Úplňkové přání- 39

31. ledna 2015 v 6:00 | Ann |  Úplňkové přání

39
Kéž bys tu byl…

Celé mi ti připadalo jen jako pouhý sen. To, jak se ke mně tiskl, to, jak mě objímal a hlavně to, jak mě opatrně, váhavě líbal. Jeho rty byly neskutečně jemné, sladké, poddajné…a tak hrozně opojné…
"C-cože…?" zašeptal jsem, když po chvilce oddálil svůj obličej od toho mého.
"Já vím, že je to divné, po všech těch momentech, kdy jsem opakoval, že nejsem na kluky, ale…já… prostě tě miluju! Snažil jsem se to nedávat najevo, ale to, jak sis domů tahal z klubu všelijaké kluky mě hrozně štvalo, nenáviděl jsem představu toho, jak je objímáš, jak je líbáš, jak se jich dotýkáš… A pak jsem si to uvědomil. Byl jsem tím zdrcený, bál jsem se, protože vím, že jsi nestálý a že nedokážeš brát žádný vztah vážně… a já nechtěl mít zlomené srdce… Jenže pak ses mi vyznal a já si ještě z větší intenzitou uvědomil, jaké city k tobě chovám… Itane…" opět mi pohlédl hluboko do očí a mě poprvé připadalo, že mu vidím opravdu až do nitra. "Skutečně mě miluješ?"
Do očí mi vhrkly slzy štěstí a já ho k sobě s přešťastným úsměvem přitiskl. "Víc, než vlastní život!" zhluboka jsem vdechl jeho opojnou vůni. Miloval jsem ho. Miloval jsem víc než cokoliv jiného. Byl mým světlem, mou radostí, mým štěstím, mou hvězdnou navždy zářící na jasné obloze…
Přešel jsem k posteli, posadil jsem ho na ni a klekl jsem si vedle ní. Zadíval jsem se mu do nevinné tváře a vzal jsem jeho ruku do dlaní. "Riki, nedokážu slovy vyjádřit, co pro mě znamenáš, myslím, že žádná slova by mi nedovolila to popsat, ale přece jen ti to chci alespoň přiblížit, proto tě chci požádat: Šel bys semnou teď do klubu, abych mohl své city vložit do písně? Chci, aby o nich vědělo co nejvíc lidí. Chci, aby je slyšeli, chci, aby moje vyznání nikdy nevymizelo z tohohle světa. Prosím… půjdeš se mnou?"
Zářivě se usmál. "Jak bych mohl něco takového odmítnout…?"

Byl to tak neuvěřitelně božský pocit, nikdy jsem netušil, jak nádherné může být něco tak prostého, jako jít ruku v ruce s osobou, jíž milujete a jež miluje vás. Ale teď jsem tenhle úžasný pocit konečně zakusil a nevycházel jsem z údivu z toho, jak opojné to je. Takový pocit štěstí jako teď, jsem nezakusil ještě nikdy. Nikdy jsem nemiloval… až teď. Láska je něco nevyčíslitelného, něco, co je nad naše chápání a přesto to do našich životů tak často zasahuje…
Mýlil jsem se, když jsem si myslel, že mi jedna osoba nestačí. Riki byl víc než jedna osoba. Byl něčím, co jsem nedokázal vyjádřit slovy. Něčím, co pro mě mělo větší cenu než můj vlastní život.
Bylo to, jako bych se po dlouhé době, co jsem klesal ke dnu, vzlétl. Jako bych se vznášel nad problémy a bez komplikací letěl vpřed. Láska dává křídla, ano opravdu je to tak… Letěl jsem, vítr mi čechral vlasy a hladil mě po tvářích. Jeho šumění znělo jako hlas, šeptající, že to, co jsem udělal, bylo správné. Že je načase se zastavit a konečně pochopit, co je to skutečná, nefalšovaná láska. Že je načase přestat se jí vzpírat a přijmout, že existuje osoba, kterou mám nadevšechno rád. Osoba, pro kterou bych obětoval všechno. Osoba, pro kterou bych šel až na konec světa a překonal i své nejzazší hranice. Osoba, kvůli které bych celé dny v kuse běžel, dokud bych nepadl vyčerpáním a i v tu chvíli bych se plazil po zemi dál a dál… až do doby, než by mi mé tělo nedovolilo pokračovat.
V nitru jsem cítil příjemný, hřejivý pocit. Pocit lásky, která mě naplnila, rozzářila můj dosud zešedlý svět a dala mi ten nejúžasnější, nejkouzelnější důvod k žití. Dala mi výsadní právo užívat si života a milovat toho, na kom mi záleží ze všeho a ze všech nejvíc.
Vešli jsme do klubu. Všude kolem se vznášela stejná atmosféra jako obvykle, já jí však vnímal naprosto jinak. Dnes jsem se nevrhal na parket a netoužil jsem pouštět se do lovu, mnohem víc jsem chtěl dál držet Rikiho teplou, hřejivou dlaň a užívat si toho, že tu s ním můžu být.
Stočilo se k nám mnoho pátravých pohledů, většina mužů v téhle místnosti nechápavě zírala na naše spojené ruce, jako by tomu nemohla uvěřit. Měl jsem tady už svoji pověst. Pověst toho, který má každou noc nového, pověst toho, jež se nedokáže vázat a toho, jež vždy jen svede svou kořist, a pak ji zase odkopne jako bezcennou věc. Ale spojené ruce byly důkazem něčeho hlubšího. Byly důkazem skutečného vztahu.
Jakmile mě zbystřil uvaděč, stojící v rohu místnosti, zářivě se usmál a s vědoucným pohledem ke mně došel. "Už jsem se bál, že jste sem nadobro přestal chodit!" celý zářil.
"Kdepak," zasmál jsem se. I když bohužel brzy přestanu… Dodal jsem v duchu smutně.
"Potěšíte nás i dnes nějakou písní?" smál se od ucha k uchu.
"To bych rád," přikývl jsem. Tady v klubu už byli zvyklí, že kdykoliv se tu objevím, tak něco zazpívám… a právě to jsem dnes také chtěl.
"Skvěle, až skončí takhle píseň, počítám s vámi!" zasmál se a opět se vzdálil.
"Itane?" ozval se najednou Riki, jeho hlas byl hrozně nešťastný. "Ty vážně budeš muset odejít, že?" hlesl.
Mé srdce okamžitě zasáhla jasná, pronikavá bolest. "Ano…" přikývl jsem sklíčeně.
"To vážně nemůžeš zůstat…? Vždyť… mě miluješ, ne?" hleděl na mě tak ublíženě, až mi z toho pukalo srdce.
"Riki, tohle se nedá lehce vysvětlit," svěsil jsem hlavu, "věř mi, že si nepřeju nic jiného, než tu s tebou navždy zůstat, ale nejde to…já bych tu opravdu tak strašně rád byl, ale… nemůžu…" hlas se mi zlomil a já začal bojovat se slzami.
"Ale… proč…?"
"Riki, víš, můj pravý život je neskutečně daleko odsud, mohl bys jet celý den a přesto bys tam nedorazil. Můj domov je tak hrozně vzdálený… a já se tam prostě musím vrátit. Nemám na vybranou, prostě musím. Není to věc volby…" s nešťastným výrazem jsem ho jemně pohladil po tváři a opřel jsem si čelo o to jeho.
"Už se skutečně nikdy nevrátíš…?" už měl taky na krajíčku.
"Nesmím…"
"Tak a teď se vám opět předvede náš známý pravidelný host! Člověk, kterého většina z vás ctí jako boha! Itan Atkins!" vykřikl uvaděč mé jméno a okolí propuklo v jásot. Ještě jednou jsem Rikiho pohladil po tváři, lehce, jemně jsem ho políbil, a pak už jsem zamířil k mikrofonu.
"Zdravím vás," usmál jsem se. "Dnes tu pro vás mám trochu netradiční píseň. Píseň, věnovanou jedné úžasné osobě, kterou nadevše miluji," všiml jsem si, jak téměř všichni zatajili dech. "Riki," zadíval jsem se na svého milovaného modroočka a ostatní můj pohled sledovali. "Chci, abys věděl, že ať už se stane cokoliv, navždy budeš mít místo v mém srdci. Nikdy tě nemůže nikdo a nic nahradit. Jsi mé světlo, můj den, mé slunce a můj život… a já tě mám radši než sám sebe," ukončil jsem svůj proslov a všiml jsem si závistivých pohledů, jež byly k Rikimu sledované, co mě ale zaujalo mnohem víc, byl Rikiho trochu překvapený, ale neskutečně dojetý výraz. "Riki… tohle je pro tebe…" zašeptal jsem a nechal jsem pustit hudbu, jejíž název jsem před chvíli sdělil uvaděči.

The stars lean down to kiss you, - Hvězdy sestupují, aby tě políbily,
And I lie awake I miss you, - a já jsem vzhůru a chybíš mi.
Pour me a heavy dose of atmosphere. - Nalij mi pořádnou dávku atmosféry,
Cause I'll doze off safe and soundly, - protože pak si pořádně bezpečně zdřímnu,
But I'll miss your arms around me - ale bude mi chybět tvé objetí.
I'll send a postcard to you dear, - Pošlu ti pohled, zlato,
Cause I wish you were here. - protože si přeji, abys tu byl.

Můj hlas zněl jinak, než obvykle, byl mnohem procítěnější a bylo to jasně znát. Nebyla v něm ani stopa po dřívější dravosti, nebo chtíči. Byla tam jen ta bezmezná láska, jíž jsem cítil v každém nervu a každé části svého těla.

I watch the night turn light blue, - Pozoruji, jak se noc obrací ve světle modrou,
But it's not the same without you, - ale bez tebe to není ono,
Because it takes two to whisper quietly, - protože na tiché šeptání jsou potřeba dva.
The silence isn't so bad, - Ticho není tak špatné,
Till I look at my hands and feel sad, - dokud se nepodívám na své ruce a nezesmutním,
Cause the spaces between my fingers - protože ta místa mezi mými prsty
Are right where yours fit perfectly. - jsou tam, kam by se ty tvé perfektně hodily.

Naprosto jsem se té písni poddal, vyjadřoval jsem své emoce nejen písní, ale i tónem hlasu, držením těla a pohledy, kterými jsem Rikiho zahrnoval.

I'll find repose in new ways, - Najdu klid,
Though I haven't slept in two days, - i když jsem dva dny nespal,
Cause cold nostalgia chills me to the bone. - protože chladná nostalgie mě mrazí až na kost.
But drenched in Vanilla twilight, - Ale promočen ve vanilkovém soumraku
I'll sit on the front porch all night, - budu sedět celou noc na verandě.
Waist deep in thought because when I think of you. - Ponořím se do myšlenek. Když si na tebe vzpomenu,
I don't feel so alone. - necítím se tak sám.
I don't feel so alone. - Necítím se tak sám.
I don't feel so alone. - Necítím se tak sám.

Celá moje osobnost doslova křičela to, co jsem mu chtěl sdělit. To, co jsem chtěl ukázat nejen jemu, ale i celému světu. To, co jsem už v sobě nedokázal dál držet. A ani jsem nemusel.

As many times as I blink I'll think of you... tonight. - Budu na tebe myslet tolikrát, kolikrát mrknu... dnes v noci.
I'll think of you tonight. - Dnes v noci na tebe budu myslet.

When violet eyes get brighter, - Když se fialové oči rozjasní
And heavy wings grow lighter, - a těžká křídla se stanou lehčími,
I'll taste the sky and feel alive again. - ochutnám oblohu a budu se cítit znova živ.
And I'll forget the world that I knew, - Zapomenu na svět, který jsem znal,
But I swear I won't forget you, - ale přísahám, že na tebe nezapomenu.
Oh if my voice could reach back through the past, - Ach, kdyby můj hlas mohl dosáhnout až do minulosti,
I'd whisper in your ear, - zašeptal bych ti do ucha:
Oh darling I wish you were here - "Ach, zlato, kéž bys tu byl..."

Okolí začalo tleskat a já se jen usmál, podal jsem mikrofon zpět uvaděči a rozhodným krokem jsem došel k Rikimu. Tahle píseň měla být něco jako rozloučení. Rozloučení a ujištění, že na něj nikdy, ale opravdu nikdy nezapomenu.
"Itane…" zašeptal dojatě, když jsem k němu došel a opět mě objal.
Také jsem ho sevřel v náručí. "Tak pojď, půjdeme domů…"

*Song= Owl City - Vanilla Twilight (https://www.youtube.com/watch?v=zdc3RdXoFwA)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 16. října 2016 v 16:41 | Reagovat

Krása*****.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama