Úplňkové přání- 28

16. listopadu 2014 v 6:00 | Ann |  Úplňkové přání

28
Prkotina…? Opravdu…?

Mé vzrušení sílilo. Cítil jsem, jak se mi tělo mé dnešní kořisti chvěje v náručí a jak tím čím dál víc dráždí mé zvířecí pudy. Myslím, že se jmenoval Nick… potkal jsem ho dnes v noci v klubu a bez zaváhání jsem si ho začal nárokovat. Už jsem vůbec nevnímal něco jako váhání nebo strach, už jsem si zvykl na to, že si můžu brát, co se mi zachce a to jsem taky dělal. Stačilo jen pár slov, pár letmých doteků a úsměvů… a dostal jsem vše, co jsem chtěl. Jak jednoduché…
I když jsem stoupal do schodů směrem k našemu bytu, nepřestával jsem oddalovat své rty od rtů, které mi v ten moment připadaly tak opojné… Skýtaly mi v tu chvíli dokonalé útočiště, útočiště pro všechen můj zvířecí chtíč a touhu, která uvnitř mě vřela jako žhavá láva, chystající se vytrysknout.
Jednou rukou jsem zašátral za zády a druhou jsem stále ještě pevně svíral nástroj mého dnešního uspokojení. Vpadli jsme do bytu a Riki, sedící na posteli, k nám stočil pátravý pohled. Byl jsem zvyklý, že kdykoliv jsem si do bytu přitáhl nějakého kluka, vždy se sebral a beze slov odešel, za což jsem mu byl patřičně vděčný. Jako obvykle se zvedl s postele, na které doposud seděl… ale neodešel. Namísto toho udělal něco, co mě naprosto vykolejilo.
Přešel k nám a bez jediného slova, popadl Nika, odtrhl ho ode mě a zadíval se mu upřeně do očí. "Vypadni…" zavrčel skrz zaťaté zuby a nepřátelsky se mu zadíval do nevinných, hnědých očí. "Už toho mám plné zuby!" rozkřikl se najednou a zaťal ruce v pěst, sršela z něj beznaděj a bezradný vztek. Bez varování rozhozeného kluka vystrčil z dveří a zabouchl za ním, načež upřel pohled na mě.
Stál jsem tak jako opařený a čelil jeho rozzuřenému pohledu plnému bolesti a křivdy. "Už toho opravdu mám dost!" rozkřikl se, byl celý napjatý a jeho oči metaly blesky. "Už mám dost toho, jak mě neustále ignoruješ a děláš, jako bych vůbec neexistovat! Štve mě to, jak mě přehlížíš jako obyčejný hmyz! Co jsem ti udělal, že ses ke mně obrátil zády?! Provedl jsem snad něco?! Ublížil jsem ti něčím?! Proč se mnou odmítáš mluvit?! Proč mě odvrhuješ?! Proč…?" jeho hlas nabral zlomený podtón a vztek z něho postupně vyprchal. "Neustále si sem někoho vodíš... a je ti jedno, co na to říkám já… Co jsem ti provedl tak strašného, že mě za to do takové míry nenávidíš…?" hlas se mu začal třást. "Jde o to, jak jsem tě tehdy odstrčil, když jsi chtěl políbit Joshe…? Nebo je v tom ještě něco jiného…? Zavinil jsem snad něco, co ti zkomplikovalo život…?" po tvářích se mu začaly koulet slzy a on se svezl po dveřích, o které se doposud opíral, na zem. "Řekni mi: Proč…? Proč všechno to ignorování, proč všechny ty strohé odpovědi a bezbarvé otázky? Proč tolik chladu a odtažitosti? Co jsem provedl…?" zabořil si tvář do dlaní, schoulil se do pevného klubíčka a naprosto propadl pláči.
Nevěděl jsem, co mám dělat. Stál jsem naproti němu a šokovaně jsem sledoval jeho beznaděj. To, že se takhle najednou složil, mě opravdu vyvedlo z míry. Nevěděl jsem, co mám dělat. Choulil se tu přede mnou na zemi, zlomený a bezradný… a přitom jsem já byl ten, co něco provedl a co by se měl trápit.
Zaťal jsem zuby. Je na čase to ukončit, tohle už dlouho nevydrží ani jeden z nás…
"Ty jsi nic neprovedl," klekl jsem si vedle něj a položil jsem mu ruku na rameno. "Jde tu o mě, ne o tebe. Víš, po tom, co jsi nechal Joshe utéct a já tě políbil… cítil jsem se nesvůj. Je pro mě normální líbat kluky, které neznám a ke kterým nemám žádnou citovou vazbu, jenže ty jsi přítel a to je pro mě nepřípustné…" ulevilo se mi, když ke mně zvedl uslzené oči a přestal brečet.
"Takže… jsi se se mnou nebavil kvůli takové prkotině?" zeptal se opatrně a otřel si z tváře slzu.
"No, nevím, jestli bych to nazval zrovna prkotinou," ušklíbl jsem se.
"Je to prkotina," stál za svým, "to… je opravdu celý problém?" stále to nějak nedokázal pobrat.
"Jo, je…" nervózně jsem si pročísl vlasy. "Ale nechápu, že zrovna ty považuješ polibek za prkotinu…" nevěřícně jsem zakroutil hlavou.
Zničehonic se natáhl mým směrem a věnoval mi krátký polibek, při kterém jsem ztuhl a napjal jsem se. "Je to prkotina," zopakoval.
"Co… tys mě právě políbil?!" připadalo mi, že asi vyletím z kůže. "Neříkal jsi takhle náhodou, že jsi čistě hetero?!" prudce jsem se narovnal a zíral jsem na něj jako úplný magor.
"To taky jsem!" stál si za svým. "Chtěl jsem ti jen dokázat, že to opravdu beru jako úplnou blbost…"
Víš, že mě tím docela provokuješ?! "Aha... jasně, promiň…" byl jsem stále tak trochu mimo, takový slet událostí jsem nedokázal jen tak pobrat.
"Takže… může to mezi námi zase být jako dřív?" zeptal se váhavě a svraštil obočí.
"No jasně!" potvrdil jsem mu a potlačil jsem hlásek hluboko v mé hlavě, který mi říkal, že tohle je opravdu pěkně blbý nápad. "Tak… a teď je načase si začít užívat! Pořádnou spoustu věcí jsme ještě nestihli!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama