Jedna dlouhá noc II. - V okovech mé lásky

8. ledna 2015 v 21:15 | Ann |  Jedna dlouhá noc - Veršovaný příběh
II.
V okovem mé lásky…


Ani nevím, jak jsem sem dostal a kde vzal odvahu,
Ale i přesto všechno teď stojím na tvém prahu,
Stojím tu, třesu se a polykám své vlastní slzy,
Což jsou teď mí jediní stále věrní druzi.

Jsem odhodlaný postavit se tomu čelem,
Už nechci být dál obětí s životem jako učitelem,
Přesto se však čím dál tím víc bojím,
Bojím se, ale už nemůžu couvnout, už tu stojím.

Zvedám ruku, abych mohl zazvonit,
Slzy nepřestávají svět kolem mě clonit,
Natahuji svou třesoucí se paži,
Která je najednou jako těžké závaží.

"Co tu chceš?" ozývá se za mnou najednou hlas,
Mé srdce divoce buší a já jsem opět lapen do lásky las,
Pomalu se otáčím a setkávám se s pohledem modrých očí,
Pod jejichž silným vlivem se můj svět opět točí.

"J-já…" nedokážu najít správná slova,
Hledím do té jeho krásné tváře znova,
A začínám velmi silně panikařit,
Všechny své naději začínám mařit.

"Tak co tu pohledáváš?" ptá se stále,
Nejraději bych se otočil a utekl do dále,
Ale mými žilami začíná kolovat zase víra,
Kterou dodává mi starých vzpomínek síla.

"Choval ses ke mně jako ke kusu hadru!"
"A copak tys mě pustil ke svému jádru…?"
Trhnu sebou a zvednu k němu svůj pohled.
Vypadá, jako že má o všem přehled.

Usměje se. "Neřekls mi, ani jak se jmenuješ," říká,
Když hledím do jeho božské tváře, mé srdce naříká,
"Prostě jsi jen kývl a nezajímal ses ani o to, kdo jsem já,
Jen pouhé 'ano', takový byla odpověď tvá…"

Zírám na něj, nemůžu ze sebe vypravit žádnou odpověď,
Stále tak nějak doufám, sám sobě chci doříkat zpověď,
Chci se sám sebe zeptat, co tu dělám a dám si vysvětlení,
Ale nemůžu nad ničím uvažovat, žádný volný čas tu není.

Vzhlédnu k jeho tváři "Ty ses taky neptal, s kým máš tu čest,",
Tahle jediná věta byla hrozně náročná, tohle byla nejtěžší z cest,
Z cest, kterými jsem se po tom všem, co se stalo, mohl vydat,
Sám sobě bych chtěl nahlas, rozzuřeně a opovržlivě vynadat.

"Miluješ mě, že je to tak?",
Když to řekne, cítím u srdce tlak,
"Proč bych ti to měl říkat?"
Nejradši bych začal naříkat.

"Neuniknou mi ty tvé zvláštní pohledy,
Na to, že jsem dost všímavý, ber ohledy,
Vím opravdu moc dobře, co ke mně cítíš,
A že se se mnou po boku do propasti neřítíš."

Zalapal jsem po dechu a zůstal na něj hledět,
Co mám teď dělat, nemohl jsem vědět,
Ironicky se usmál se a přešel ke mně o dost blíž,
"Chci tě," zašeptal stejně jako minule a sklonil se níž…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Chibi-Kakashi Chibi-Kakashi | 4. února 2015 v 22:46 | Reagovat

Tak tohle by mě nenapadlo že se dá něco psát i takhle.. je to dokoná a dobře se to navíc to je veršovaný !!! je to boží :) Piš dál takovéhle báshe je to super :(y)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama