzl jsem ven a zase jsem za sebou stejně opatrně zavřel.
Oddechl jsem si.
Venku sice byla zima jako vždy a mně naskočila husí kůže, ale za to jsem byl tentokrát rád. Chlad mi pomohl vyprázdnit přeplněnou hlavu.
Opřel jsem se o bok chatky a zavřel jsem oči. Celé to začínalo být tak zamotané, až mě to děsilo. Když jsem sem byl poprvé doveden, bral jsem to jinak, než jak jsem na to nahlížel nyní. Draiovo vyznání mi udělalo zmatek v tom, co se ode mě čeká. Nijak nenaléhal, to ne, ale jeho postoj a to, co řekl, bohatě stačilo k tomu, abych přehodnotil své postavení v tamní společnosti.
Zaslechl jsem kroky, které mě vyrušily z rozjímání. Odlepil jsem se od stěny a zaměřil jsem pozornost na postavu, co ke mně mířila. Zprvu jsem v přítmí nerozeznal jasné rysy, ale když se ten někdo přiblížil víc, shledal jsem, že se jedná o muže tak kolem třicítky. Nebyl moc vysoký, možná jen o něco málo vyšší než já, ale vypadal nebezpečně. Ošlehané rysy, tmavé, rozcuchané vlasy po ramena a nenávistně zachmuřená tvář. Vzhled rváče.
Mohlo mi dojít, že mě vyhmátnou stráže. Byl jsem připravený se stáhnout zpátky do chatky. Pak se ale stalo něco divného. A nečekaného. Ten muž ke mně došel a spustil po našem:
"No vida. Kdopak se to tu toulá bez svého strážce?"
Zostražitěl jsem. Tento hlas jsem si pamatoval. Jednalo se o tu osobu, co se před pár dny v noci hádala s Draiem a říkala, že jsem nebezpečný a že by mě neměl zkoušet začlenit do kmene, jinak bude litovat.
"Co chcete?" zeptal jsem se chladně.
"Konečně si s tebou můžu promluvit o samotě. To chci," obešel mě a zastavil se u dveří, čímž mi zablokoval cestu zpět do chatky.
"Tak mluvte," jednal jsem s ním jako otec při setkáních s nepřáteli. Pro mě to i nepřítel byl.
"Nemusíš se chovat jako hrdina, stejně vím, že se bojíš," jeho tvář se zkroutila do odporné, škodolibé grimasy. "Jsi tu jenom díky tomu hlupákovi, který má za to, že tě dokáže změnit, i když nedokáže. A jenom na to doplácí."
"Doplácí?" trochu jsem se zamračil. Snaží se mi něco nalhat?
"Ty o tom nevíš?" uchechtl se. "Kvůli tobě ztratil hodně uznání a respektu. Stáhl jsi ho níž. Kvůli tobě se hádal několik nocí s otcem. Bylo zmíněno i to, že ho možná vyhostí z kmene. Protože když si ho nechceš vzít, jsi hrozba. A on tě má na svědomí."
Pokud mě chtěl něčím zasáhnout, trefil se. "O co vám jde?" zašermoval jsem rukama.
"O to, aby sis konečně uvědomil, jak na obtíž tu jsi. Kdyby nebylo Draie, tak už jsi dávno mrtvý. Žiješ jenom díky jeho dobrotě a táhneš ho ke dnu. Jako kámen, přivázaný k jeho noze. Kvůli tobě ztrácí to, na co byl zvyklý. Kvůli nějakému člověku, co sem přišel jako by mu to tu patřilo! Jsi spokojený? Ničíš věci, co bral jako samozřejmost. O tohle ti šlo? Zničit mu život? Zbavit ho rodiny? Přátel? Tak už jsi spokojený?"
Couvl jsem. Sice nekřičel, aby nikoho nevzbudil, ale jeho slova byla jako malé jehličky, zabodávající se do mě. Bolelo to. Hodně.
"Ptám se: Jsi spokojený?" udělal krok mým směrem.
"Co... mám dělat?" docílil toho, že mi bylo otřesně. Připadal jsem si jako parazit.
Chytl mě za rameno, silně stiskl a zadíval se mi z velké blízkosti do očí. "Uteč," zašeptal bez známky žertu, "pokud mu nechceš zničit život, tak se otoč a zmiz."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Štěpánka Štěpánka | 24. ledna 2016 v 18:26 | Reagovat

Páni...tak tenhle díl byl něco! Chudák kluk...jsem zvědavá, jak bude reagovat. Ale snad to dopadne dobře. T_T

2 Shinia Shinia | 24. ledna 2016 v 19:23 | Reagovat

Nádhera jsem zvědavá jak to bude pokračovat moc hezký  =)

3 jaja jaja | 24. ledna 2016 v 19:51 | Reagovat

paráda snad ho opravdu nenapadne utéct už se těším na další díl :-)

4 Anonimka Anonimka | 24. ledna 2016 v 20:14 | Reagovat

* přerušila načrtávání pomníku, nevěřícně kroutí hlavou a naštvaně podupává nožkou * Už zase to ukončuješ v tom nejlepším.... To není fér! Bouřím se ó Bohyně! Nebudu pokračovat dokud tu nebude další díl! * kecla si na zem a čeká na další božský díleček*

5 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 24. ledna 2016 v 20:19 | Reagovat

Beztak uteče :D a Drai ho poběží hledat, přece jenom super vlčí čuch o zavedete tam, kde půjde. nebo ho bude lovit celý kmen, taková menší štvanice na člověka :D

6 Omu Omu | 11. srpna 2016 v 12:25 | Reagovat

Stejně to neovlivním, ale zkus zdrhnout a nakopu ti prd... zadek

7 Karin Karin | 6. října 2016 v 11:05 | Reagovat

Doufám že to neudělá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama