Prosinec 2015

Vlčí příběh - Kapitola 16

30. prosince 2015 v 13:57 | Ann |  Vlčí příběh
Kapitola 16
Perio



"Líbí se ti to, co?" zašeptal škádlivě, když se o něco odtáhl. Jeho tvář ovšem byla stále těšně před tou mou a z ní se na mě upíraly dvě oči, co se ve špatném světle zdály být černé.
"Nelíbí!" odsekl jsem a snažil se znít bojovně, ale příliš mi to nevyšlo. Raději jsem zalhal, odmítal jsem přiznat, že měl pravdu. Sám sebe jsem šokoval. Ani v těch nejdivočejších snech by mě nenapadlo, že zrovna my dva skončíme takhle.
Ruku, co měl dosud položenou na mém boku, posunul trošku níž, ale hned se zase zastavil. "Nelži mi, Kerro, nemá to nejmenší smysl. Jde ti to vidět na očích," zněl nadmíru spokojeně.
Cože?! Jak by mi něco takového mohlo být vidět na očích, proboha?! "Buď už ticho!"
"Neštvi mě nebo začnu být zlý. A o to bys nestál, to ti mohu zaručit."
Podíval jsem se do boku. "Dobře… ale… už mě pusť, ano?" potřeboval jsem si to všechno nechat uležet v hlavě, abych z toho byl schopný vyvodit něco podstatného. A když se na mě tak tiskl, nešlo to, moje myšlenky se víc soustředily na všechna místa, ve kterých naše těla přicházela do kontaktu. A že jich nebylo málo. Dokonce jsem vnímal i nepříjemný tlak na pravém stehně v oblasti, kde se na mou nohu tiskl jeho rozkrok. A to byl víc než znervózňující.
"Jak chceš. Ale doufám, že tohle není naposledy, co jsi na tohle přistoupil tak ochotně, protože pokud ano, tak budu za násilníka, až si tvoje rty přivlastním příště silou," svalil se vedle mě, lehl si na bok a přehodil přese mě jednu ruku. "A dneska budeme spát takhle. Dobrou noc a ať se ti zdá o mně, abys měl hezké spaní."
Taková namyšlenost se jen tak nevidí!

Vlčí příběh - Kapitola 15

28. prosince 2015 v 23:58 | Ann |  Vlčí příběh
Kapitola 15
Navzdory všemu



"To má být jenom vtip, že jo?!" vykřikl jsem, když jsem nalezl dočasně ztracený hlas.
"Ne," zavrtěl hlavou. Podle jeho výrazu a jiskřiček v jeho očích se dalo velmi lehce uhodnout, že se báječně bavil. To se ovšem nedalo tvrdit o mně.
"To přece nejde!" rozmáchl jsem rukama, až musely dívky kolem mě couvnout. "Nemůžu si tě vzít!" jenom když jsem to vyslovil nahlas, připadalo mi to absurdní. Mé mysli se taková představa příčila, už jsem dokázal přijmout, že někteří kluci tady jsou dost švihlí na to, aby místo holky vyjeli po svém kamarádovi nebo známém stejného pohlaví a berou se mi mezi sebou, ale jenom z pomyšlení na to, že i já bych měl vstoupit do obdobného vztahu, se mi dělalo úzko a moje hrdlo svírala neviditelná, chladná ruka.
"Proč bys nemohl?" prohrábl si prsty vlasy a významně se podíval na holky, načež trhl hlavou na znamení, aby odešly. Bez řečí nebo nejmenšího náznaku odporu ho poslechly a my osaměli. Jakmile se za nimi zavřely dveře, Draiův výraz se změnil. Byl teď vážnější.

Vánoční nadílka - Tři přání (část II.) - KONEC

26. prosince 2015 v 18:36 | Ann |  Vánoční nadílka
Tak a tímto končí celá letošní, vánoční série, snad se vám líbila =)


Přání první
"Jsi si tím jistý?" lehce se usmál. I přesto, že moje přání bylo, dle mého názoru, velmi neobvyklé, tak zůstal klidný jako by to byla ta nejběžnější záležitost.
"Samozřejmě," přikývl jsem. "Chci se zase po dlouhé době opravdu pobavit, jako když jsem býval ještě kluk."
"Parket jsi vždycky vyhledával. A vtipné bylo, jak za tebou neustále chodila Max a zkoušela to na tebe. Chudinka nemohla vědět, že se ti holky nelíbí, tehdy jsem s ní opravdu soucítil, její snaha byla dojemná," jeho průzračné oči vypadaly, jako by se zasnil.
"Ty… o tom víš?!" byl jsem opět v šoku.
"Samozřejmě. Vím o všem, co se tě týká. Viděl jsem každičký tvůj krok," objasnil mi stále stejně v klidu a uvolněně.
"Jak?!"
"Same, já nejsem člověk a nesvazují mě žádné lidské zákony. Nemusím něco vidět, abych o tom věděl. Je to složitější… Ale tím se teď nezatěžujme. Tvoje přání čeká…" kouzelně se usmál a luskl prsty.
Poslední má myšlenka, než všechno potemnělo, byla ta, že je skutečně nádherný…

Vánoční nadílka - Tři přání (část I.)

25. prosince 2015 v 22:35 | Ann |  Vánoční nadílka
Zdravím =)
Dneska je tu Vánoční nadílka trochu se zpožděním, ale snad mi to prominete =) Tentokrát se mi díl nevejde do jedné části, takže zítra vyjde zbytek =)
Přeji příjemné strávení zbytku večera a dobrou noc =)
Ann


Parchant! Svině hnusná! Jak mi to jenom mohl udělat?! Jak?! Takový podraz! Nadával jsem v duchu a nehty jsem silně zatínal do svých stehen, až to bolelo. Seděl jsem na opuštěné lavičce v ještě opuštěnějším parku a na mé tělo v černém svetru a šedých, upnutých džínech, útočil stále s větší a větší vervou vtíravý chlad. Proč teď?! Proč takhle?! Proč mi sliboval tak krásné věci, když nakonec udělal tohle?! Proč?! To jsem pro něj nebyl dost dobrý?! Vždyť jsem při něm vždycky stál! Dal jsem mu všechno, co chtěl! Miloval jsem ho! Tak co ho k tomuhle vedlo?! Co se mu honilo hlavou, když se to rozhodl udělat?! Jaký myšlenkový pochod to zapříčinil?! Jak mě mohl takhle zlomit?! Jak?! Po mých tvářích stékaly horké slzy a skapávaly na sníh před lavičkou, v němž zanechávaly dírky po svých průnicích jeho vrstvou. Před očima jsem stále viděl ten výjev… Vešel jsem dneska ráno do jeho pokoje, vrátil jsem se z dobrovolné noční směny dřív, abychom spolu mohli celý vánoční den pořádně oslavit. Nesl jsem mu rozpustnou kávu s mlékem a dvěma lžičkami cukru… přesně tak, jak ji měl rád. Ale jen co jsem otevřel dveře, šálek mi vypadl z ruky a za hlasitého řinčení se roztříštil při dopadu na zem na desítky střepů a střípků. Ležel tam… v objetí s jiným… Sice ho okamžitě pustil, když mě zaregistroval, ale já už dobře věděl, jak to je… Nenechal jsem si nic vysvětlit, odmítal jsem poslouchat jeho zděšené koktání… zradil mě! Zradil mě a já mu to nemohl odpustit!

Vánoční nadílka - Děvka

24. prosince 2015 v 18:25 | Ann |  Vánoční nadílka


Chlad. Samota. Strach. Beznaděj. Frustrace. Věci naprosto se neslučující s těmi, které by měl člověk prožívat v den Vánoc. A právě je jsem cítil.
Stál jsem na okraji chodníku se svěšenou hlavou a má ramena skrápěl déšť. Nebe plakalo… a já toužil plakat s ním. Usedavě a dlouze lkát… ale to jsem si nemohl dovolit.

Dernière Danse - Kapitola 6

22. prosince 2015 v 15:06 | Ann |  Dernière Danse
Kapitola 6
Taneční partner



Obtočil jsem ruce kolem svého nahého trupu a rozechvěle jsem se nadechl. Zase jsem nemohl spát.
Ať už jsem chtěl nebo ne, měl jsem ho plnou hlavu. Musel jsem na něj pořád myslet, což bylo vzhledem k tomu, že jsem ho vlastně neznal, absurdní. Ale stejně tomu nešlo zabránit. Měl jsem ho plnou hlavu... jako by byl všude. Ta jeho vůně, jeho hlas, jeho tvář... všechno mě to obklopovalo. Jako bych v opuštěném pokoji vůbec nebyl sám. On tu byl se mnou. V mých představách, v mých snech, v mých vizích... skrze mě vstupoval do skutečnosti. Reálně, živě.
Měl jsem pevně zavřené oči a odmítal jsem je otevřít, protože takhle jsem měl pocit, jako by ležel vedle mě. Tak blízko... jako bych na tváří cítil jeho vlahý dech. Nerozuměl jsem tomu, ale bylo to překrásné. Na světě prostě existují věci, které si člověk musí vychutnat i bez jakéhokoliv vysvětlení. A tohle mezi ty věci patřilo. Cítil jsem nutkání ho oslovit a musel jsem v sobě potlačovat tu touhu navázat rozhovor s někým, kdo u mě vůbec nebyl.

Vlčí příběh - Kapitola 14

21. prosince 2015 v 23:46 | Ann |  Vlčí příběh
Kapitola 14
Svatba
Buch… buch… buch…
Tlukot mého srdce se najednou zdál být mnohem hlasitějším. Hleděl jsem na Draie… přímo do těch jeho hlubokých očí, které mi už při našem prvním setkání připadaly povědomé. A nyní už jsem chápal proč. Všechno do sebe teď zapadalo. Rozuměl jsem tomu… a byl jsem v šoku. Možná to tak nepůsobí, ale byl to obrovský zásah do mého vnímání celého tohohle kmene a hlavně Draiova otce. Vlastně jsem na něj měl vztek, protože vyhnal tu, která mě zachránila. Pro svou dobrotu musela opustit místo, kde doposud žila. To je přece vrchol nespravedlnosti!
"Kerro, jsi v pořádku?" vytrhl mě z mého hlubokého zamyšlení až hlas mladíka, na nějž jsem po celou dobu směřoval svůj pohled.
"Ten chlapec…" zašeptal jsem sotva slyšitelným hlasem.
Tázavě povytáhl obočí, zjevně nevěděl, kam tím směřuji. Ani to vědět nemohl.
Bez dalších zbytečných slov jsem pouze ukázal na sebe.

Vánoční nadílka - Navždy

20. prosince 2015 v 12:53 | Ann |  Vánoční nadílka

"Hej, počkej! Tohle není fér!" smál jsem se, když jsem se svíjel na gauči pod svým přítelem, který mě lechtal.
"Proč by nebylo?" s úsměvem upřel svoje zářící, nugátové oči na mou tvář. Pramínky tmavých, hnědočerných vlasů spadaly z jeho tváře na tu moji, která byla tak blízko, že jsem mohl cítit jeho vlahý dech.
"Protože jsi silnější!"
"To je pravda, ale tohle je zábava!" zazubil se znovu, ale přestal mě pohyby svých rukou nutit se smát.
"Jak pro koho, ty trdlo," mrkl jsem na něj a zatlačil jsem mu do hrudi, abych ho mohl odstrčit a posadit se, ale ani o píď jsem s ním nepohnul. "Co je?" zeptal jsem se tedy překvapeně.
Jeho výraz se změnil, byl teď víc vážný, ale také mnohem něžnější. "Co by bylo?" přejel mi konečky prstů po tváři a vtiskl mi drobný polibek do koutku úst. "Nic a všechno zároveň…"

Psychopat - Kapitola 5

15. prosince 2015 v 12:19 | Ann |  Psychopat
Kapitola 5
Děvka

Zůstanu na něj jenom šokovaně zírat neschopen jediné kloudné věty. Moje myšlenky jako by se najednou zastavily a odmítly mi dopřát jakoukoliv dedukci téhle situace. Až po zhruba dvou minutách jsem schopný ze sebe vypravit jedno jediné slovo: "Cože…?"
Pokrčí rameny. "Co na tom nechápeš? Je to jednoduché. Jsem člověk stejně jako ty. Netrpím žádnou duševní poruchou."
"Jak… jak je to možné?!" hlas mi přeskakuje, jsem opravdu v šoku.
"Co jako?"
"Jak… jak můžete být tady?!" Nelže mi jenom? Ale proč by to dělal, že?
Opět pokrčí rameny. "Dokážu se dobře přetvařovat," odvětí jednoduše.
"Ale… koho jste zabil…?" tohle mi do hlavy vážně neleze. Každý, kdo chce vstoupit do řad psychopatů, musí zabít nějakou osobu, co je mu blízká… vlastně nejbližší…
"Matku."

Vánoční nadílka - Říkali, že to nevyjde...

13. prosince 2015 v 9:22 | Ann |  Vánoční nadílka
Siluety temných domů se míhaly za okny autobusu, co si to mučivě pomalu šinul směrem do středu města za mým milovaným. Dnešek pro mě byl asi nejhorším dnem celého tohohle roku. Byl Štědrý den, který jsem chtěl konečně strávit s Hemim, ale opět se nám muselo začít něco plést do cesty! Myslel jsem, že se z toho asi pominu… Vzal jsem si v práci volno, abych si byl jistý tím, že budu mít čas s ním tenhle krásný den oslavit, jenže jsem měl naprosto praštěného šéfa, který sám žádnou rodinu ani milovanou osobu neměl a středobodem jeho vesmíru byla firma, jíž vlastnil. Ta byla na trhu jedním z největších producentů různých nití a bavlnek. Den před Štědrým dnem si ten idiot usmyslel, že firma poběží i v první svátek vánoční a s tímhle jeho rozhodnutím už nepohnulo nic. A já, jakožto mistr oddělení, jsem musel samozřejmě taky nastoupit, byl jsem pro správný chod věcí nepostradatelný. Doufal jsem, že budu moct odejít alespoň kolem druhé hodiny a ještě to stihnu domů včas, ale to byla hodně naivní myšlenka. Teď už bylo skoro osm a já byl teprve na cestě. Pilo mi to krev!

Jedna noc

10. prosince 2015 v 11:26 | Ann |  Básně
Zdravím =)
Mám teď docela hektický týden, ale hodím sem alespoň příběh ve verších, co jsem psala dříve na jiný blog ;)
Snad se vám bude líbit =)
P.S.: Je to na slash pár TomxBill (TH) =)
Ann


Jdu dlouhou, temnou ulicí,
v mé hlavě jsou myšlenky vířící,
krev v žilách se mi bouři a pění,
už mi dál nestačí jen pouhé snění.

Už nechci být dál sám
jako bez obrazu rám,
samotou se v noci trápím,
zemi svými slzami skrápím.

Vánoční nadílka - Snížek

6. prosince 2015 v 9:51 | Ann |  Vánoční nadílka

Proč…? Prolétlo mi hlavou, když jsem se krčil na schodech temného domu a v náručí jsem pevně svíral malého, plyšového medvídka… první a poslední dárek, který jsem kdy dostal k Vánocům od své skutečné matky. Po mých tvářích se koulely horké slzy a skapávaly na sníh kolem mě. Jen jsem tam tak seděl a plakal jsem. Vánoce… doba, kdy by se každý měl smát, zvlášť děti… a já stejně brečel. Malý kluk, sotva deset let… a už jsem se cítil tak hrozně. Bolelo mě srdíčko, když jsem vzpomínal na to, jak zle se na mě obořila vychovatelka v našem dětském domově, když jsem se jí zeptal, jestli dneska dostaneme nějaké dárky. Byla tak nepříjemná… říkala, že jsem nevděčný fracek a že mám být rád za to, jak pěkně se tam o nás starají… a to bolelo.

Dernière Danse - Kapitola 5

5. prosince 2015 v 22:11 | Ann |  Dernière Danse
Kapitola 5
Hádka


"Kde jsi včera byl tak dlouho?" zeptal se mě Jake, když jsme se ráno potkali v kuchyni. On zrovna vstoupil dovnitř, když jsem já seděl u stolu. Právě jsem dojedl.
"V sále," odpověděl jsem pohotově.
"Co ti tam tak trvalo?" chtěl vědět a sedl si naproti mně. Vypadal docela naštvaně. Rty měl semknuté do jedné linky a byl zachmuřený.
Zaváhal jsem, jestli mu to mám říct. Nakonec jsem usoudil, že raději ne. Tohle jsem si chtěl nechat jako takové malé, soukromé tajemství. Bylo to něco, co jsem chtěl mít jenom pro sebe. "Jen jsem přemýšlel," zalhal jsem a lehce jsem se pousmál.
"A o čem?" pokračoval ve vyptávání.
"O všem možném. Hlavně o tom našem vystoupení," znovu jsem mu řekl nepravdu. Možná bych se za to měl stydět, ale nějak mi to nešlo. Nedokázal jsem mít výčitky. Další ze zvláštností, co se najednou objevila.
"Hm…" nijak víc se k tomu už nevyjádřil.
V místnosti se rozhostilo ticho.

Dernière Danse - Kapitola 4

4. prosince 2015 v 22:02 | Ann |  Dernière Danse
Tak jsem se dneska dokopala ještě ke kratšímu dílku téhle povídky =D
Snad budete spokojení =D
Ann

Kapitola 4
Slib



Zadíval jsem se do tmy nad svou hlavou a dlouze jsem vydechl. Rty se mi přitom lehce chvěly.
Po tom, co Christian už bez dalších slov odešel, jsem osaměl. Stál jsem u okna ještě notně dlouho. Měsíční záře mě lehce hladila po tvářích a promítala na podlahu v šeré místnosti můj zvětšený stín. Když jsem se dostal k Jakovi domů, tak už spal. Dal jsem si sprchu, rychle jsem snědl alespoň jogurt, a pak už jsem konečně ulehl. Svoje nahé tělo jsem zavinul do měkké přikrývky a přemýšlel jsem…
Byl jsem udivený a právem. To záhadné objevení mladého Francouze do mého života vstoupilo více, než bych čekal a narušilo i ten vnitřní klid, který jsem ještě měl.

Vlčí příběh - Kapitola 13

4. prosince 2015 v 19:16 | Ann |  Vlčí příběh
Vzkaz pro osobu, jež komentuje pod přezdívkou Anonimka: A kde přesně by ten pomník byl? =D

Kapitola 13
Matka


"Na začátku byla poušť. Vyschlá, horká, bez jediného kousku života, bez jediné bytosti nebo rostliny. Na zem pražilo slunce a žhavilo ji do vysokých teplot. Tehdy se temnotou procházel bůh Reko a jeho magické zraky se zastavily na naší zemi, kterou dosud na rozdíl od mnoha jiných světů nenavštívil. Vypadala zajímavě, a tak se sem podíval. Velké horko a prudká záře slunce způsobily, že mu začaly slzet oči. Několik slz skanulo po jeho tvářích na zem. Když na ni dopadly, proměnily se v mraky a vystoupaly na nebeskou klenbu, čímž snížily sílu slunečních paprsků. Reko tím byl překvapen. Nějakou dobu přemýšlel a nakonec se rozhodl, že když už do tohoto světa vložil něco ze sebe, tak ho dovede k dokonalosti. Začal se tedy činit. Jako první oddělil ze svého srdce dvě malé části a z těch vytvořil dvě duše. První dvě svobodné duše našeho světa, jak ho známe. Tehdy za ním přišla jeho žena Ejkul. Když si všimla manželovy činnosti, byla jí zaujatá. A chtěla mu pomoci. Vytrhla si tedy několik vlasů a nechala je dopadnout na zem. Jakmile se tyto dvě věci setkaly, tak byla půda naplněna vším potřebným pro růst rostlin. Reko mezitím roztříštil ony dvě duše na mnoho menších střípků a začal pomocí svých sil vytvářet z nicoty tělo. Jako první stvořil nejstaršího vlka. Tvora s ostrými zuby, silným tělem, dobrými smysly a dvěma ocasy. Když si ho ovšem zpětně prohlížel, něco se mu nezdálo. Odstranil tedy druhý ocas, který se mu na jeho výtvoru nepozdával a odhodil ho na zem. A tehdy vznikly první rostliny. Srst se změnila ve stonky a z obyčejného ocasu vzrostly stromy, keře a vše zelené, co roste ze země. Po celou tuto dobu pracovala Ejkul na vlastní bytosti, na člověku, jemuž vdechla část své ženské slabosti, na rozdíl od svého muže neobdařila prvního z lidí ostrými zuby, drápy nebo bojovými schopnostmi, zato mu však dala možnost přemýšlet mnohem více, než jak je dovoleno zvířatům. Po tomto úkonu se oba bohové šli radit o tom, co dál.

Vánoční nadílka - Úvod

3. prosince 2015 v 14:18 | Ann |  Vánoční nadílka
Ahoj =D
Tak jsem opět tady =D A tentokrát sebou nesu i překvapení, jež jsem vám slíbila na konci povídky 'Co ode mě chceš...?'. Jedná se o sbírku několika jednodílek s Vánoční tématikou, celý projekt se jmenuje 'Vánoční nadílka'. Začala jsem na něm pracovat minulou neděli a zároveň první adventní neděli. První jednorázovka se tu objeví druhou adventní neděli, druhá třetí adventní neděli, třetí poslední adventní neděli a další tři pak vyjdou o Štědrému dnu a o prvním a druhém svátku Vánočním =)
Víc vám vyzrazovat nebudu, doufám, že se vám to bude líbit =)
Mějte se hezky! =)
Ann

Psychopat - Kapitola 4

2. prosince 2015 v 14:04 | Ann |  Psychopat
Kapitola 4
Probuzení


Můj spánek je klidný a relativně dlouhý. Jsem odtržen od veškerých myšlenek a traumatických událostí, kterých v posledních dnech rozhodně nebylo málo. Nemám žádné sny, jsem objímán temnotou, jejíž zdánlivá nicotnost mi vnáší do srdce klid. Nevnímám skrz oponu odpočinku zcela nic, nic jí nemůže proniknout. Žádné hlasy, žádné vjemy a žádné postřehy… Tomuto stavu ovšem bohužel není souzeno dlouhé trvání. A já se začnu probírat.
Nejdřív zachytím příjemné teplo, pocházející zvenčí a prostupující celé moje tělo. Pak přijde pocit měkkého obležení. Jsem zavinut v nějaké jemné látce, nápadně na dotek připomínající deku. A postupně se objevují další a další věci. Zaslechnu tikání hodin a tlumený hluk, pravděpodobně pocházející z nějaké ulice nebo místa, kde je pohromadě větší množství lidí.
Po otevření očí jsem zprvu oslepen pronikavým jasem, pocházejícím z lustru nad mou hlavou. Musím zamrkat a počkat pár vteřin, než jsem schopný se začít rozhlížet.
Jsem překvapený. Nejsem totiž připoutaný k žádnému operačnímu lůžku ani nic podobného. A co víc… dokonce ležím v normální posteli a ještě k tomu jsem přikrytý! Pokoj, ve kterém jsem se ocitl, vypadá vcelku normálně. Stěny jsou bíle omítnuté, na zemi je modrý koberec, u stropu lustr a nechybí ani pár kusů nábytku. Jedinou zvláštností jsou zamřížovaná okna.