Úplňkové přání- 25

13. listopadu 2014 v 18:08 | Ann |  Úplňkové přání

25
Nemístný polibek

"Potkal jsem tvého bratra," přerušil jsem ticho, které mi nebylo zrovna moc příjemné.
Josh o mě opět rozšířil úroveň své pozornosti a přestal tak soustředěně zírat na Rikiho. "Skutečně? Zase dělá binec, co?" ušklíbl se.
"Tak nějak," přisvědčil jsem. "umí se opravdu mistrně přetvařovat," neodpustil jsem si poznámku.
"To ano, v tom je odborník," přisvědčil, "nejdřív andílek a pak prásk a je z něj ďábel, co?"
"Líp bych to neřekl," pokýval jsem hlavou.
Riki vyhledal můj pohled a trhnutím hlavy mi naznačil, abychom šli, já však jen stiskl rty a sotva znatelně jsem zavrtěl hlavou. Ještě jsem nechtěl odcházet, teď ještě ne…
"Jsou s ním opravdu hrozné potíže…" povzdechl si, "neustále mě zatahuje do nějakých svých problémů a… počkat!" zarazil se najednou, o krok couvl a šokovaně se na nás zadíval. "Kde jste se s ním potkali?!"
"Zdá se, že je načase jít s pravdou ven," usoudil jsem, "já jsem gay. Jo, je to tak. Klidně buď zhnusený, ale tohle nezměníš."
Zorničky se mu rozšířily. "A ty…?" obrátil se k Rikimu.
"Co ti do toho je?" opáčil klidně Riki, což u něj nebylo normální.
"Vy…" Josh polkl a nedokončil to, vypadal dost rozhozeně a očividně se začínal bát.
"Jen klid…" přistoupil jsem k němu a položil jsem mu ruku na rameno.
"Nešahej na mě!" vysmekl se mi a pokusil se překotně couvnout, ale škobrtl a dopadl na tvrdou zem.
Nebudu to protahovat… Bez zaváhání jsem si klekl vedle něj a zabránil jsem mu, aby se mohl znovu vydrápat na nohy. Zadíval jsem se mu upřeně do očí a přimrazil jsem ho na místě. Moje aura se zaktivovala.
Zalapal po dechu a zůstal a na mě šokovaně zírat, nehybný a v transu.
"Kampak…?" zabroukal jsem tiše a sklonil jsem se až těsně k němu. "To nás chceš tak najednou opustit…?" protáhl jsem lenivě a přiblížil svůj obličej až těsně k tomu jeho. "Hm…?" přimhouřil jsem oči a propaloval se do něj kočičím pohledem. Hledal jsem jeho slabinu, slabinu, která by ho přinutila, aby se mi odevzdal a nabídl mi vše, co má.
Těžce polkl a chabě sebou škubl, ale pak znovu zkoprněl.
"Teď jsi můj…" zavrněl jsem a sklonil jsem se k němu. Mé rty se už téměř dotýkaly těch jeho, když jsem náhle ucítil prudký náraz a něco mě pořádně silně odtrhlo od mé oběti a přišpendlilo k zemi.
"Utíkej!" zaslechl jsem Rikiho zadýchaný hlas, následované rychlým dusotem, mizícím v dálce.
Zvedl jsem oči k Rikimu, který na mě ležel, a který to do mě před chvílí plnou silou napálil. Chvěl se a vyděšeně na mě hleděl, jako by se bál.
"Pročs to udělal?" zeptal jsem se bezbarvým hlasem.
Zaťal zuby a pomalu ze mě slezl. "Ty…" hlas se mu klepal ještě víc, než tělo, "ten tvůj výraz… a hlas…" když jsem se zvedl, o krok ode mě couvl. "Vším tím jsi mi připomněl toho gangstera, který mě chce za 'mazlíčka', měl jsi stejně chtivý pohled a děsivá slova… nemohl jsem dopustit, abys mu něco udělal. Sám jsem zakusil tenhle pocit strachu, když si někdo bere tvé tělo bez tvého dovolení a… nechci, aby to musel zakusit i někdo jiný. Můžeš mě klidně seřvat, nebo zmlátit, ale udělal jsem to, co jsem považoval za správné a… jsem na to hrdý…" pevně zavřel oči. "Tak do toho… jen mě potrestej," jeho drobné tělo bylo celé napjaté a očividně opravdu očekávalo trest.
Lehce jsem se pousmál a natáhl jsem k němu ruku. Když jsem se ho dotknul, lehce sebou škubnul, ale neustoupil. Prsty jsem mu přejel po tváři a pak jsem se pobaveně ušklíbl a bez varování jsem si ho přitáhl do náručí a konejšivě jsem ho stiskl.
"Opravdu si myslíš, že bych ti za něco takového ublížil?" zeptal jsem trochu vyčítavě.
Když ho přešlo překvapení, váhavě mi objetí oplatil. "Lezeš mi do osobního prostoru…" zamumlal mi do trika, aniž by odpověděl na mou předchozí otázku.
"Tak proč se ke mně tak tiskneš?" neodpustil jsem si provokaci.
"Protože hezky voníš…" poznamenal.
Chvilku bylo úplné ticho.
A pak jsem začal zničehonic hrozně smát. A on se ke mně připojil.
"Jsi vážně magor," podotkl, když se ode mě odtáhl.
"Ale nejsem v tom sám," spiklenecky jsem na něj mrkl.
"Hele, to nebylo hezký!"
"To ani nemělo," popíchl jsem ho ještě jednou. "Jo… a kdo byl vlastně ten Joshův bráška zač? Ty ho odněkud znáš?" změnil jsem téma. Tohle mi opravdu vrtalo hlavou.
Jeho úsměv byl ten tam. "Jo…" přikývl a jeho oči nabraly nenávistný nádech, který byl pro mě u něj něco naprosto nového a nepřirozeného. "Tenhle hajzl se vydával za mého kamaráda a pak mě nabonzoval tomu gangsterovi," ucedil skrz zaťaté zuby. "Doslova mě prodal…" zabodl pohled do země a zaťal ruce v pěst, vypadal opravdu naštvaně, ne, víc než to…
Položil jsem mu ruku na rameno a stiskl ji. "Mám si to s ním vyúčtovat?" zeptal jsem se bezbarvým, chladných hlasem.
Stočil ke mně překvapený pohled. "Proč bys to dělal?"
"Protože když někdo ublíží osobě, na které mi záleží, nemám problém mu to pořádně vytmavit," cítil jsem, jak mě veškerá provokativní nálada opouští. Vášeň noci, která pro mě byla přirozená, vyprchala a já na jazyku ucítil pachuť zloby. "Stačí říct a já ho dostanu," prohlásil jsem pevně, "nechám ho sáhnout si až na dno, doženu ho na pokraj šílenství. Jen řekni… co mu mám udělat?" chtěl jsem vědět. Můj hlas byl hluboký a ledový, sám jsem ho nepoznával. Mé pocity se naprosto změnily, měl jsem v sobě vztek, nenávist a touhu po pomstě.
Zorničky se mu rozšířily. "To ne!" zamítl okamžitě. "Možná je to hajzl, ale tohle si nezaslouží nikdo!"
Mlčky jsem spustil ruku z jeho ramene a vykročil jsem zpátky ke klubu.
"Itane!" oběma rukama mě popadl za ruku a zastavil mě. "Nic mu nedělej! Je to minulost, nezáleží na tom!"
Uvnitř mě nastala další změna. Najednou všechny ostatní pocity přebil jeden určitý pocit…pocit, který bych nedokázal slovy popsat a který naprosto ovládl celé mé tělo i mysl.
Ve vteřině jsem ho popadl a bez varování jsem ho políbil. Mé rty se s něhou a jemností spojily s těmi jeho, které mi přinesly opojný, euforický pocit a zažehly v mém nitru zářivý oheň. Vpil jsem se do jemnosti jeho úst a plně jsem si vychutnával jejich sladkost a poddajnost. Naprosto jsem vypnul, to, co dělám, jsem si uvědomil až po pár vteřinách, kdy se začal v mém hadím sevření svíjet.
Najednou jsem si to všechno uvědomil. Itane… co to sakra vyvádíš?!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 15. října 2016 v 22:43 | Reagovat

Tak to je pěkný hajzl ten Joshův bracha.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama