MG - Kapitola 5

30. ledna 2015 v 11:23 | Ann |  Malchik gay
Kapitola 5
Kresba

Ten den jsem 'pana záhadného' potkal ještě několikrát. Vždy, když jsem kolem něj procházel, jsem se mu zadíval upřeně do očí a on mi pohled oplatil. Už jsem na něj nezkoušel znovu promluvit, čekal jsem, až přijde nějaká další společná hodina, při které do něj budu moct začít pořádně rýt.
Nikomu z mé party se moje jednání nezamlouvalo, báli se o mě. Já si to však nenechal vymluvit, dokázal jsem být pořádně tvrdohlavý když jsem chtěl. A teď jsem chtěl. Rozhodně jsem neměl v plánu nechat se odradit.
Po poslední hodině jsem zamířil rovnou k sobě domů. Kolem večera měl přijít Alex a já chtěl mít alespoň chvilku jen pro sebe.
"Pořád se tu nemůžu aklimatizovat…" zašeptal jsem smutně, když jsem zasunul klíč do zámku, otevřel vchodové dveře a vstoupil dovnitř.
Octl jsem se v malé předsíňce, na jejíž podlaze i stěnách byly modré dlaždičky. Jedině strop byl bílý. Naproti mně byl botník, do kterého jsem zastrčil své tenisky, nazul si hřejivé bačkory a vstoupil dál. Prošel jsem krátkou chodbičkou, po jejíchž stranách bylo několik dveří, já však zmizel až v těch posledních.
Vešel jsem do svého pokoje a hodil batoh na postel v levém rohu. Pak jsem se posadil ke stolu na opačné straně místnosti. Kolem mě bylo naprosté ticho…děsivé ticho. Měl jsem rád svůj klid, to ano, ale stačila mi tak půl hodina. Pak už jsem se začínal bát.
Pročísl jsem si rukou vlasy a s povzdechem si protřel oči. Natáhl jsem se k malé skřínce vedle stolu a z jejího šuplíku jsem vylovil blok, do kterého jsem si už dlouhé roky dělal všemožné poznámky, kreslil jsem do něj a podobně. Bylo v něm dobře poznat, jak jsem se postupně vyvíjel a dospíval. Někdy jsem v něm rád jen tak listoval a s úsměvem na rtech si ho prohlížel. Dnes jsem ho ale otevřel na čisté stránce, vzal do ruky tužku a začal si kreslit. Nikdy jsem nebyl nějaký extra dobrý malíř, ale když jsem chtěl, dokázal jsem si vycucat z prstu i něco obstojného.
Po chvilce jsem přestal, vyndal jsem si z kapsy mobil, napojil do něj sluchátka, která zůstala ráno ležet na stole a zapátral jsem v seznamu po nějaké dobré hudbě. Listoval jsem docela dlouho. Nakonec jsem se napíchl na wifi a hledal na youtube. Po chvilkovém zaváhání jsem si pustil Fantastic Baby od Big Bang a mobil jsem si položil do klína.
Hned se mi kreslilo mnohem snadněji. Má ruka s tužkou přejížděla po papíře jako bych ji ani neovládal já. S úsměvem jsem si zpíval a po dlouhé době jsem měl zase super náladu. Ani jsem moc nevnímal, co kreslím, víc jsem se soustředil na song. Protože mě víc než udivilo, když jsem si uvědomil, co jsem nakreslil. Odtáhl jsem ruku a několikrát zaraženě zamrkal. "To mi jako vážně hráblo…?" zašeptal jsem do ticha a uchechtl se. "Očividně ano…" usoudil jsem, když jsem si prohlížel dvě oči, které se na mě z papíru upíraly. Byly to oči, které jsem dnes viděl mnohokrát a které mě pořád nepřestávaly udivovat. "Ethane, asi mi vážně ležíš v žaludku…" zamumlal jsem s úšklebkem. Tyhle oči sice nebyly až tak hluboké ani nadpozemské jako oči originální, ale nádech tajemna v nich se mi podařilo docela vystihnout. Tu podmanivou, bezednou hlubinu, zející v prázdnotě. Tu propast, postupně se prohlubující a prohlubující…hlubinu, která vás do sebe vtahuje, sápe se po vás a unáší vás pryč…
Prudce jsem sebou škubl, když se ozvalo zazvonění a rychle jsem blok zaklapl. Písnička už před dlouhou dobou skončila. "Asi jsem se vážně zbláznil…" povzdechl jsem si, a pak už se šel plně věnovat Alexovi…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aileen Aileen | Web | 30. ledna 2015 v 23:34 | Reagovat

Prečo mám také menšie tušenie, že to nebude Alex :-D Ale zrejme sa mýlim. Teším sa na pokračovanie :-)

2 Karin Karin | 14. října 2016 v 16:18 | Reagovat

Také si myslím že to nebude Alex.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama