MG - Kapitola 7

24. února 2015 v 20:43 | Ann |  Malchik gay
Kapitola 7
Hádanka

Upřeně jsem mu hleděl do tváře. Stál jen kousíček ode mě a jeho oči na mé spočívaly tím zvláštním pohledem… V jeho nehybné, bezchybné a detailně vyvedené tváři se nehnul ani jediný sval. Byla tak klidná…jako dosud nezčeřená hladina. Jako tvář nějaké mystické bytosti…jako tvář boha…
"C-co tu děláš…?" zašeptal jsem skoro neslyšně.
"Lepší otázka je: Co tu děláš ty…?" lehce přivřel oči a naklonil hlavu na stranu.
Ten hlas….
"Ty mluvíš…" vydechl jsem fascinovaně.
Ušklíbl se. "To sis jako myslel, že jsem němý?" povytáhl obočí.
"N-ne…já…myslím to tak, že ty mluvíš se mnou!" stále jsem nevycházel z údivu.
"No a?" zřejmě nechápal, o co mi jde.
"Ve škole jsi mi odmítal odpovědět!" sledoval jsem každičký jeho pohyb a každičkou změnu výrazu. Stále jsem tomu nemohl uvěřit. Je to snad jen sen…?
"Nechtělo se mi…" pokrčil rameny a s klidem stočil své zraky k řece. V temných hlubinách jeho očí se odrážely jiskřičky, poskakující na hladině…
"A…teď se ti chce?" vysel jsem na něm pohledem.
"Záleží na tom, jaké bude téma rozhovoru…" opřel se o zábradlí a do obličeje mu spadalo několik pramenů tmavých vlasů, jež ještě více podtrhly jeho tajemný výraz.
"Třeba…co tu děláš?" zopakoval jsem stejnou otázku jako na začátku.
"Už jsem ti říkal, že lepší otázka je: Co tu děláš ty…?" hloubka a melodičnost jeho klidného hlasu dokonale pasovala k jeho chování i vzhledu.
"Ehm…no, měl jsem noční můry a nemohl spát, takže jsem se šel projít…" vysvětlil jsem mu. "A co ty?" doufal jsem, že mi odpoví.
"Chodím sem skoro každou noc," řekl.
Konečně jsem se něco dozvěděl! "Hele…můžu mít osobní otázku…?" zeptal jsem se značně nervózně.
"Záleží na tom, jakou…" podezřívavě přivřel oči a upřel je přímo do těch mých.
Hrklo ve mně. Pár vteřin mi trvalo, než jsem našel slova. "Proč se s nikým na škole nechceš bavit?"
"To je moje věc."
"Ah…jasně, promiň…" zhluboka jsem se nadechl a začal jsem v ruce žmoulat lem bundy. No tak, Miku! Seber se a nenech se tak snadno odradit! "Ale já to stejně chci vědět!"
"Už zase začínáš být otravný," byl stále stejně klidný, ale jeho hlas nabral nepřátelský, ledový podtón.
"Neustále se všem vyhýbáš a straníš se jich! Chováš se děsivě a ve škole neodpovídáš na otázky! Co tě k tomu vede?!" rozohnil jsem se.
"Tak fajn, teď už jsi vážně otravný," řekl jen a pokusil se odejít, já se k němu však okamžitě připojil.
"Jsou ty věci, co se o tobě povídají, pravda?!" chtěl jsem odpovědi. Za každou cenu!
"Které jako myslíš?" už zněl dost naštvaně.
"Třeba to, že bys mi byl schopný ublížit."
"Pokud budeš i nadále takhle otravný, tak jo!"
Povzdechl jsem si a svěsil ramena. "Ale já o tobě chci vědět víc…"
"Proč?"
Zarazil jsem se, váhal jsem, zda mu to říct. "Připadáš mi jako z jiného světa. Jsi fascinující. Chováš se neustále tak odtažitě a to mě nutí uvažovat nad tím, kdo jsi a co jsi prožil. Co tě asi přinutilo takhle se chovat…? Neumím si sám odpovědět, a proto se snažím získat odpověď od tebe. Nechápu tě a to mi vadí. Nemám rád, když něčemu nebo někomu nerozumím. A tobě nerozumím ani trochu. Jsi pro mě jako hádanka, kterou nemůžu ani za boha rozluštit…" svěřil jsem se mu nakonec upřímně. Co jsem mohl ztratit?
Uchechtl se.
"Co je?" zeptal jsem se trochu ublíženě.
"Pro mě jsi zase hádanka ty," řekl s úšklebkem.
"C-cože…?" nechápal jsem.
"Ještě jsem se nesetkal s někým, kdo by překonal strach, přišel ke mně a promluvil se mnou. Až teď jsem potkal tebe," upřel na mě své hluboké oči a já ztratil slova. Mohl jsem na něj jen upřeně hledět a snažit se zklidnit splašený tlukot svého srdce. Marně. Jeho oči byly jako dva vesmíry, zející v prázdnotě. Jako jediné záchytné body v temnotách…
Nakonec se mi povedlo uhnout očima, ale bylo to dost těžké. "Prostě jen chci znát odpovědi, to je vše. Když si něco umanu, jsem tvrdohlavý a ze svých cílů neslevím," objasnil jsem mu jednoduše.
"Když myslíš…" protáhl zamyšleně.
"Huh…?" obrátil jsem se k němu, ale on už tam nestál. Zastavil jsem se a rozhlédl se. "Ethane…?" hlesl jsem, ale on byl fuč…prostě zmizel…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lili Lili | 24. února 2015 v 22:44 | Reagovat

páni paráda jan tak dále :D poslední tři týdny sem sem chodila den co den a čekala až přibyde další díl... je to hrozně zajímavé úlpně mě to pohltilo :D :D už se nemůžu dočkat dalšího dílu...

2 vivik vivik | 10. března 2015 v 13:44 | Reagovat

tak jo máš novou fanynku. :D suprová povídka jsem zvědavá na pokračování a na ostatní povíky co tu máš.:D

3 Aileen Aileen | Web | 13. března 2015 v 22:46 | Reagovat

Ááá, som pozadu! Iba dnes som si to prečítala :D Ja sa tej poviedky neviem nabažiť :D . Už sa neviem dočkať na pokračovanie :)

4 Karin Karin | 14. října 2016 v 16:29 | Reagovat

Ethan asi opravdu bude upír když tak rychle mizí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama