Červen 2015

MG - Kapitola 16

20. června 2015 v 12:53 | Ann |  Malchik gay
Kapitola 16
Múza

Ztěžka jsem polkl a rozhlížel jsem se kolem sebe. Byl jsem pořádně vyděšený a chtěl jsem co nejrychleji pryč. Někam hodně daleko!
Abych vám osvětlil, proč jsem reagoval takovýmhle způsobem, musím se vrátit o pár let zpátky do doby, kdy mi bylo třináct. Tehdy jsem si rád hrál na dospělého, jak už bývá zvykem třináctiletých kluků. Chtěl jsem být za borce, a tak jsem ukecal kamaráda, aby mě vzal sebou do klubu. Jenže jsem si to představoval ve své naivitě naprosto jinak. Ten kámoš nebyl nikdy zrovna zodpovědná osoba a ztratil se mi už po pár minutách v klubu. Rozhodl jsem se, že půjdu domů, ale venku před dveřmi si na mě počíhali dva opilí týpci. Táhl z nich alkohol. Děsili mě. Sledovali mě hrozně divnými pohledy, proto jsem se rozhodl co nejrychleji zmizet. Ale oni... mě sledovali. Když jsem procházel pod jedním polorozpadlým domem, ten větší z nich se na mě vrhl a bylo poznat, že nemá dobré úmysly. Mým jediným štěstím bylo, že zrovna kolem procházel nějaký muž se psem a zakřičel na ně, co to dělají. Byli to solidní srabi, protože se co nejrychleji sebrali a okamžitě utekli. Zřejmě se báli policie. I když se mi v podstatě nic nestalo, byl jsem otřesený a zařekl jsem se, že už nikdy do žádného klubu nepůjdu. A teď... jsem do jednoho byl vtažen.
Pokusil jsem se couvnout, ale Ethanovo pevné sevření mi v tom stále bránilo. Ztěžka jsem polkl a přelétl jsem očima prostor kolem sebe.

MG - Kapitola 15

11. června 2015 v 20:19 | Ann |  Malchik gay
Kapitola 15
Nemilé překvapení

Přivřel oči a zamyšleně mě sledoval. Vypadal, jako by nad něčím uvažoval. Nad čím, to jsem ale netušil. Jeho oči mě hypnotizovaly a nutily mě zůstat na místě a ani se nehnout. Nedovolovaly mi odstoupit. A já ani nechtěl. Nechtěl jsem se od něj vzdálit. Nechtěl jsem se vzdát tak příjemného pocitu, jež sílil v mém nitru. Co se to se mnou děje? Ptal jsem se sám sebe. Odpovědi se mi však nedostávalo.
"Jsi divný..." řekl mi tiše.
"Proč?" zamrkal jsem.
"Měl by ses snažit utéct..." pošeptal mi a naklonil se ještě blíž.
"U-utéct...? Ale....z jakého důvodu...?" zeptal jsem se, ale objasnění jsem už nezískal. Tedy... ne slovní objasnění.
Místo toho jsem ucítil na tváři jeho dotek. Vzal můj obličej do dlaní a zvedl ho k sobě. Nestačil jsem se ani divit, když se opřel čelem o to mé a dlouze se mi zadíval do očí. Jeho pohled byl... jiný, než obvykle. Mnohem hlubší, jasnější a cílevědomější. Ale zároveň i váhavější a nejistý. Takový, jaký jsem u něj ještě nikdy neviděl. Plný emocí, citu, strachu...a bolesti...