Úplňkové přání- 6

7. října 2014 v 6:00 | Ann |  Úplňkové přání

6
Aura lovce

"Tak a teď mě zaveď do toho klubu!" mrskl jsem s taškami plnými oblečení do rohu místnosti. Po dlouhém přemlouvání jsem i jemu vnutil nějaké nové hadry a hromadu jídla. Sice protestoval a neustále opakoval, že 'toho pro něj dělám až moc', ale já byl neoblomný a jemu nezbylo nic jiného, než se prostě podvolit.
Sám sobě jsem koupil pár kousků oblečení, které se mi vždycky jako holce líbilo, ale nemohl jsem si ho koupit, protože bylo pro příslušníky mužského pohlaví. A také jsem se, jak jinak, pořádně zásobil čokoládou, kterou jsem už od mala miloval.


"He?" zmateně zamrkal.
"Ten gay klub, zapomněl jsi snad?" povytáhl jsem obočí.
"Ah, jasně… ale už je tma," trhl hlavou směrem k oknu. Měl pravdu, naše nákupy se celkem protáhly.
"O to právě jde!" vychytrale jsem ušklíbl. "Víš, já jsem noční tvor. Dítě měsíce. V noci jsem byl stvořený a v noci pořádám své lovy," přikrčil jsem se a upřel na něj ďábelský pohled, jako bych byl skutečně šelmou, co se hodlá se na něj vrhnout.
"Dobře, dobře, vezmu tě tam, jen toho nech," požádal mě, "děsíš mě," dodal.
"Neboj se, tobě nic neudělám," narovnal jsem se, "najdu někoho jiného, do koho budu moct zatnout tesáky…"
"To nemyslíš opravdově, že ne?" ujišťoval se.
"Ne," zasmál jsem se, "neboj se, nejsem nebezpečný… alespoň pro tebe ne."
"To mi spadl kámen ze srdce," oddechl si.
"Jen se převleču a vyrazíme, co ty na to?"
"OK," souhlasil.
"Tak fajn, vydrž chvilku…" přešel jsem k jedné z tašek a po chvilce štrachání jsem z ní vytáhl černé triko, jehož prodyšná látka byla dobrou imitací kůže. Nebylo tak úplně obyčejné, na 'obyčejné věci' jsem si nepotrpěl. Na jedné straně sahala látka až k pasu, ale směrem k druhému boku se zkracovala a na druhé straně už mi sahala jen pod prsa.
Sundal jsem si koženou bundu i triko, které jsem měl doposud na sobě a navlékl jsem na sebe svůj nový objev. V duchu jsem se musel smát, když jsem viděl, jak krásně triko obepíná mé tělo a jak zvýrazňuje mé vypracované svaly.
"Co to tomu říkáš?" obrátil jsem se čelem k Rikimu, který se díval na druhou stranu místnosti a jeho pohled říkal, že se přemáhá, aby se na mě nepodíval, ale po mé výzvě ke mně jeho oči rychle střelily a on na mě zůstal hodnou chvíli civět jako vyoraná myš.
"To není fér…" zakňoural pak.
"Co?" zmateně jsem se zamračil.
"Já chci taky takové svaly…" nasadil obličej uraženého dítěte. "Na to by se holky balily raz dva…"
Zasmál jsem se. "Ty přece nepotřebuješ svaly."
"He?"
"Jsi roztomilý a to je možná i výhodnější, než mít moje tělo," prohlásil jsem.
"Myslíš?" oči se mu rozzářily.
"Jistě," přisvědčil jsem a začal se znovu štrachat v tašce, než jsem objevil kožené kraťasy s páskem, na jehož přezce byla malá, kovová lebka s rubínovýma očima, a tmavý, kožený pásek kolem krku.
"Tak, můžeme jít," obrátil jsem se zpět k Rikimu, který se stále snažil zhypnotizovat roh místnosti.
"Nemusíš se stydět," dal jsem mu mírnou herdu do ramene.
"Já se nestydím!" ohradil se okamžitě.
"Tak proč odvracíš zrak?"
"Je to… znervózňující…" dostal ze sebe.
"A co?"
"Tvoje oblečení je…" zarazil se.
"Je…?" nutil jsem ho odpovědět.
"To je jedno."
"Ne, není, pověz mi to," začal jsem k němu přistupovat blíž a tím jsem ho nutil couvat, až zády narazil do protější zdi. "Jen mluv…" přitlačil jsem ho ke stěně a přiblížil svůj obličej k tomu jeho tak, aby cítil na tváři můj dech.
Zíral mi vyděšeně do tváře a vypadal, že není schopný mluvit. Věděl jsem, že dělám chybu, když dávám své svůdné auře lovce volný průchod, ale nemohl jsem si pomoct. Vždycky jsem měl podivnou moc, která mi dovolovala si pohrávat s lidmi v mém okolí. Dokázal jsem svést prakticky každého, koho jsem chtěl. Stačilo jen nasadit ten správný výraz, proniknout do osobního prostoru mé kořisti a měl jsem to v kapse.
V místnosti panovalo šero a já věděl, že působím dost tajemně, když se nad ním skláním a přimhouřenýma, kočičíma očima si ho prohlížím. Koutky jsem měl obrácené vzhůru v lehkém, hořkém úsměvu a má přitažlivost se zaktivovala. "Tak mluv…" ještě víc jsem ho přitlačil ke stěně.
Začal se chvět.
Prober se! Okřikl jsem se v duchu a vytrhl se z loveckého transu. On není tvoje kořist! Rychle jsem stáhl svou auru zpět do sebe a couvl jsem od něj. "Promiň…" zamumlal jsem. "Nebudu to z tebe páčit… půjdeme?" dělal jsem, jako by nic.
"Co… co to bylo…?" vykoktal, zorničky se mu rozšiřovaly a opět zužovaly, už se nechvěl, ale zdál se být dost strnulý.
Povzdechl jsem si. "Promiň, jen mi na chvilku proklouzla ven aura."
"Aura?" nechápal.
"Jo, díky ní k sobě přitáhnu každého, koho chci. Je to jednoduché: jen jí pustím ven a ona plně ovládne mou oběť," smutně jsem se usmál, "zní to děsivě, co?"
"Ne, je to užasný…" vydechl, "asi se to nedá naučit, že?" vyzvídal.
"Ne, to bohužel ne. Navíc, moje vyzařování se od toho tvého výrazně liší."
"Škoda… ale je to vážně božské," konečně se pohnul, "nejdřív jsem tě chtěl odstrčit, ale pak když jsem se ti zadíval do očí, byl jsem jako v transu. Nemohl jsem se pohnout, byl jsem ti vydaný na milost a nemilost. Naprosto sis mě podmanil jediným pohledem…" nevycházel z údivu.
"Neměl jsem v plánu to udělat, ale když je noc, je to pro mě znamením, že je čas 'lovu' a ty jsi jediná osoba v mé blízkosti a navíc jsi mi dal záminku… prostě jsem neodolal," zatvářil jsem se omluvně. "Ale neboj, vynasnažím se, aby se to už neopakovalo, dokážu to kontrolovat, musím se jen soustředit."
"A… když tě požádám, mohl bys to udělat znovu?" chtěl vědět.
"No… asi ano, proč?"
"Já jen že to byl vážně divný pocit. Cítil jsem takové zvláštní mravenčení v podbřišku, ale bylo to vážně příjemné. Chtěl bych to ještě někdy zkusit," řekl. "Mohl bys to zkusit, až se vrátíme z toho klubu?" požádal mě prosebně.

Tohle je vážně podivný, malý rebel. "Proč ne?" souhlasil jsem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Saku-chan Saku-chan | E-mail | 7. října 2014 v 20:06 | Reagovat

Všechny tři kapitoly jsem zhltla :33 Ale ten konec tady?! XD Takhle to utnout? Chci další díl, okamžitě! XD

2 Ann Ann | E-mail | Web | 7. října 2014 v 20:53 | Reagovat

[1]: Ok, ok :D Hned ho tady máš, jen chviličku... :D
A díky že se obtěžuješ se psaním komentářů :D ;)

3 Karin Karin | 15. října 2016 v 21:12 | Reagovat

Docela si malíčky zahrava.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama