Dernière Danse - Kapitola 7

2. ledna 2016 v 16:17 | Ann |  Dernière Danse
Kapitola 7
Změna



Zorničky se mi rozšířily překvapením. Zalapal jsem po dechu. To myslel vážně?! Nedělal si jenom legraci?! Nespletl se jenom?! Opravdu... s ním mám tancovat já?! Zadíval jsem se na jeho ruku, co ke mně napřáhl. Na sucho jsem polkl a vložil jsem svou dlaň do té jeho. "Bude mi ctí..." zašeptal jsem. Cítil jsem teplo, co vyzařoval, i přes rukavičky, co měl nepřetržitě na sobě. Zajímalo by mě, proč tomu tak bylo, ale měl jsem podstatnější věci, kterým jsem mohl věnovat pozornost.
"Děkuji," kouzelný úsměv se mu rozšířil. Vypadal vskutku úchvatně.
Za co mi děkuje?! Vždyť tohle je něco, za co bych měl být spíš já vděčný jemu, proboha! Byla to ohromná pocta. Nedařilo se mi to rozdýchat, byl jsem z toho celý rozechvělý.
"Společně se nám snad podaří dostat měsíc vysoko na oblohu a poskytnout mu všechno, co potřebuje, co říkáš?" ztlumil hlas. Jeho slova zněla díky francouzskému přízvuku jedinečně.
Zachvěl jsem se, aniž bych sám věděl proč. S největší pravděpodobností tomu byla na vině jeho těsná blízkost. Lehce se ke mně nakláněl a před pár momenty přistoupil blíž. "To... bych byl moc rád..." ano, byla to hloupá odpověď, ale nic lepšího jsem nebyl schopný vymyslet, moje mysl odmítala spolupracovat jako bych v hlavě měl prázdno.

"Skvěle," oči mu zasvítily. "Máš u Jaka nějaké důležité osobní věci?"
Proč ho to zajímá? Napadlo mě. "Ani ne," přiznal jsem se zaváháním. Na co mu taková informace bude?
"Výborně," pokýval spokojeně hlavou a jemně stiskl moji ruku, než ji pustil a odstoupil. "Po nacvičování se stěhuješ ke mně," oznámil mi.
Další šok. "Cože?!" vylétlo ze mě.
"Je na tom něco nesrozumitelného? Zkrátka tě s ním nechci nechat dál samotného. Znám ho a vím, co dokáže udělat. Navíc s Danielem jsme vždy používali osvědčenou taktiku, spočívající v tom, že jsme všechno dělali společně, abychom se sladili ve všech možných ohledech. A totéž chci zkusit i s tebou, pokud mi to dovolíš, samozřejmě," věnoval mi významný pohled.
Všechno společně?! Úplně všechno?! Čím dál víc mi připadalo, že tohle nemůže být skutečností. Jako... i tamto?! Napadla mě zvrácená myšlenka.
"Promluvíme si o tom ještě u mě, ano?" očividně nechtěl víc prozrazovat všem těm lidem kolem. I takhle to bylo skoro určitě to nejdelší, co od něj kdy slyšeli a uslyší.
"Ano," zněla má tichá odpověď. Ale nasadil mi brouka do hlavy.
"Tak pojďme, musíme poznat schopnosti svých těl a naučit se to využít," vydal se na druhou stranu sálu.
Rozhlédl jsem se kolem. V pohledech mnoha tanečníků a tanečnic jsem zachytil závist hraničící až s nenávistí směřovanou na mou maličkost. A nebylo se čemu divit. Každý by Christiana chtěl jako tanečního partnera. Raději jsem sklopil pohled a vydal jsem se za mladým Francouzem.
Zastavili jsme se v rohu sálu a on se ke mně obrátil čelem. "Můžeme se do toho dát?"
"Ano," odpověděl jsem mu, ale nebyl jsem si tím tak docela jistý. Uměl jsem tancovat, ale v porovnání s ním jsem byl nula. Bál jsem se, že něco zkazím. A ve chvíli, kdy mě vzal kolem pasu a vykročil a mně se začaly okamžitě motat nohy, se moje obava stala skutečností.
***
Zbytek tréninku byl pro mě peklem na zemi. Kazil jsem všechno, o co jsem se pokoušel. Byl jsem tak rozhozený z toho, že jsem měl tancovat s ním, že jsem se nezvládal pořádně soustředit a navíc jsem měl problém se s ním sladit, měl jiný taneční styl. Úplně.
Když jsme vyrazili do domu, co si s Danielem každoročně pronajímali, byl jsem s nervy v háji. Celou cestu jsem ani nepromluvil, neodvažoval jsem se ceknout. Užíral jsem se tím, že se na mě určitě musí zlobit. On byl úžasný tanečník a já mu to kazil! Vybral si špatně, když šel za mnou. Divil jsem se, že mi už neřekl, že tohle nemá budoucnost a bude tancovat s někým jiným. V tomhle bych ho chápal.
"Jsme tu," vyrušil mě z temných myšlenek až jeho hlas.
Zvedl jsem hlavu od země a byl jsem hodně překvapený. Stáli jsme totiž před normálně se jevícím řadovým domkem bílé barvy, před kterým ale stálo pořádně drahé, rudé a naleštěné BMW.
Mladík přešel ke dveřím a odemkl. "Pojď dál," pozval mě dřív, než jsem se stačil pořádně rozkoukat.
Kývl jsem a urychleně jsem se k němu vydal. Podržel mi dveře a já vklouzl dovnitř.
Zarazila mě už jenom vůně, vznášející se ve vzduchu. Byla uklidňující, ale také trochu agresivní a štiplavá.
Celá místnůstka byla prostě zařízená, ale všechno v ní bylo čisté a bez jediného zrnka prachu. Botník i boty v něm se leskly, až mi bylo blbé tam odložit svoje ušmudlané tenisky. Ale nemohl jsem se v jeho domě pohybovat v botách na ven, a proto jsem se začal zouvat.
"Tady máš," přisunul mi k nohám černé, měkce vypadající bačkory.
"Děkuji mnohokrát," vklouzl jsem do nich. Byly ještě pohodlnější, než jsem předpokládal. "Nemusíš o mě ale takhle pečovat, cítím se trapně," sám sebe jsem obdivoval za to, že jsem to dokázal říct bez koktání a odmlk.
"Není důvod, jsi můj host," věnoval mi další z řady kouzelných úsměvů, a protože už byl sám přezutý, vzal mě na zdlouhavou prohlídku celého domu.
V tu chvíli to celé působilo ještě tak nevině…

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Štěpánka Štěpánka | 2. ledna 2016 v 16:44 | Reagovat

Úžasné! :3 Moc se těším na další kapitolu, takhle je taková nakopávající. :3

2 jaja jaja | 2. ledna 2016 v 17:53 | Reagovat

doufám že bude mít jen jednu postel :-) :-)

3 deidynka deidynka | 2. ledna 2016 v 18:12 | Reagovat

je to moc hezké, píšeš krásné. těším se na další kapitolu. :)

4 Hekate Hekate | 2. ledna 2016 v 18:58 | Reagovat

Omg to je tak boží!  Rychle, rychle další!  :D

5 Karin Karin | 18. září 2016 v 18:23 | Reagovat

takže budou spolu bydlet to jsem zvědavá co z toho bude.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama