MG - Kapitola 1

16. ledna 2015 v 21:55 | Ann |  Malchik gay

Kapitola 1
Tajemná šelma

"Takže ty jsi navštívil i Mexiko?" vyjekl překvapeně Teo. "To jsi byl snad všude, ne?!" zasmál se pobaveně.
"No… to zase ne…" trochu plaše jsem se usmál.
"Mike, velký cestovatel!" zanotoval můj kamarád.
Bylo to teprve týden, co jsem nastoupil do prváku na Vildu - škole s všeobecným zaměřením. Byl jsem docela nervózní, protože jsem tu nikoho neznal, ale už během prvních pár dní jsem se docela spřátelil se třemi spolužáky- Teem, Alexem a Lukym. Teo byl drobný, docela praštěný blonďák a kakaovýma očima, věčně zasněným výrazem a optimisticky naivní povahou. Byla s ním legrace, protože všechno bral s nadhledem a ze všeho si dělal srandu.
Alex byl stydlivý, hnědovlasý trouba, jež se moc neprojevoval a působil, jako že potřebuje ochranu. Neustále vrhal zpod řas na okolí krátké, plaché pohledy svých průzračných, modrých očí, které jsem mu docela dost záviděl.
Pak tu byl Luky - Alexovo dvojče. I když musím říct, že si nebyli vůbec podobní. Luky byl vysoký, ramenatý, hnědooký blonďák se zářivým úsměvem a bojovnou náturou. Z jeho postoje přímo čišela síla a často i agrese. Člověk se před ním musel mít na pozoru.
No… a nakonec jsem do téhle partičky patřil i já. Nevím, jak bych se měl popsat, ale byl jsem dost náladový, často jsem byl nervózní, ale když jsem něco opravdu chtěl, dokázal jsem se ozvat a prosadit si svoje. Co se týče vzhledu, nebyl jsem nijak extra zajímavý, měl jsem spíš drobnější postavu a špinavě blond vlasy, spadající mi na ramena. Jediné, co na mě bylo dost poutavé, byly moje modro-černé oči, co přitahovaly docela dost pozornosti. I když na ty Alexovy neměly.
Teď jsme všichni čtyři postávali na chodbě a rozprávěli o tom, kde všude jsem byl. Měl jsem dost bohaté rodiče, a tak jsme hodně cestovali. Byli jsme každý rok na několika místech na světě. Miloval jsem tyhle naše 'výlety', bohužel teď, když jsem nastoupl na střední, mi rodiče pronajali byt a řekli mi, že je načase, abych se o sebe naučil postarat sám. Platili mi nájem a dávali kapesné na potřebné věci, ale stejně to pro mě bylo těžké. Byl jsem zvyklý, že jsme vždy pospolu… a teď jsme se rozdělili.
Školní chodba byla rozlehlá, podlaha byla z černého, leštěného kamene, stěny i strop byly natřené na bílo a světlo dovnitř propouštěla ohromná, teď - v létě, otevřená okna. Všude kolem bylo rušno, studenti postávali ve skupinkách a hlasitě se bavili. Hodina měla začít až v devět, ale všichni už tu raději byli někdy v půl osmé.
"Docela ti závidím, to já nikdy nevytáhl paty z rodného města…" zabručel Luky.
"Já byl párkrát v zahraničí, ale rozhodně ne tolikrát…" poznamenal Teo.
"No, není to až taková výhra, vlastně-" najednou jsem se zarazil, protože jsem si všiml, že téměř všechny hlasy kolem nás začínají utichat. Zmateně jsem se rozhlédl, a pak ztuhl.
Studenti začali ustupovat a dělali uličku pro kluka, co se právě objevil ve dveřích. Jakmile jsem ho spatřil, srdce se mi rozbušilo jako splašené.
Šel pomalu, rozhodně nikam nespěchal. Jeho kroky byly i v nastalém tichu naprosto neslyšné. Pohyboval se ladně, jeho postup jako by byly na propočítaný na centimetr a vteřinu přesně. Byl celý oblečený v černé, která jako by podtrhovala tajemnou temnotu, čišící z celé jeho osobnosti. Jako by jeho podstatou byly záhady. Jasný pohled svých zelenošedých očí upíral k zemi, ale bylo vidět, že si je dobře vědomý toho, co se kolem něj děje. Do snědé, jakoby mystické tváře mu spadaly pramínky hnědočerných vlasů. Jeho obličej vypadal jako dílo nějakého obzvlášť pečlivého malíře, měl jasné, souměrné rysy, bezchybnou pleť, a silnou čelist, která mu propůjčovala nezdolné vzezření dravé šelmy. Celkově působil hrozně…nadpřirozeně. Jako by byl z jiného světa. Při každém kroku bylo vidět, jak svaly na jeho těle pracují. Jeho vysoká postava s širokými rameny šla rovně a sebevědomě. Aura, jež ho ze všech stran obklopovala, přinutila všechny zmlknout a napjatě tajit dech. Stál jsem hodně vepředu a on musel při své cestě projít kolem mě, když se to stalo, krátce ke mně střelil pohledem, naše oči se setkaly a já zamrzl na místě. Jeho panenky jako by se mě snažily vtáhnout do svých bezedných hlubin. Jeho oči působily jako by o mně věděly naprosto všechno. Jako by znaly i má nejniternější tajemství. Hleděli jsme na sebe jen pouhý okamžik, ale mně to připadalo jako věčnost. Věčnost, během které jsem nemohl dýchat, mé srdce přestalo tlouct a já byl plně pod vlivem prazvláštní energie, jíž vyzařoval. Když stočil pohled stranou, cítil jsem se hrozně divně. Chtěl jsem, aby se na mě podíval znovu, abych mohl znovu pocítit ten ohromující pocit, který jsem nedokázal nikam zařadit.
Pomalu došel na konec chodby a zabočil vpravo, až když zmizel, začal se kolem zase šířit šum hlasů.
Několik vteřin jsem zůstal přimražený na místě, pak jsem se ohromeně otočil na své přátele s němou otázkou v očích, oni však vypadali stejně zmateně, jako já.
"Kdo to sakra byl…?" vyslovil Luky otázku, která nás všechny tížila.
"To byl Ethan," ozval se jeden druhák, stojící nedaleko od nás a my se k němu všichni obrátili.
"Ethan?" zopakoval jsem zaraženě.
Přikývl. "Jo, rada pro vás prváky: držte se od něj dál," řekl s vážnou tváří.
"Proč?" nechápal jsem.
Pokrčil rameny. "Dělají to všichni. Víte, nikdo o něm prakticky nic neví. S nikým se nebaví, a i kdybyste se s ním pokusili promluvit, nejspíš by vás ignoroval. Navíc se o něm tvrdí, že je gay," podotkl, "a mohl by se vám tudíž pokusit něco udělat…"
"A jaké jsou důkazy, že je gay?" otázal jsem se, docela dost mě to zajímalo.
"No… to nevím…" zatvářil se zmateně.
"A jak to tedy můžete vědět? A i kdyby jím byl, proč by to mělo znamenat, že nám chce něco udělat?" pant mi mlel rychleji, než obvykle.
"Klídek chlape…" mírnil mě ten kluk, "já toho o něm tolik nevím, ale připadá mi, že by mohl být nebezpečný… nemyslíš?" povytáhl obočí.
Trošku jsem se zamračil a sklopil zadumaný pohled k zemi. "Možná…" zamumlal jsem a před očima mi vyvstala jeho tvář v momentě, kdy se na mě krátce podíval, "ale jen možná…"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Shizune Shizune | 16. ledna 2015 v 22:11 | Reagovat

Mám ráda takovýhle záhadný postavy! Takže za mě pěkný, těším se na pokračování :)

2 Njina Njina | E-mail | 16. ledna 2015 v 22:44 | Reagovat

Další šťastná náhoda a já narazila jsem na tvůj článek! Je vážně skvělej... :-)
Ale jestli z Ethana uděláš gaye, asi začnu řvát!
Byl by to další krasavec, o kterýho bych přišla... :-D
Skvělý, prostě skvělý a doufám, že bude pokračování!!! :-)
Njina

3 Ann Ann | E-mail | Web | 16. ledna 2015 v 23:15 | Reagovat

[1]: Děkuji mnohokrát! =D

[2]: Promiň, ale vypadá to, že asi budeš řvát =( (prosím, žádáme o nezabíjení autora, předem děkujeme za kladné vyřízení žádosti). Jinak děkuji, pokusím se něco přidat co nejdříve =3

4 Demonata Demonata | Web | 17. ledna 2015 v 15:38 | Reagovat

Naprosto super povídka!! :o těším se na pokračování :333

5 Aileen Aileen | Web | 17. ledna 2015 v 22:58 | Reagovat

Prečo keď čítam niečo od teba ma to tak vtiahne? :D Cítim sa akoby sa to odohrávalo hneď vedľa v izbe. Naozaj krásne a pútavo píšeš. Hneď pokračujem v čítaní :D

6 Alfie ~ Alfie ~ | 6. dubna 2015 v 22:31 | Reagovat

WOW :3333 tak to vypadá fakt dobře^^

7 Karin Karin | 14. října 2016 v 16:01 | Reagovat

Vypadá to zajímavé.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama