Září 2015

MG - Kapitola 24

28. září 2015 v 14:30 | Ann |  Malchik gay
Kapitola 24
Láska…?

Byl jsem přimražený jeho slovy na místně. Nemohl jsem dělat nic. Nedokázal jsem se pohnout, moje svaly odmítaly pohyb, a nemohl jsem ani promluvit, hlasivky jako by mě přestaly najednou poslouchat. Vlastní tělo se mi vzepřelo. Srdce se mi rozeběhlo mnohem rychleji a nohy se mírně rozklepaly.
"Teiro!" proletěl vzduchem Ethanův pronikavý hlas a vysvobodil mě tak z tohohle hrozného svíravého pocitu uprostřed hrudi.
"Ano?" obrátil se elegantní dlouhán k mému černovlasému kamarádovi.
"Koukej si hledět svého..." ten tón ani výraz, co měl v tu chvíli na tváří, se mi ani trochu nelíbil.
"Ale já si přece hledím svého," Teirovi rty se zvlnily do úsměvu, co by jistě plno holek donutil i vraždit. "Mám pomáhat na tomhle výletě a sblížit se s těmi, co na něj jedou… a to i dělám… tak nežárli…"
Trhl jsem sebou. Proč by měl jako žárlit?! Čekal jsem, že se Ethan ohradí a prohlásí, že nemá důvod žárlit nebo podobně, a tak mě více než dost zaskočilo, když s neochvějnou jistotou řekl:
"Tak mi nesahej na to, co je moje."

MG - Kapitola 23

23. září 2015 v 8:00 | Ann |  Malchik gay
Kapitola 23
Ďábelská šelma

Otočil jsem se možná až moc prudce a škobrtl jsem. Na chvíli jsem ztratil rovnováhu, ale hned vzápětí jsem byl zachycen silnýma, svalnatýma rukama.
"E-Ethane!" vydechl jsem a zvedl jsem k němu oči.
"Ano, Miku?" sklonil se ke mně. Oči se mu leskly a jasné, ranní slunce způsobovalo, že to vypadalo jako by byly čistě, zářivě zelené. Jako ty kočičí. Šedý přeliv nebyl vůbec vidět.
Ani jsem si to neuvědomil, ale zatajil jsem dech. Díval se mi přímo do tváře... a byl tak blízko! Na tváři jsem cítil jeho horký, vlahý dech a jeho paže mě držely v obdivuhodně silném sevření, ale nijak mě nedrtily... jenom přidržovaly.

MG - Kapitola 22

19. září 2015 v 8:00 | Ann |  Malchik gay
Kapitola 22
Jde pouze o vkus

"Miku...?" zatahal mě za rukáv Alex a já k němu stočil tázavý pohled.
Seděli jsme vedle sebe v učebně dvacet sedm a dělali jsme, jako že posloucháme profesorův výklad, i když tomu tak vůbec nebylo. Modrooček si kreslil, zatímco já se věnoval zírání do blba. Byl jsem solidně mimo. Musel jsem se neustále zaobírat nocí a hlavně osobou, co v ní výrazně figurovala: Ethanem. Byl jsem hrozně popletený. Kdykoliv jsem na něj pomyslel, moje srdce začalo bušit rychleji a znervózněl jsem. Sám sebe jsem nechápal a trochu mě to děsilo. Vlastně jsem se bál. Bál jsem se svých emocí, kterým jsem nerozuměl. Neměl jsem ani ponětí, co se to se mnou děje...
"Budeš spát se mnou?" zeptal se mě Alex.
"Co?!" zatvářil jsem se šokovaně.
Cukl sebou a pak ukázal rozechvěle a se stydlivým výrazem na tabuli.
Pootočil jsem hlavu a podíval jsem se tam.
"Aha..." oddechl jsem si. "Promiň, nedával jsem pozor..." omluvil jsem se mu. Profesor zrovna napsal na tabuli informace o plánovaném výletu včetně toho, že se bude spát na pokojích po dvou.
"A... nevadilo by ti tedy být se mnou?" zeptal se mě můj kamarád znovu tichým hlasem.
"Vůbec ne, budu rád," usmál jsem se na něj. On byl dobrá společnost, co se týkalo výletů. Zbytečně moc nemluvil, nedělal šílenosti, a když mu člověk řekl, že je unavený, šel bez řečí spát. Byl takový poslušný...
Bylo vidět, že se mu ulevilo. Spokojeně a s úsměvem na tváři kývl. "Děkuji..."

Být panic? - Na nic!

17. září 2015 v 8:00 | Ann |  Básně
O můj bože... jsi tak žhavý,
každý tvůj dotek je chtivě dravý,
o můj bože... ztrácím sám sebe,
když v sobě mám tebe.

Ústa sténají, těla se třou,
jsi unášen emocemi, co tě zvou,
ke vstupu do mého nitra... hlouběji!,
šeptám tvé jméno a k vrcholu spěji.

Vlčí příběh - Kapitola 4

15. září 2015 v 20:58 | Ann |  Vlčí příběh
Kapitola 4
Jen já a šelma


Hlasitý křik. Takový, při kterém tuhne krev v žilách a srdce přestává bít. Takový, při kterém se vám krátí dech a tělo se mírně chvěje. Takový, kdy se vaše svaly bolestně stahují a v zátylku vás mrazí. Takový, kdy byste se nejraději někam schovali... kamkoliv... hlavně, abyste tomu srdceryvnému zvuku unikli. A takový, který mě pronásleduje ve snech už od mého dětství. Je to křik lidí, zahnaných ohněm do kouta. Těch plačících a ztracených. Lidí, jež si jsou vědomí své blížící se smrti a touží tomu uniknout, i když není kam. I já jsem mezi takové osoby patřil a jistě bych dopadl jako oni, kdybych nebyl zachráněn tou prazvláštní bytostí v těle vlka s očima člověka, jejíž záhadná pomoc mi umožnila pokračovat dál ve svém životě. Nicméně společně z oněmi zvuky beznaděje, co mě nechtěly opustit. Bylo to hrozné, ale existuje ještě daleko horší věc. Jaká? Když se vzbudíte a zjistíte, že to nebylo jenom ve vašem snu...

Nechci si víc přát...jenom mě měj rád! - 23 (konec)

15. září 2015 v 8:00 | Ann |  Nechci si víc přát...jenom mě měj rád!
Kapitola 23
Sám



Strach, vztek, nechuť… smutek, roztrpčení, beznaděj… ztráta všech jistot a rozpad vlastního klidného nitra. Touha po tom vrátit čas a vymazat veškeré své vzpomínky. Vyhaslá vášeň, rozprášená něha, láska roztříštěná na miliony střípků… miliony útržků… útržků krásných vzpomínek vhodných ke ztracení. Bolestivé nádechy a výdechy plné utrpení. Tlukot srdce… příliš rychlý. Dech… příliš pomalý. Mysl… příliš zničená. A emoce…? Nepředvídatelné. Neuvážené činy, nepromyšlená slova… je to opravdu dost? Dost na to, aby se z toho člověk zbláznil? Dost na to, aby ztratil sám sebe? Dost na to, aby se… zabil…?

Nechci si víc přát...jenom mě měj rád! - 22

13. září 2015 v 8:00 | Ann |  Nechci si víc přát...jenom mě měj rád!
Kapitola 22
Rodina



Svět je velké místo. Je v něm mnoho lidí, kteří sebou přinášejí mnoho emocí, mnoho událostí a bohužel i mnoho problémů. Některé komplikace jsou přehlédnutelné a drobné, ale některé jsou závažné a dokážou vás naprosto zničit a vysát z vás všechnu sílu bojovat. Když takový problém vstoupí do vašeho života a zničí veškeré vaše jistoty, dojde ve vás ke změně. Někdy jen k malé, ale obvykle k velmi podstatné změně. Změně, která ze světla dělá tmu a z naděje beznaděj. Změně, která z radosti dělá zlost, z rozjaření vztek… a z lásky nenávist…

Nechci si víc přát...jenom mě měj rád! - 21

11. září 2015 v 8:00 | Ann |  Nechci si víc přát...jenom mě měj rád!
Kapitola 21
Kdo se moc ptá, moc se dozví…



Ranní probuzení vedle milované osoby je něco, co si musí člověk patřičně užít. Ten pocit, když pod vlivem slunečních paprsků, jež dopadají na vaši tvář, otevřete snově zamlžené oči a první, co spatříte, je ten, pro něhož byste byli schopni obětovat i vlastní život… ta emoce nemá obdoby. V ten moment se cítíte tak nádherně, že to slovy ani nejde popsat. Vaše srdce zrychleně bije a dech máte mělký. Vaše tělo šílí… ale duše a mysl je klidná, pokojná a mírumilovná jako nezčeřená hladina jezera. Jste tak šťastní a celý svět vidíte skrz růžové brýle euforického opojení… Každému bych přál, aby měl možnost zažít to, co já. I když rozhodně ne s osobou, která je jenom moje! Řeknu vám to na rovinu… za to bych vás asi zabil…

Příběh jednoho zoufalce

10. září 2015 v 18:45 | Ann |  Jednorázovky
VAROVÁNÍ: Text obsahuje nespisovné a vulgární výrazy.

Čus padavky. Menuju se Tristan, ale kámoši mi řikaj Tris nebo Tri, i když mi jich teda jako moc nezbylo. Stejně bych tu ale asi neměl fňukat jak slečinka, páč sem zažil docela fajn věci. Od patnácti věčně zlitej, zhulenej a obklopenej děvkama. Jo děcka, bejvával sem kanec! To vám byly časy! Fet, štětky a prachy… byl sem na vrcholu! Jenže na horský dráze tohohle klišé ménem život po stoupání přichází pád. No… a tak sem dojel já. Bejval sem kápo tý nejfajnovější party ve městě, všichni se za mnou votáčeli a vejrali. Čuměli na toho borce, kterym sem byl. A teď se za mnou nikdo ani nevohlídne…

Nechci si víc přát...jenom mě měj rád! - 20

9. září 2015 v 8:00 | Ann |  Nechci si víc přát...jenom mě měj rád!
Kapitola 20
Dnes v noci si vezmi všechno…



Shledání přátel po delší době je příjemná záležitost, ale ještě mnohem příjemnější záležitostí je shledání dvou zamilovaných. Je to takové hřejivé teplo uprostřed hrudi, co vás postupně naplňuje a přebíjí všechno ostatní. Najednou se cítíte konečně úplní a celiství. S tím, kdo je vám drahý, dokážete víc věcí a zvládnete je lépe. Je to proto, že vás pohání oheň zamilovaných ve vašem nitru. Je zbytečné se se mnou přít a říkat, že člověk, který je sám, je výkonnější. Já vím svoje. V tomhle ohledu jsem zkušený, a tak na mě dejte a věřte mi. Nelžu vám. Pokud jste se svou drahou polovičkou nikdy neokusili to, co popisuji, je to zřejmě proto, že mezi vámi není ten správný magnetismus. Bude to znít krutě, ale pokud to necítíte, najděte si někoho, s kým to budete vnímat. Až pak zjistíte, jaké to doopravdy je milovat a být milován…

Nechci si víc přát...jenom mě měj rád! - 19

7. září 2015 v 8:00 | Ann |  Nechci si víc přát...jenom mě měj rád!
Kapitola 19
Neodmítnutelná nabídka



Muset se obejít bez své lásky je pořádně těžké, to vám tedy povím. A pro mě je to ještě mnohem těžší, protože mám někoho tak úžasného jako je Bill. Někoho, kdo mě skoro vždy chápe a i když zrovna ne, tak se mě snaží pochopit. Někoho, kdo mě respektuje a přijímá takového, jaký doopravdy jsem a nesnaží se mě změnit. Někoho, kdo tu je při mně a na koho se mohu spolehnout. Ano, já vím, že s ním nejsem dlouho a že ho nemohu znát úplně dokonale, ale přesto mu věřím. Věřím mu víc, než mamce, kterou znám celý život a která mě teď hrozně zklamala. Ano, zklamala… to je to pravé slovo. Můj vztek pramení nejen z toho, že se staví mě a Billovi do cesty, že ho uráží a haní, ale z velké části u jeho zrodu stojí také zklamání… Hluboké zklamání, přes které se mi nedaří přenést…

Tom a Jerry

6. září 2015 v 15:18 | Ann |  Jednorázovky
Na světě existuje mnoho věcí, jež bychom se raději neměli nikdy dozvědět. To, že váš otec podvádí vaši matku, vaše sestra je ve čtrnácti letech těhotná a vy už se nemůžete dál vzdělávat, jelikož peníze na vaše studium byly utraceny za nové zařízení obýváku, se může jevit jako dostatečné bodnutí dýkou do zad. Zvlášť když se to dozvíte v průběhu dvou dnů. Bohužel existuje rčení: 'Do třetice všeho dobrého', při mé smůle by se to dalo upravit na: 'Do třetice všeho zlého'.
Moje jméno je Tom Brooks a ve svých devatenácti letech a třiceti dvou dnech jsem emocionálně vyčerpaný, postpubertální výrostek se špatným vkusem, co se módy týče. Pokud byste se chtěli setkat s tím nejvíce smolným člověkem planety, stačí napsat zprávu na můj e-mail, jehož heslo jsem zapomněl nebo SMSku na mobil, co mi spadl z osmého patra paneláku a rozbil se. Anebo víte co? Raději mi ani psát nezkoušejte...

Odpovědi na nejčastější otázky

5. září 2015 v 14:51 | Ann |  Jiné
Zdravíčko =)
Poslední dobou mi více lidí píše ve zprávách otázky, které se neustále opakují. Proto jsem se rozhodla na ně odpovědět najednou v jednom článku a doufám, že tak předejdu dalším obdobným dotazům =D

1) Kdy vyjde nový díl .........?
Odpověď: Mám takové svoje pravidlo. Když vidím, že je o povídku zájem (komentáře, hodnocení, hlasy v anketě), tak se vynasnažím přidat nový díl co nejdřív. Ovšem ne vždy stíhám, takže mi to nějakou dobu trvá, mějte prosím trpělivost ;)

2) Děláš povídky na přání?
Odpověď: Ano. Ovšem pouze pokud mi dáte něco, na čem se dá 'stavět' =) Potřebuji bližší informace o tom, co by se mělo v povídce objevit, něco o hlavních postavách a případné další věci =) Musím se mít o co opřít =) Pokud máte zájem o povídku na přání, napiště mi zprávu ve které mi dáte základní informace a připojte prosím váš e-mail, abych se vás mohla případně ještě na něco zeptat =)

3) Koukneš se na můj blog?
Odpověď: Tak tyto otázky opravdu nesnáším. Řeknu vám to takto: Oplácím navštěvování, což znamená, že budete-li číst moje články a komentovat je (nemyslím tím, že přijdete, dáte mi komentář na náhodný článek a zase odejdete a už se nikdy k ničemu nevyjádříte), tak také já udělám to samé u vás =)

4) Spřátelíš blog?
Zatím jsem to nikdy neudělala, ale jsem ochotná na to přistoupit, ovšem pokud bude váš blog tématicky podobný tomu mému =) Musíte uznat, že je hloupost dát si do SB (spřátelených blogů) něco o vaření, když píši yaoi =D Pokud chcete do SB patřit, mám tři pravidla:
1) Autoři obou blogů budou alespoň jednou za čas navštěvovat druhý blog (neříkám, že to musí být každý den, ale alespoň občas =) ) a zanechají nějaký komentář.
2) Musíte mi napsat vaši přezdívku a adresu blogu =)
3) Já si dám adresu vašeho blogu na nějaké viditelné místo na své stránce a to samé chci i po vás =)

Nuže... toť vše =) Doufám, že jsem na nic nezapomněla a trochu jsem vám pomohla =) Pokud máte ještě nějaké otázky, neváhejte a napiště mi je do kometáře nebo zprávy a já je zodpovím, případně přidám ke stávajícím dotazům =)
Ann =)

Nechci si víc přát...jenom mě měj rád! - 18

5. září 2015 v 8:00 | Ann |  Nechci si víc přát...jenom mě měj rád!
Kapitola 18
Já nemám holku, já mám kluka!



Mám strach. Mám opravdu velký strach. Nevím, co se to kolem mě děje. Všechno je tak pomíchané a zmatené… Začínám se v tom ztrácet. Čemu mám věřit? Co mám brát jako pravdu a co jen jako hloupost? Ten sen… ta píseň… mamčino chování… souvisí to spolu nějak? Mám v tom hledat nějakou spojitost? Nebo je to všechno jen slet náhod, co se mi špatně jeví a co si špatně vykládám? Já nevím… nevím a to mě děsí. Jsem z toho rozrušený, zmatený a netuším, co si myslet. Co…? Co?! Připadám si už jako blázen. Jako psychopat… Poraďte mi, co mám dělat! Prosím! Pomozte… pomozte mi… Já… já mám strach!

Nechci si víc přát...jenom mě měj rád! - 17

3. září 2015 v 8:00 | Ann |  Nechci si víc přát...jenom mě měj rád!
Kapitola 17
Polibek je lék



Víte, mám takovou svoji soukromou logiku. Bude to znít docela blbě a možná i úchylně, ale tady to máte: Když s někým chodíte, můžete nalézt uklidnění v mnoha společných činnostech. Opomineme-li sex, který tu opravdu nechci řešit, když ještě nemám vlastní zkušenosti, můžeme se zaměřit na polibek. Potřebujete cítit, že je tu někdo pro vás? Líbejte se. Potřebujete si uvědomovat něhu a láskyplnost vaší druhé polovičky? Líbejte se. Potřebujete prostě jenom vnímat toho druhého? Líbejte se. Anebo potřebujete na něco zapomenout? Tak se líbejte!

Vlčí příběh - Kapitola 3

2. září 2015 v 22:41 | Ann |  Vlčí příběh
Kapitola 3
Tajemná krása nočního návštěvníka



"Co to děláte?!" vykřikl jsem, když jsem znovu našel svůj hlas. Pocítil jsem něco, co už dlouhou dobu ne. Srdce se mi rozeběhlo rychleji a dech se mi zkrátil. Sevřela mě podivná, drtivá úzkost a jakýsi… strach… Jen s velkými obtížemi jsem odtrhl pohled od šelmy.
"Hm…?" vzhlédl zaraženě jeden z relativně mladých kluků. Mohlo mu být tak devatenáct, byl vyšší než já, což tu ale ostatně všichni a vypadal spíš jako pouliční rváč než jako bojovník. Měl tmavě hnědé, na krátko střižené vlasy, malé, světle modré oči plné podezřívavosti a nedůvěry a hřmotnou postavu. "Co ty seš jako zač, že tady na náš řveš?!" zavrčel ne zrovna přívětivě, když se probral z počátečního překvapení a obrátil se ke mně čelem v bojovém postoji. V ruce tiskl kámen, který chtěl ve chvíli, kdy jsem se tu objevil, hodit po vlkovi, jež nyní, když nebyl pod salvou kamenů, začal pomalu couvat ke kraji ohrady. Zjevně chtěl utéct. A já mu měl z nějakého důvodu potřebu pomoci. Sice byla hloupost, aby to byla ona vlčice z doby před deseti lety, protože na té už by musely být známky stáří a tohle zvíře bylo mladé a v nejlepších letech… nicméně jsem stále cítil jistou odpovědnost a potřebu splatit dluh…
"Takhle bys se mnou neměl mluvit!" zamračil jsem se na mladíka a udělal jsem vyzývavý krok vpřed. Ruka mi podvědomě sjela k meči, jež se mi pohupoval u pasu. Bylo to instinktivní. "Moje jméno je Kerro Nijan. A jsem vás nový velitel!"
V ten moment sebou tělo hromotluka trhlo, jeho postoj, nasvědčující tomu, že se na mě co nevidět vrhne, ale zůstal stále stejný. "Cože…?! Takže ty jsi syn vůdce tábora?!" oči se mu zaleskly a objevil se v nich podivný žár. Dravý… bojovný… zabijácký…

Nechci si víc přát...jenom mě měj rád! - 16

1. září 2015 v 8:00 | Ann |  Nechci si víc přát...jenom mě měj rád!
Kapitola 16
Den, kdy jsem začal nenávidět svoje rodiče…



Na světě je spousta věcí, co bolí a slov, jež mohou stát u zrodu této bolesti. Když vám umře domácí mazlíček a nikdo vás nechce utěšit. Všichni říkají, že to bylo jenom obyčejné zvíře a že už alespoň nebudou muset utrácet za drahé krmení. Nebo když vám je řečeno, že o prázdninách pojedete s rodiči na dovolenou. Těšíte se, plánujete si, co všechno podniknete a jak moc si to tam užijete… a pak se žádná dovolená nekoná. Nebo když vám údajný kamarád vypráví o pořádání party u něj doma, ale vás nepozve… Anebo když vás váš otec nazve před vaším klukem a nejlepší kamarádkou idiotem!