Vlčí příběh - Kapitola 17

9. ledna 2016 v 11:06 | Ann |  Vlčí příběh
Kapitola 17
Příliš vřelé city



"Už ti to jde," pošeptal mi spokojeně Drai, když mě vedl kolem ohně v pomalém tanci. Rytmus nám udával zvláštní nástroj v rukou kluka tak kolem dvanácti let, byl ze dřeva a podobal se naší flétně, ale zvuk měl výraznější.
Pousmál jsem se. Rukama jsem ho objímal kolem krku a dával jsem nohy za sebe a vedle těch jeho. Nebylo to nic těžkého. Ostatní lidi jsem moc nevnímal, teď jsem se soustředil jen na tanec a toho, kdo mě vedl. Uvědomoval jsem si, že jsem se choval divně. Nevadilo mi, že mě držel v pase, že se tiskl svým tělem na to moje ani, že to působilo podivně.
Bylo to trochu jako v některé z pohádek, co nám po večerech vyprávěla jedna dívka, kterou jsem znávala. Většinou tam figurovali lidé a nějaké nadpřirozené bytosti. A na konci se princ jedné strany a princezna strany druhé vzali a tím potvrdili mír mezi svými královstvími nebo rody. I když v našem případě nešlo o prince a princeznu, nebrali jsme se a neupevňovali jsme mír. Ale i tak mi to ty příběhy z mého dětství záhadným způsobem připomínalo.
Nevím, jak dlouho jsme tam tak kroužili kolem ohně spolu s dalšími páry, co se k nám připojily, mohlo to být dvacet minut, ale taky dvě hodiny. Drai mě ale nakonec chytl za ruku a začal mě tahat pryč směrem do prázdného zbytku tábora.

"Co se děje?" ptal jsem se překvapeně. Nechtělo se mi opouštět teplo a veselí v blízkosti ohně, jež už jsem zase viděl v normálních barvách.
"Musíme být sami," víc mi k tomu neřekl. "Vrátíme se pak na jídlo."
"Ale kam to jdeme?" ptal jsem dál, ale nechával jsem se vést mezi ztichlými chatkami směrem k lesu. Ruch oslavy jsme zanechali za sebou.
"Uvidíš..." pustil na kraji tábora moji ruku a než jsem se nadál, tak se jeho tělo prudce rozzářilo, že jsem si až musel zakrýt oči. Když světlo zmizelo a já se na něj podíval, nestál tam jako člověk, ale jako vlk. Už to bylo delší dobu, co jsem ho v téhle podobě naposledy viděl. Teď mě vážně zajímalo, co chystá. Podezření jsem stále ještě nepojal.
Trhl hlavou směrem ke svému hřbetu v jasné pobídce.
Přikývl jsem na znamení, že jsem tomu rozuměl, chytl jsem se ho kolem krku a vyškrábal jsem se na jeho záda. Když jsem se tam dostal, natiskl jsem se na něj a pevněji jsem ho objal. Krásně hřál a to jsem v téhle zimě uvítal. I když Perio mě taky moc hezky prohříval zevnitř. Ale takhle to bylo lepší, jelikož jsem měl něco hřejivého uvnitř i zvenčí.
Pomalu se rozeběhl směrem k prvním stromům, u nichž jsme se brzy ocitli, a pak postupoval hlouběji do lesa. Obdivoval jsem ho za to, že se v té tmě a vysokém porostu dokázal pohybovat tak rychle, tiše a obratně. Já sám jsem toho viděl málo. Velmi málo. Moje oči nedokázaly tak snadno prohlédnout tmu.
Kam mě nese? Vetřela se mi do mysli otázka. Účinky pití ustupovaly a mně došlo, že asi nebyl až tak chytrý nápad s ním sem chodit. Co když mi ublíží? Ale proč by to dělal? Maximálně by si mohl vzít moje poprvé, co tak chtěl. Ale proč by mě kvůli tomu nosil do lesa? To by stačila chatka, ne? Tady je chladno. Dumal jsem. Nejraději bych se vrátil ještě k ohni a loknul si omamného nápoje, abych zahnal svoje obavy.
Nakonec se po pár minutách zastavil a já očima zapátral po okolí. Tohle bylo místo, kde rostlo méně stromů a neměly tak rozložité koruny, takže sem doléhalo stříbřité světlo z měsíce, co již vystoupal na oblohu. Zemi pokrýval měkce vypadající mech a sem tam rostl trs trávy. Nebyly tu keře, které jinak šlo najít prakticky kdekoliv jinde v lese.
Spustil jsem se z jeho zad. "Co tu děláme?" objal jsem si trup rukama. Byla mi už zase zima. Zavřel jsem oči právě včas, takže mě neoslepilo to bílé světlo, co doprovázelo jeho přeměnu.
"Co myslíš?" opáčil jeho hlas.
Podíval jsem se na něj a nejistě jsem pokrčil rameny.
Udělal krok blíž a objal mě lehce kolem pasu. "Říkal jsem, že mi pomůžeš si dnešek užít, ne?" zavrněl.
Naskočila mi husí kůže. Najednou jako bych vůbec nic nepil. "Počkej!" zatlačil jsem mu rukama do hrudi a vyvlékl jsem se mu. "Dneska ne! Já nechci!" začal jsem protestovat. "Prosím! Ještě je moc brzo!" byl jsem vyděšený. Nechtěl jsem to s ním dělat. A už vůbec ne venku v zimě. Zešílel snad?!
Zatvářil se udiveně. "Počkej chvilku. Myslím, že oba mluvíme o něčem jiném," usmál se, když jsem ze sebe všechno vysypal. "Nechci s tebou mít sex, pokud sis z mých slov vyvodil tohle. To bych tě nebral sem a taky bych chtěl, abys toho víc vypil. Chci s tebou jen být v klidu a o samotě bez toho, aby nás mohl někdo poslouchat. Rád bych si povídal."
"Povídal?" zastyděl jsem se za to, že mě jako první napadlo, že by si se mnou chtěl užít. Podezříval jsem ho z něčeho, co vůbec neměl v plánu. To jsem zvoral. "Omlouvám se..." sklonil jsem hlavu, teď bych se na něj nemohl koukat.
"Ano. Chci tě víc poznat. A nemusíš se omlouvat, jenom bych rád zmínil, že nejsem takový, abych tě nutil do něčeho, čeho se tak bojíš. A ani jsem si nemyslel, že z toho máš tak panickou hrůzu," povzdechl si. Najednou vypadal unaveně. "Ty nezměníš názor, že?"
"Jaký názor?" nechápal jsem.
"Že se ti vůbec nelíbí kluci."
Ošil jsem se. A neměl jsem se hned tak k odpovědi.
"Buď ke mně prosím upřímný, je to pro mě podstatné."
"Proč?"
Ucítil jsem, jak mě chytl za konečky prstů a zvedl jsem hlavu. Byl v mém osobním prostoru a díval se na mě z těsné blízkosti. Vypadal... jinak, než jsem byl zvyklý. Jeho tvář byla vážná, ale taky smutná a rty měl zkroucené do hořkého úsměvu. "Hodně jsem přemýšlel, Kerro. A došel jsem k závěru, že k tobě cítím city vřelejší, než bych měl. Jinými slovy..." přiblížil svůj obličej k tomu mému tak, že jsem na tváři mohl cítit jeho vlahý dech, "...nemám daleko k tomu, tě milovat."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Štěpánka Štěpánka | 9. ledna 2016 v 11:30 | Reagovat

Awwrh! Krása...konečně se tam začínají projevovat nějaké hlubší city. Moc se těším na další díl. :3

2 Shinia Shinia | 9. ledna 2016 v 11:39 | Reagovat

krásný už chci nový díl =)

3 Elyza Elyza | 9. ledna 2016 v 13:38 | Reagovat

Ooo božeee...doufám, že se Kerra trochu víc rozhoupe, těším se na další kapitolu

4 jaja jaja | 9. ledna 2016 v 14:39 | Reagovat

omg krása :-)tak už ted se nemužu dočkat pokračování :-)

5 Katy Katy | E-mail | 9. ledna 2016 v 21:28 | Reagovat

Jsem zvědavá, jak to bude dál

6 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 11. ledna 2016 v 10:25 | Reagovat

Rozkošné a já tajně doufala, že ho opije a zneužije, ach jo, zřejmě si na to musíme ještě notnou chvíli počkat. Minimálně do svatební noci :D

7 Omu Omu | 11. srpna 2016 v 12:15 | Reagovat

Úhuhú... také rozkošné ^^

8 Karin Karin | 6. října 2016 v 10:57 | Reagovat

Doufám že brzo bude Kerro na stejné vlně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama