Říjen 2015

Psychopat - Kapitola 1

31. října 2015 v 1:37 | Ann |  Psychopat
Kapitola 1
Zrazená důvěra


O rok později…

"Jsi si tím jistý?" podívám se mu zpříma do zelenošedých, pronikavých očí a povytáhnu jedno obočí. "Nesmíme chybovat, to přece sám moc dobře víš… mohlo by nás to stát mnohem víc, než jenom život…"
Sedíme spolu na malém, zeleném ostrůvku uprostřed rozlehlého jezera. Toho samého jezera, na jehož břehu jsem před rokem přišel o své poprvé… s tou samou osobou, jíž mám právě teď po svém boku…

Vlčí příběh - Kapitola 9

29. října 2015 v 22:55 | Ann |  Vlčí příběh
Kapitola 9
Začlenění

Zavřel jsem oči a automaticky jsem si zakryl tvář rukama. V duchu jsem se rozloučil se svým životem a už jsem jenom čekal na moment, kdy dýka dopadne… ale k tomu nedošlo.
Zaslechl jsem několik ran, a pak zalapání po dechu. Když jsem oči opět otevřel, zjistil jsem, že Drai stojí přímo přede mnou. Dýka se válela na zemi a útočník byl asi o dva kroky dál. V jeho tváři se zračil šok stejně jako ve tvářích přihlížejících. Vzduchem se neslo poplašené šeptání.

Psychopat - Předkapitola

29. října 2015 v 11:30 | Ann |  Psychopat
Tak je to tu, jak jsem slíbila =) Základní informace o psychopatech zasazené do prvního sexuálního prožitku hlavního hrdiny =).
Přeji příjemné čtení! =)
Ann

Předkapitola
Deset faktů aneb Co byste měli vědět o psychopatech



Lehké záchvěvy těla a pnutí horké kůže. Vlahý dech, hladící mě po tváři... tak sladký, jemný... tak opojný... Jeho teplé tělo, tisknoucí se na to mé v šeru, panujícím na břehu třpytícího se jezera. Jeho polibky, postupující níže po mém krku a jeho dlaně, dobývající se pod mé šaty. "Chci tě..." přepadne přes okraje jeho plných rtů, přivádějících mě k šílenství. "Chci tě..." opakuje znovu a já ztrácím veškerou touhu se mu bránit. Vydávám se mu... ochotně a se vším všudy...
***
Fakt první: Potkáte-li tu nejúžasnější a nejchápavější osobu na světě, která vám dokonale rozumí a ve všem s vámi cítí, buďte si jistí, že je to psychopat...
***
"Chci tě..." jeho touhou zhrublý hlas zní najednou jako zvonkohra. Ležím na měkkém mechu a dívám se mu do očí. Do překrásných studánek jeho duše, odkrývajících mi vše, co právě prožívá... všechno, co cítí... Mé prsty kloužou po jeho svalnaté hrudi a mé nohy se obtáčejí kolem jeho pasu. Je nádherný... kouzelný, uhrančivý a nebezpečný... a právě teď... jenom můj...
"Tak si mě vezmi..." vyzívám ho. Moje tělo je jako u vytržení. Vnímám, jak jeho prsty, hladící mé tělo, putují po mých bocích dolů. Postupují mučivě pomalu...
***
Fakt druhý: Psychopat je člověk, co vlastně není pořádně člověkem, postrádá lidskost. Jeho zbraní je laxnost k citům a jeho útoky jsou zákeřné...
***

Mučící nástroje 6/9

27. října 2015 v 8:15 | Ann |  Mučící nástroje
Noční zjištění
Okolí Londýna 17.7.1876
"Zítra musím skočit do města, je potřeba nakoupit nějaké jídlo," sdělil jsem Kielovi.
Venku už se setmělo a okolím se začala šířit šedavá, nebezpečně vyhlížející mlha, která halila vše do svého neprostupného závoje.
"Jo, jasně…" odpověděl nepřítomně.
"Děje se něco?" zajímalo mě.
"Ne…" trhl sebou a zadíval se na mě. "Proč?"
Seděli jsme u stolu a ve svitu svíčky jsme si už delší dobu povídali.

Vlčí příběh - Kapitola 8

25. října 2015 v 19:43 | Ann |  Vlčí příběh
Kapitola 8
Dvojčecí pár

Moje srdce bilo rychleji, než bylo běžné a dech se mi krátil. Byl jsem Draiem a těmi dvěma vlky veden skrz les neznámo kam. Nebudu lhát a přiznám rovnou, že jsem měl nahnáno. Neměl jsem totiž ani to nejmenší ponětí, kam přesně jdeme nebo co mě čeká a nemine. Poloras byl dosud jediný, kdo se převtělil do lidské podoby. Šel v čele a jeho tajuplné oči hleděly dopředu. Vypadal zamyšleně. Obočí měl svraštěné a na čele mu vystoupila rýha, co dělala jeho obličej starším.

Info. (úvody povídek 'Psychopat' a 'Dernière Danse'+překvapení)

25. října 2015 v 18:13 | Ann |  Jiné
Zdravím =)
Tak jak jsem už slíbila na konci povídky MG, tak tady jsou nějaké informace o povídkách, co se tu v blízké budoucnosti (cca. 14 dní) objeví =)

MG - Kapitola 28 - KONEC

25. října 2015 v 13:05 | Ann |  Malchik gay
Kapitola 28
Noc tlumených vzdechů

Zůstal jsem na něj hledět neschopen slova. Do očí se mi draly slzy a tělo se mi chvělo. Byl to na mě velký nápor, měl jsem problém to všechno vstřebat a správně zpracovat. Tolik informací… tolik slov… a tolik emocí! Když jsem Ethana viděl poprvé, nikdy bych si nepomyslel, že mi jednou bude říkat něco takového. Tenkrát to pro mě bylo nepředstavitelné… a teď...
"Ethane…" vydechl jsem, když jsem se alespoň trochu vzpamatoval a pevně jsem ho objal. Netušil jsem, co mu na to mám říct, ale… bylo mi to tak hrozně líto! To, čím si prošel, bylo děsivé, nahánělo mi to husí kůži…
Objetí mi oplatil. Jeho svalnaté ruce se obtočily kolem mého těla a stáhly si mě na jeho klín, čemuž jsem se nebránil. Byl horký. Jeho tělo vydávalo intenzivní teplo a hřálo to mé.
"Miluji tě…" vydechl jsem nakonec to první, co mi přišlo na jazyk. "Hrozně moc tě miluji…" tvář jsem si schoval do jeho hrudi a tiskl jsem se na něj. Potlačoval jsem v sobě slzy, co ve mně jeho příběh vzbudil a co se nyní draly houževnatě na povrch.

Mučící nástroje 5/9

24. října 2015 v 11:23 | Ann |  Mučící nástroje
Nový život

Londýn 17.7.1876

V zámku zarachotily klíče. Pevněji jsem sevřel nůž a zhluboka jsem se nadechl. Pohledem jsem povzbudil Kiela a dodal jsem mu trochu odvahy. Teď nebo nikdy!
Jen co se dveře otevřely, vyrazil jsem vpřed. Prudkým úderem jsem srazil Joela k zemi a k hrdlu jsem mu přitiskl ostří nože. "Mlč, nebo toho budeš litovat," zasyčel jsem vražedně.
Kiel proběhl kolem mě a sprintoval na konec dlouhé chodby. Byl obdivuhodně rychlý.
Joel na mě vytřeštěně zíral a poslušně mlčel. Věděl jsem, co musím udělat a neváhal jsem. Rozpřáhl jsem se a loktem jsem ho udeřil do spánku. Upadl do bezvědomí. Rychle jsem vyrazil za Kielem. Teď šlo o pouhé vteřiny. Každý okamžik zaváhání nás mohl stát život.

Mučící nástroje 4/9

22. října 2015 v 7:33 | Ann |  Mučící nástroje
Krev a slzy

Londýn 16.7.1876
Můj život se proměnil ve stereotypní noční můru. Bylo to stále to samé: nucený styk s Flinigenem, uklidňování vyděšeného Kiela, pocity méněcennosti a to celé bylo protkané bolestí a věčným strachem. Kdybych neměl na blízku Kiela, který do mého života vnášel alespoň trochu světla, asi bych se už brzo zbláznil. Ale bylo těžké ho utěšovat a dodávat mu odvahu, když jsem si sám připadal ztracený a měl jsem strach. Ale jedno mě uklidňovalo: od té doby, co jsem byl ve vězení, si k sobě Flinigen mého malého andílka nezavolal ani jednou. Očividně jsem ho momentálně bavil víc já. Ale takhle to nemohlo být navždy…

Vlčí příběh - Kapitola 7

18. října 2015 v 10:48 | Ann |  Vlčí příběh
Kapitola 7
Poloras


Já se... zbláznil, že jo?! Řekněte mi někdo, že je to jenom přelud! Tohle nemůže být skutečné! Prostě nemůže! Hysterčil jsem v duchu a sledoval jsem kluka před sebou. Neměl jsem ani na to v sobě dusit zděšení, jež ve mně svou přeměnou vyvolal a dával jsem ho otevřeně najevo. "C-co jsi zač?!" křikl jsem, když jsem našel dočasně ztracený hlas, který byl teď o oktávu vyšší a odražen od skal se rozléhal široko daleko. I ptáci v korunách stromů přestali švitořit, když zazněl.
Nezdál se být mým rozrušením nějak vyvedený z míry. S klidem si protáhl ramena jako by se vůbec nic nedělo a pomalým, rozvážným krokem se ke mně vydal blíž, přičemž jsem se já natiskl ještě těsněji na kámen za svými zády.
"Už dřív jsem ti přece řekl, že jsem Drai, ne?" rty se mu zvlnily do kočičího úsměvu, jež se dokonale hodil k jeho nebezpečnému, dravému vzhledu.
"Ale já nechci vědět, KDO jsi, ale CO jsi!" marně jsem se snažil utišit svoje divoce bijící srdce.
Povzdechl si a obrátil oči v sloup. "Jeden se snaží někomu pomoct, zachrání mu život a hlídá ho a místo poděkování se mu dostane tak hrubých slov... ale když to musíš vědět..." odhrnul si z tváře zbloudilý pramen vlasů barvy onyxu, "aō kirst Poloras..."

Mučící nástroje 3/9

17. října 2015 v 23:06 | Ann |  Mučící nástroje
Slib v moři krutosti

Londýn 8.7.1876
"Vstávejte!" zahřímal ostrý, nepřátelský hlas.
Trhl jsem sebou a prudce jsem otevřel oči. Ležel jsem na boku a objímal jsem Kiela oběma rukama, stejně tak on mě.
Střelil jsem očima ke dveřím, v kterých stál Flinigenův svalnatý poskok-Joel, a měřil si nás zlostným pohledem. Kiel se na něj taky na chvíli podíval, zachvěl se a přitulil se ke mně blíž.

MG - Kapitola 27

17. října 2015 v 11:54 | Ann |  Malchik gay
Tak je načase trochu nahlédnout do Ethanovy minulosti a poodhalit důvody jeho běžně odtažitého chování =)
Přeji příjemné počtení ;)
Ann O=)

Kapitola 27
Středobod vesmíru

"To budeme jako… spát na jedné posteli?" zeptal jsem se dost nejistě a zadíval jsem se na něj.
"Jistě," odvětil se samozřejmostí, jež mi na klidu ani trochu nepřidala.
Právě jsem jím byl doveden do jeho pokoje. Na rozdíl od nás studentů měli oni, tedy přesněji řečeno profesor, Teiro a on, každý vlastní chatku. Byly to drobné stavby při kraji pláže. Už když jsem je uviděl, říkal jsem si, že v nich musí být hodně málo místa a když jsem vešel, moje domněnka se potvrdila. Bylo to prostě zařízené: dřevěné stěny, okno se záclonkou, linoleum na podlaze, skříň napravo od dveří a postel s nočním stolkem a lampičkou v tom levém. Všechno bylo jednoduché, nic výstředního.
"Nebo ti to snad vadí?" zeptal se, když si všiml výrazu, co se mi usadil na tváři.
"Ne… to ne…" zavrtěl jsem hlavou. "Jen... to nic…" mávl jsem raději přezíravě rukou. Nechtěl jsem se mu svěřovat se svými obavami.

Mučící nástroje 2/9

16. října 2015 v 11:54 | Ann |  Mučící nástroje
Paprsek světla

Londýn 7.7.1876


Začal jsem pomalu přicházet k sobě. První, co ke mně dolehlo, byla trýznivá bolest celého těla a ohromné pálení v jeho dolní části. Bylo mi hrozně zle, hlava mě třeštila, v uších mi hučelo a ústech jsem měl sucho.
Zachraptěl jsem.
"Jen klid..." ozvalo se mi těsně u ucha a já se napjal, hned vzápětí mi však došlo, že to není Flinigenův hlas a to mě trochu uklidnilo.

Mučící nástroje 1/9

15. října 2015 v 14:14 | Ann |  Mučící nástroje
Krutost nezná hranic

Londýn, 6.7.1876


Beznadějně jsem zaúpěl a svezl jsem se po stěně k zemi. Byl jsem na dně.
Bylo tomu sotva pár hodin, co mě křivě obvinili z loupeže, na níž jsem se nepodílel a zavřeli mě sem, do téhle prohnilé, smradlavé kopky hluboko v útrobách města.
Všechno jim hrálo do karet. Byl jsem pouliční zlodějíček, živil jsem se kradením. Neměl jsem žádnou rodinu, ani přátele, nikoho, kdo by mě hledal, kdybych zmizel. Nikoho, kdo by mě zachránil, kdyby mě chtěli popravit.
Ale nikdy bych nikoho nezabil!
Jenže to nikoho nezajímalo. Byl jsem pro ně jen bezejmenný, bídný červ. Někdo, koho můžou klidně zabít. Někdo, kdo nebude nikomu chybět.
Malým, zamřížovaným okénkem nad mou hlavou dovnitř pronikalo pár proužku světla. Slyšel jsem dopady kapek, tříštících se venku o dlaždice. Co chvíli ke mně dolehly také nárazy kopyt koně, který projížděl kolem.

Mučící nástroje - Úvod

15. října 2015 v 11:34 | Ann |  Mučící nástroje
Jedna z povídek z mé starší tvorby, kterou budu přesunovat ze svého starého blogu (jež chci zrušit) na tenhle novější =)
Vypráví příběh něhy v prostředí plném krutosti a potvrzuje pravidlo, že láska vzkvétá i v těch nejtemnějších místech a nejtemnějších časech ;)
Přeji příjemné početní =)
Ann

MG - Kapitola 26

13. října 2015 v 8:54 | Ann |  Malchik gay
Kapitola 26
Vášnivá něha a něžná vášeň

Ve tváři se mu během pouhých pár vteřin vystřídala široká škála emocí. Údiv, nevěřícnost, váhání, radost, úleva, něha a v neposlední řadě i touha...
"Miku..." zašeptal hlasem, při němž mi naskočila husí kůže. Ne proto, že by byl děsivý, to vůbec ne, důvodem toho bylo, že byl neskutečně nabitý citem... Tak nabitý, že to skoro až rozechvívalo vzduch... a rozhodně to tedy rozechvívalo mě. Cítil jsem, jak se moje tělo nepatrně klepe. Zčásti to bylo nervozitou a zčásti pocitem bezbrannosti. Tím, že jsem mu řekl, co k němu cítím, jsem se mu prakticky vzato vydal na pospas. Bylo to jako bych mu dal volnou ruku v čemkoliv, co bude chtít udělat... Tenhle svíravý strach se ale vytratil ve chvíli, kdy se ke mně naklonil blíž a moji tvář ovanul jeho vlahý dech. V ten moment jako bych přestal přemýšlet. Všechny moje myšlenky i úvahy šly stranou.

MG - Kapitola 25

11. října 2015 v 11:23 | Ann |  Malchik gay
Kapitola 25
Vyznání

Ani když jsem za sebou zaslechl kroky, neohlédl jsem se. Neměl jsem tu potřebu. Byl jsem příliš ponořený sám v sobě a ve svých emocích, co do mě zevnitř bušily a chtěly se dostat na povrch... chtěly vytrysknout a všechno to rozhlásit do širého světa... to, že jsem se zamiloval... bezhlavě a silně... a do muže... Bylo to zvláštní a možná i trochu děsivé. Ta neodvratná tužba být s někým, koho ani pořádně neznám... Ale nešlo si toho nevšímat, na to to bylo příliš intenzivní. Uvědomění, že jste se zamilovali je samo o sobě znervózňující, natož vědomí, že jste se zamilovali poprvé a ještě k tomu do někoho, kdo je stejného pohlaví... Homosexualita vždycky byla odsuzovaná, odsuzovaná je a odsuzovaná nejspíš i bude... A i když jeho chování rozhodně nasvědčovalo tomu, že by to chtěl posunout někam dál... opravdu by to mohlo fungovat?

Vlčí příběh - Kapitola 6

10. října 2015 v 23:22 | Ann |  Vlčí příběh
Kapitola 6
Mužný strážce

Probuzení bylo na rozdíl od usínání otřesné. Probral mě chlad, působící na moje tělo ze všech stran jako svěrací kazajka. Pomalu jsem odlepil víčka od sebe a zmateně jsem se rozhlédl kolem. Že by to celé... byl jenom sen...? Že by se tu vlastně vůbec neobjevil? To bylo to první, co mě napadlo. Možná, že to celé byl pouhý přelud... jenom živé myšlenkové zpracování mojí tužby nikdy neopustit bezpečí jeskyně, do níž mě odnesl. Teď jsem byl sám. Sám a ztracený. O hladu, v zimě a se strachem, postupně zahalujícím moji mysl v závoj temných představ a obav. Byl jsem jako čerstvě narozené mládě, neschopné a neznalé světa...
Přinutil jsem své tělo k pohybu, abych se zahřál. Posadil se a překvapeně jsem zamrkal, když jsem pod rukou, kterou jsem si opřel o zem, ucítil teplo. Země kolem mě byla vyhřátá i tam, kde jsem sám neležel... takže tu to zvíře opravdu muselo být! Ale kam zmizelo?!

Vlčí příběh - 5

8. října 2015 v 7:35 | Ann |  Vlčí příběh
Kapitola 5
Objetí nepřítele

Byl jsem i přes svoje slovní protesty odnešen do jeskyně v jakémsi skalnatém, kamenitém údolí v těch nejtemnějších místech lesa a položen na chladnou, drsnou zem.
Rozhlédl jsem se kolem sebe. Všude se povalovaly kousky suti a země byla pokryta na místech u východu z jeskyně tlustou vrstvou prachu.
"Proč si mě sem odnesl?!" obořil jsem se na vlka, co se posadil vedle mě a díval se na mě svrchu. Připadalo mi jako by se jeho oči mračily. "Nemůžu je v tom nechat, chápeš?! Jsem ti moc vděčný za záchranu a vím, že bych si toho měl cenit, ale nemůžu tu otálet, když oni bojují! Mám tam otce!" postavil jsem se a pokusil jsem se kolem něj projít z jeskyně, ale byl jsem zastaven. Postavil se mi do cesty a hrdelním vrčením mě donutil, abych couvl.
"Myslím to vážně!" už jsem zněl zoufale, ale na něj to nemělo žádný účinek. Jenom si odfrkl a poodešel směrem k východu z jeskyně, kde se svalil na zem a zablokoval mi tak jedinou únikovou cestu. Nezdálo se, že by měl v plánu mě nechat pláchnout.