Červenec 2015

MG - Kapitola 18

30. července 2015 v 14:07 | Ann |  Malchik gay
Kapitola 18
Štěně

Jedno jsem musel Ethanovi nechat… dokázal člověka opravdu uvést do rozpaků, to jsem jenom za poslední hodinu zažil hned několikrát…
"Ehm…" kousl jsem se do rtu a sklopil jsem pohled zpátky k textu na papíře v mých rukou. "Jsem… vcelku normální…" zamumlal jsem nakonec.
Tiše se uchechtl. "V tomhle s tebou musím nesouhlasit. Zezačátku jsem tě tak opravdu vnímal, ale musel jsem přehodnotit svůj úsudek. V normálních lidech se vyznám, vím, co se jim honí hlavou a jak se v určitých situacích zachovají… ale u tebe jsem pohořel. Nevidím ti do hlavy. Nejdřív mě to štvalo, ale teď mě to spíš fascinuje…" po celou dobu, co mluvil, se na mě upřeně díval. Poznal jsem to, jelikož jsem na sobě ten jeho pronikavý pohled cítil…
Opatrně a pomalu jsem k němu vzhlédl a snažil jsem se sám sobě navodit iluzi klidu, ale nedařilo se mi to. S ním po boku ne. Otevřel jsem ústa, abych na jeho slova nějak reagoval, ale v tu chvíli se ozvalo zaklepání na dveře a dovnitř vstoupil bez vyzvání vysoký, tmavovlasý mladík. Byl opravdu jako obr, kdyby mi někdo řekl, že má dva metry, klidně bych mu to i uvěřil. Měl jasné, šedé oči a hladkou, opálenou a symetrickou tvář, lemovanou podlouhlými, kaštanovými vlasy. Mohlo mu být něco kolem dvacítky. Černou košili měl na širokých ramenou hodně napnutou a bylo vidět, že na své postavě pracuje.

Nechci si víc přát...jenom mě měj rád! - 5

24. července 2015 v 22:12 | Ann |  Nechci si víc přát...jenom mě měj rád!
Kapitola 5
Druhá polovina mého srdce



Lidé jsou velmi majetnická stvoření. Jsme bytosti, které musí něco vlastnit, jinak si nepřipadají úplné. Peníze, láska, život…musíme mít vše, na co si vzpomeneme, jinak si připadáme opuštění a ztracení. Ale proč? Proč jsme vlastně tak sobečtí? Proč toužíme jen po naplnění vlastního prázdného nitra a nemyslíme na ostatní?
Nikdy jsem nechápal, jak může někdo vůbec říct, že někoho vlastní. Připadalo mi to tak zvířecí… Prohlásit o někom, že je váš a sobecky si ho nárokovat. Dělat z něj věc…
Ano, vskutku jsem tomu nerozuměl. Můj mozek odmítal něco takového zpracovat. Prostě mi to nešlo do hlavy. A ani jsem nechtěl, aby mi to do ní šlo. Každopádně…časy se mění a stejně tak i my. Z člověka, který opovrhoval majetnictvím, se stal jeden z nejvíce majetnických osob.
A ten, jenž byl mým majetkem, stál na dosah ruky…

Nechci si víc přát...jenom mě měj rád! - 4

18. července 2015 v 8:00 | Ann |  Nechci si víc přát...jenom mě měj rád!
Kapitola 4
Nevděk světem vládne…


Některé věci v našem životě zkrátka nejsou takové, jaké si je představujeme. Můžeme v ně doufat, modlit se v ně, ale ve výsledku je nám to stejně k ničemu.
V takové situaci je ale důležité zachovat chladnou hlavu a snažit se v těch věcech najít nějaké pozitivum. Kladný přístup je v tu chvíli to jediné, co nás může spasit. Rozhodně nesmíme se staženým ocasem utíkat pryč jako psi a vzdát to. A já to vzdát rozhodně nehodlám! Došel jsem moc daleko na to, abych si to teď rozmyslel! A dojdu ještě dál, jsem si tím na sto procent jistý! Nenechám si tuhle příležitost proklouznout mezi prsty. To jsem neměl, nemám a ani nikdy nebudu mít v povaze.
Když něco chci, udělám cokoliv, abych to dostal.
A já ho chci víc poznat!

Nechci si víc přát...jenom mě měj rád! - 3

15. července 2015 v 18:13 | Ann |  Nechci si víc přát...jenom mě měj rád!
Kapitola 3
Regyho klub



Někdy člověk udělá něco zbrklého, čeho po zbytek života lituje a vyčítá si to. Představte si osobu, která neuváženě sama sebe dostane do nebezpečné situace a následně se na sebe za to nepřestane nikdy zlobit. Osobu, která se po hlavě vrhne do víru odpornosti a zvrhlosti a poničí tím sama sebe…. Máte to? Skvěle, tak už víte, jak přesně jsem se NEcítil!
Ano, uznávám, že jsem se choval jako totální idiot, ale to nic nemění na faktu, že jsem se takhle dostal blíž osobě, jejíž srdce mi bylo blízké. Sice jsem absolutně nepobíral, co zrovna on dělá na takovém místě, ale už mi bylo známé, že tady na té zastávce vystupuje. Možná byl z chudé rodiny a oni si nemohli jiné místo dovolit. Tady byly celkem levné nájmy.
A i kdyby to mělo jiný důvod, nehodlal jsem odejít. Musel jsem o něm vědět víc než dosud. Co dělá? Jaké má koníčky? Co jeho rodina? Má sourozence? Pokud ano, jaké? A co ten jeho zpěv? Vystupuje s ním někde? Má kapelu? Otázek se hromadilo a jediný, kdo mi mohl poskytnout odpovědi, byl on. Ten anděl v moři tmy. Ta zhrzená duše, marně bloudící krutým světem.
Ta osoba, která se stala jediným předmětem mého zájmu…

MG - Kapitola 17

1. července 2015 v 1:09 | Ann |  Malchik gay
Zdravím =)
Chci se předem omluvit, že teď tu nějakou dobu nebudu, jedu na tábor a nebudu mít na psaní bohužel čas =/ Takže tak 20 dní s dalším dílem nepočítejte =/ Pak se ale chci této povídce konečně začít více věnovat a dopsat ji =D Mějte se mnou prosím trpělivost =D Před odjezdem ještě jako takovou omluvu přidávám jeden kratší dílek, spíš takový slaďák =)
Přeji příjemné počtení =)
Ann