MG - Kapitola 3

17. ledna 2015 v 14:04 | Ann |  Malchik gay

Kapitola 3
Pan záhadný

Už jsem to nevydržel a taky k němu stočil pohled. Zíral na mě celou hodinu a já už jsem z toho byl vážně vydeptaný. Potil jsem se a hrdlo se mi svíralo. Připadám si jako ve svěrací kazajce. Kdyby nebyla přednáška, už bych se ho dávno zeptal, o co mu jde, ale takhle jsem mohl jen zařezaně sedět a modlit se, aby toho už konečně nechal.
Každá vteřina jako by trvala věčnost, jako by se proti mně spikl i čas. Zíral jsem na lavici před sebe, v ruce nervózně žmoulal lem svého trika a v duchu sám sebe povzbuzoval. Nesmíš to hned vzdát! Ano, je opravdu hodně odtažitý, ale musíš si k němu nějak najít cestičku! Zajímá tě, ne? Chceš o něm vědět víc. Takže musíš ve svém snažení vytrvat! Dodával jsem si odvahy. Sice mě víc než dost znervózňoval a choval se hrozně chladně, ale právě to byl důvod, proč mě hrozně zajímal… a já se vždy ochomýtal kolem věcí i osob, které mě zajímaly…
Konečně nastal konec přednášky.
Vstal jsem, sebral batoh a naoko klidně vyšel z učebny. Cítil jsem na sobě spoustu pohledů a slyšel jsem, jak si o mě spousta lidí šeptá.
"Ehm…prosím tě…" oslovila mě nějaká neznámá dívka.
"Copak?" zpozorněl jsem a zastavil.
"Ehm… ty… ty se bavíš s Ethanem?" zeptala se opatrně.
"Vlastně ne…" jednou rukou jsem si pročísnul vlasy, "nebo spíš on se nebaví se mnou…"
"A…ty se ho nebojíš?" koukala na mě dost vyjeveně.
"Proč bych se ho měl bát?" opáčil jsem klidně.
"No… je hrozně… strašidelný!" dostala ze sebe po pár vteřinách.
"Máš pravdu," přikývl jsem a pobaveně se usmál, "a to mě právě zajímá…" dodal jsem o něco tišeji.
"A-aha…" vykoktala.
Úsměv se mi ještě rozšířil. "Tak já půjdu… měj se!" mávnul jsem a zamířil na další hodinu.
Mé myšlenky se znovu stočí k záhadné osobě téhle školy… začíná mě to víc než jen zajímat… Musím se o něm dozvědět víc! Prostě musím!
"Tady jsi!" odchytl si mě Luky u nejbližšího rohu.
"Jé… čau!" usmál jsem se.
"Slyšel jsem, že sis sedl k tomu podivínovi…" poznamenal.
"Zdá se, že tady se novinky šíří rychle…" ušklíbl jsem se.
"Vážně by ses mu měl vyhýbat, vypadá to, že se ho bojí i učitelé… co když ti něco udělá, ty malý cestovateli?" vypadal dost ustaraně.
"Uklidni se, nemyslím si, že by mi byl schopný ublížit…" opravdu se mi zdálo, že se ho všichni bojí až trochu moc. Nepřipadal mi až tak nebezpečný…
"Ale jestli ti něco uděláš, nedaruju mu to!" oči se mu ďábelsky zaleskly.
"Dobře, siláku…" zazubil jsem, "bodyguarda jsem si vždycky přál…"
"A já jsem ten nejlepší pod sluncem!" taky se zasmál, pak zase zvážněl. "Ale doopravdy, nemyslím si, že je dobrý nápad držet se mu nablízku…"
"Nech toho, Luky… o mě se nemusíš starat. Díky, ale já to opravdu nepotřebuji…" mírnil jsem ho.
"No dobře…" povzdechl si, " jen se o tebe prostě bojím, to je všechno…"
"Žádné strachy," mrkl jsem na něj.
"Čau, lidi!" přerušil náš rozhovor Teo, který to do nás s Alexem v závěru málem napral.
"Co zase blbnete?" jen tak tak jsem stačil uskočit.
"Hledali jsme vás snad po celé škole!" vyhrkl Teo zadýchaně.
"To zase ne…" ozval se tiše Alex a hned zase sklopil oči k zemi.
"Ale jo!" stál si za svým blonďák.
"Mohli jste prostě počkat v učebně, stejně máme teď společnou hodinu," podotkl Luky.
"Ale to by nebyla taková švanda! Víte, jak úžasná je zábava, když se řítíte po škole jako magoři a všichni na vás zírají?!" Teo se očividně opravdu dobře bavil.
"Mě to jako švanda moc nepřišlo…" vložil se do toho výjimečně i Alex, "přišlo mi to spíš trapný…"
"Ty jsi trapný, ty-"
"O mém bráškovi nikdo nebude říkat, že je trapný!" zareagoval okamžitě Luky.
"A proč ne, vždyť je to pravda!" stál si za svým Teo.
"To teda není!"
"Ale je!"
Povzdechl jsem si a podíval se na stejně otráveného Alexe. Byl jsem si jistý, že mu hlavou běží to samé: 'Už jsou zase v sobě.'
Poslední dobou se tihle dva hádali téměř bez ustání… a to kvůli každé kravině.
Trhl jsem hlavou a dal tak Lukyho bráškovi znamení, že půjdeme na hodinu.
Hádající se dvojici jsme nechali daleko za sebou.
"Tak co, jaká byla přednáška?" navázal jsem konverzaci.
"Já ani nevím," přiznal Alex a plaše sklopil pohled k zemi, "Teo pořád mluvil a já se nemohl soustředit…"
"To je mu podobné," hořce jsem se pousmál.
"Docela jo…" špitl tiše.
Několik dalších vteřin naší chůze probíhalo v naprostém tichu. Alex byl vždycky hodně tichý a donutit ho mluvit bylo umění. I když jsem musel uznat, že se mnou mluvil nejvíc ze všech. Nejspíš to bylo proto, že jsme si dobře rozuměli a že jsem ho do ničeho netlačil, když to on sám nechtěl. Byl vážně komplikovaná osoba, bylo těžké se v něm vyznat…
"M-Miku…" pípl najednou, prudce se zastavil, jako by vrazil do nějaké neviditelné stěny a chytl mě za rukáv.
"Copak je…?" překvapeně jsem zastavil a podíval se na místo, kam upřeně a dost vyplašeně zíral.
Zarazil jsem se.
Ethan stál v rohu uličky, opíral se o zeď a své hluboké, jasné oči mířil přímo na mě. Přimrzl jsem na místě. Hlavu měl lehce nakloněnou na stranu a prohlížel si mě se značným zaujetím. Vypadalo to, jako by se snažil rozluštit nějakou extrémně složitou hádanku. Do obličeje mu spadaly pramínky tmavých vlasů a propůjčovaly jeho výrazu tajemný, zadumaný podtón.
Začal jsem mu pohled oplácet. Přivřel jsem oči, skousl zuby a rozhodl se vydržet ten nátlak. "Alexy, počkej na mě ve třídě, dobře…?" zamumlal jsem.
"C-co…? Jo… dobře…" dostal ze sebe a zmateně zmizel.
Jakmile se vytratil, sebral jsem veškerou odvahu, sebevědomě se narovnal a namířil si to přímo k panu záhadnému…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aileen Aileen | Web | 17. ledna 2015 v 23:10 | Reagovat

Alex je strašne zlatý :D Trochu sa v ňom vidím, tiež je ťažké dostať zo mňa pár slov :D Mike a Ethan... Hmm, to bude ešte zaujímavé, myslím :D

2 Karin Karin | 14. října 2016 v 16:11 | Reagovat

Mike je asi dost zvědaví a paličatý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama