MG - Kapitola 15

11. června 2015 v 20:19 | Ann |  Malchik gay
Kapitola 15
Nemilé překvapení

Přivřel oči a zamyšleně mě sledoval. Vypadal, jako by nad něčím uvažoval. Nad čím, to jsem ale netušil. Jeho oči mě hypnotizovaly a nutily mě zůstat na místě a ani se nehnout. Nedovolovaly mi odstoupit. A já ani nechtěl. Nechtěl jsem se od něj vzdálit. Nechtěl jsem se vzdát tak příjemného pocitu, jež sílil v mém nitru. Co se to se mnou děje? Ptal jsem se sám sebe. Odpovědi se mi však nedostávalo.
"Jsi divný..." řekl mi tiše.
"Proč?" zamrkal jsem.
"Měl by ses snažit utéct..." pošeptal mi a naklonil se ještě blíž.
"U-utéct...? Ale....z jakého důvodu...?" zeptal jsem se, ale objasnění jsem už nezískal. Tedy... ne slovní objasnění.
Místo toho jsem ucítil na tváři jeho dotek. Vzal můj obličej do dlaní a zvedl ho k sobě. Nestačil jsem se ani divit, když se opřel čelem o to mé a dlouze se mi zadíval do očí. Jeho pohled byl... jiný, než obvykle. Mnohem hlubší, jasnější a cílevědomější. Ale zároveň i váhavější a nejistý. Takový, jaký jsem u něj ještě nikdy neviděl. Plný emocí, citu, strachu...a bolesti...


"Ethane...?" vydechl jsem rozechvěle. Stupňovalo se ve mně zmatení. Polkl jsem.
"Ššš..." přiložil mi prst ke rtům a zavřel oči. Víčka zakryla hluboké studánky, v nichž se zračilo jeho nitro a jeho ukazováček se oddálil od mých rtů. A pak... mě políbil.
Na místě jsem zkameněl a vytřeštil jsem oči. Zůstal jsem v šoku stát jako solný sloup a nemohl jsem se ani hnout. Ze všech stran mě obklopila jeho vůně. Jeho ruce mě objaly a stáhly mě hlouběji do jeho náručí. Jeho rty byly naléhavé, zoufalé... ale i jemné a opatrné. Do ničeho mě nenutily, pouze žádaly... prosily...
Připadalo mi, že se mi asi rozskočí hlava. Nezvládal jsem to pobírat. Byl jsem příliš ohromený, něco podobného jsem rozhodně nečekal. Kdo by to také čekal, že? Že ho jen tak políbí nejzáhadnější osoba, s kterou se kdy setkal a která je ještě k tomu stejného pohlaví!
Začal jsem se chvět. Bál jsem se. Nejhorší na tom celém však bylo, že jsem se nebál jeho, ale... pocitů v sobě. Ač jsem sám sobě totiž namlouval cokoliv, tak... se mi to líbilo. Líbilo se mi nechat se jím objímat a líbat. A to mě děsilo.
To jsem jako opravdu gay?! To byla jediná myšlenka, která ke mně ještě stačila dolehnout. A pak? Pak už jenom tma... slastná tma..
Na světě jsou věci, které si sami nemůžeme nijak objasnit, i když se nás týkají. A tohle mezi ty věci rozhodně patřilo. Nechával jsem se líbat klukem… ano, opravdu klukem! A nebránil jsem se! Kdyby nás někdo viděl, určitě by byl pohoršený a ukazoval by si na nás prstem. Tolik bych se pak styděl, ale teď… teď kolem nikdo nebyl a i kdyby byl, já bych to ani nezaregistroval. Natolik jsem byl mimo.
Co mám dělat? Ptal jsem se sám sebe, když jsem se trochu probral. Mám ho obejmout? Odstrčit? Snažit se mu dát najevo, aby toho nechal? Nebo… se do polibku zapojit? Ani jedna z těch možností se mi z nějakého důvodu nezamlouvala. Bylo to jako stát na kraji útesu, pod kterým pění rozbouřené moře. Zůstat stát by znamenalo jenom sledovat tu divokou nádheru a vrhnout se do toho po hlavě by byl velký risk. Příliš velký risk…
Když se po pár vteřinách, jež mi připadaly dlouhé a zároveň krátké, odtáhl, zůstal jsem na něj pouze zírat. Nic jsem neříkal a on taky ne. Jeho výraz mi neprozrazoval, co se mu honí hlavou a můj výraz zase nic nevypovídal o mém duševním rozpoložení.
Napětí ve vzduchu se stupňovalo, než konečně promluvil: "Měli bychom jít… chci ti ještě ukázat to místo, o kterém jsem se zmiňoval…" zašeptal a narovnal jsem.
Sklopil jsem pohled k zemi. "Jo… jasně, pojďme," souhlasil jsem skoro neslyšeně. K tomu polibku jsem se nijak nevyjadřoval. Sice mě opravdu zajímalo, co ho k takovému činu vedlo, ale… bál jsem se odpovědi. Navíc bych se cítil moc trapně, kdybych se na něco takového ptal…
Vydal se dál po dlouhém chodníku a já ho se sklopenou hlavou následoval. Bylo ve mně tolik pocitů… naprosto rozporuplných emocí, jež se praly, hašteřily a přetahovaly. Každá z nich se dožadovala mé plné pozornosti, ale bylo jich moc… moc na to, abych je byl schopen vnímat a zpracovávat současně.
Krásy města v mých očích pozbyly kouzla. Už jsem si je nedokázal užívat. Má duše bloudila. Byla nejistá a nevěděla, čemu věřit. Měl jsem nepočítaně teorií… tolik možností, vizí… ale co byla pravda? K čemu jsem se měl přiklonit a co jsem měl považovat pouze za nesmysl?
Někdy by opravdu bylo dobré, kdyby srdce umělo mluvit. To mé by vyjevilo můj vnitřní boj a to jeho… by mi snad i dalo nějakou odpověď. Nebo minimálně něco, čeho bych se mohl chytit. Ale takhle…
Když kolem nás projel hlučně kamion, trochu jsem sebou trhl a částečně jsem se probral z transu, do nějž jsem upadl. Byl to stav podobný snění… hluboký a nejasný…
Ethan zabočil za roh ulice a vedl mě dál do temnějších míst města.
"Ehm… kam to jdeme?" odvážil jsem se zeptat, když jsme minuly řadu polorozpadlých domů, z nichž mě jímala hrůza.
"Brzy uvidíš…" zněla odpověď, která mi na klidu ani trochu nepřidala.
Začínal jsem se opravdu bát. Lamp, osvětlujících cestu ubývalo a my se nořili do hlubší tmy. Otřásl jsem se, po zádech mi přebíhal mráz a měl jsem husinu.
A najednou… v tom moři tmy… světlo! Zelené… ne! Modré! Ne… červené! Přimhouřil jsem oči a zvedl jsem svůj pohled k blikajícímu neonovému nápisu, zářícímu nad černými dveřmi. Stálo tam: 'TERST KNORF'
"Ethane…?" v mém hlase zaznívala nejistá panika. Sice jsem nevěděl, co se za těmi dveřmi nachází, ale… neměl jsem z toho dobrý pocit. Něco se mi tu nechtělo líbit.
"Hm?"
"Kde to… jsme?"
"Hned uvidíš!" řekl přesně větu, jíž jsem slyšet nechtěl. V následující chvíli mě už popadl za ruku a bez dalších řečí mě vtáhl dovnitř.
Do nosu mě udeřil pach kouře z cigaret, alkoholu, potu a bezpočtu voňavek, mísících se v odporné pižmo.
Zamrkal jsem a snažil jsem se co nejrychleji zorientovat.
No to snad ne! Proběhlo mi hlavou, když jsem si uvědomil, kam jsem se to dostal. Zkusil jsem couvnout, ale neměl jsem tu možnost. Ethan mě držel moc pevně. Jeho stisk mi to nedovolil. Rozrušeně jsem se na něj podíval s němou prosbou v očích.

Proč mě ze všech míst na světě zatáhl zrovna sem?!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lili Lili | 12. června 2015 v 2:49 | Reagovat

Nooo začíná se to pěkně rozvíjet, už se těším na další díl :D

2 Fiction Fiction | 16. června 2015 v 10:11 | Reagovat

Nádherná povídka a jen doufám že v ní budeš pokračovat a nebudu na ní čekat zase přes dva měsíce, jinak znovu musím napsat že nádherně píšeš a povídka má děj, znám povídky které ten děj nemají a jsou jen o sexu. Ehm... zpět k tématu, už se těším na další dílky °;)

3 Ann Ann | E-mail | Web | 16. června 2015 v 11:10 | Reagovat

[2]: Děkuji mnohokrát =) Budu se snažit další díl přidávat každý víkend =) Snad mi to klapne =)

4 Aileen Aileen | Web | 7. července 2015 v 20:30 | Reagovat

Som neuveriteľne pozadu :D Poslednú dobu toho mám veľa a potom nestíham tvoje úžasné diela :) Hneď pokračujem ďalším dielom :)

5 Karin Karin | 14. října 2016 v 21:50 | Reagovat

Doufám že mu neublíží.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama