Úplňkové přání- 12

12. října 2014 v 12:54 | Ann |  Úplňkové přání

12
Zakázané ovoce chutná nejlépe

"Tak tohle je tvůj pokoj?" pátravě jsem se rozhlédl, měl tam docela uklizeno. V levém zadním rohu byla zastrčená velká, manželská postel s šedomodrým povlečením a nad ní na stěně vysel obraz loďky na rozbouřeném moři. Vedle postele byl malý noční stolek se sklenicí průzračné vody a o kus dál postával stůl se čtyřmi židlemi, na kterém stála prázdná váza. Na druhé straně místnosti byla velká skříň, u které se povaloval černý batoh, a hned vedle skříně byly dvoje dveře: Jedněmi jsme přišli a ty druhé pravděpodobně vedly do koupelny.
Po podlaze se plazil měkoučký, vzorovaný koberec a stěny byly tmavě modré a vysely na nich zarámované fotografie. Některé byly černobílé a očividně už hodně staré, ale jiné byli z nedávna, protože jsem na nich poznával Lea. Na jednom obrázku se tvářil opravdu šťastně a pevně se objímal s nějakým vysokým, hnědovlasým a atraktivně působícím týpkem, kterému mohlo být asi tak jako mě.
"To je brácha," ozvalo se za mnou.
"Opravdu…?" obrátil jsem se k Leovi čelem. "Ještě štěstí, že to není tvůj přítel."
"Proč?"


"Víš, nevím jak to říct, ale tak nějak se nerad dělím o svoje věci…" zatvářil jsem se rošťácky, "a tebe momentálně považuji za svůj majetek," informoval jsem ho.
Několikrát zamrkal, a pak uhnul pohledem. "Nechceš něco? Čaj, kafe, nebo tak?" zjišťoval.
"Něco chci," do mého hlasu se vkradl vrnivý podtón.
"A co?"
Přistoupil jsem k němu blíž a odhrnul jsem mu vlasy z obličeje. "Tebe…" přitáhl jsem si jeho obličej blíž a zabránil jsem jeho ústům ve vyřčení čehokoliv dalšího. Namotal jsem si na prst pramen jeho vlasů a můj jazyk mu začal rabovat ústa, prohledával jsem každičkou jejich část a užíval jsem si plachého vstřícného kroku z jeho strany.
Mé ruce mu samovolně sjely k pasu a já ho vzal do náručí. Aniž bych přerušil polibek, přešel jsem k posteli a položil jsem ho na ni, načež jsem na něj nalehl a začal ho líbat ještě vášnivěji. Opravdu jsem si to užíval. Takový pocit moci jsem ve svém dřívějším dívčím těle nezažil. Teď jsem ale byl vůdčí osobou já. Udával jsem tempo i intenzitu polibku a on se mi pouze přizpůsoboval. Věděl jsem, že si s ním můžu dělat, skoro cokoliv se mi zachce. Byl můj, odevzdal mi své srdce a neváhal dát mi i své tělo. A já toho hodlal využít.
Mé rty se opět přesunuly na jeho krk a mé ruce mu zajely pod triko a hravě se rozeběhly po jeho těle.
"Itane…" vydechl.
"Všechno bude v pořádku…" zašeptal jsem a znovu ho políbil, "jen se uvolni…"
Pohlédl mi do tváře a jeho oči se rozzářily, lehce přikývl a i přes zjevné napětí mě uposlechl. Dobře jsem věděl, že je těžké být uvolněný, když vás někdo pomalu svléká a zahrnuje vaše tělo bezpočtem polibků, ale on to kupodivu dokázal.
"Itane…?" zavzdychal tázavě.
"Copak?" pomalu jsem líbal jeho odhalený trup od krku až k lemu jeho kalhot, které měl doposud na sobě.
"Řekni mi popravdě… je tohle sen, nebo skutečnost…?" vypadal, jako by si opravdu myslel, že se mu to jen zdá.
"Žádný sen…" přesunul jsem se zpět nahoru a chvíli si pohrával s jeho jazykem a rty, "je to realita…" jemně jsem skousl jeho spodní ret.
"Je to až neskutečně skutečné…" pevně mě objal kolem krku a ještě pevněji mě k sobě přitiskl.
Naše rty se opět spojily a trvalo pěkně dlouho, než se od sebe zase oddělily.
V mé doposud nefungující mysli se zjevila otázka, sice jsem cítil, že by pro mě bylo téměř nemožné přestat, ale… "Leo, zamysli se a odpověz mi na jednu otázku," můj hlas byl náhle pevný a vážný. "Chceš se mnou strávit noc?" kladl jsem důraz na každé slovo.
Několik vteřin nejevil vůbec žádné známky toho, že vůbec slyšel, na co se ptám, jen mi s důvěrou hleděl do očí a pevně mě svíral. "Chci," řekl pak rozhodně a tím zpečetil svůj osud.
Mužské tělo a jeho funkce v tomhle ohledu pro mě sice bylo novinkou, ale přesto jsem dobře věděl, co dělám, byl jsem stejně sebejistý, jako při polibku, jako by pro mě tohle byla rutinní záležitost, v které jsem byl už dost ostřílený.
Odhodil jsem stranou i své triko a jeho oči obdivně sjely po mém těle. Usmál jsem se a znovu se k němu přitiskl. Naše kůže se o sebe lehce třela a já cítil, jak se mi žilami rozlévá příjemné horko. Srdeční tep se mi zrychloval, dobře jsem věděl, co nastane a mé tělo na to bez pobízení začalo reagovat.
Říká se, že v mládí člověk ztrácí hlavu a já toho byl živým důkazem, nejen, že jsem se nekontroloval, ale ani jsem se nechtěl kontrolovat. Neuvažoval jsem nad důsledky, bylo mi srdečně ukradené, co bude zítra. Žil jsem okamžikem. Vychutnával jsem si život plnými doušky a v duchu jsem se smál těm, kteří se bojí začít pořádně žít a schovávají si své tělo pro toho 'pravého' nebo 'pravou'. Žijeme jen jednou, tak k čemu je se zdržovat nějakými úvahami typu 'co kdyby' nebo 'jednou, až…'?
Mé tělo pracovalo trochu jinak, než jak jsem byl ze svého dřívější podoby zvyklý, ale nebylo to vůbec špatné. Cítil jsem hřejivé napětí ve všech svalech na těle a v podbřišku mi pomalu, ale jistě sílil příjemný, nepopsatelný pocit. Celou mou osobu naprosto ovládlo vzrušení a má tělesná schránka si ji převzala podle svého a nechala mě okusit pocit, který jsem už pěkně dlouho necítil.
Připadal jsem si opravdu jako rebel, to, co jsem se chystal udělat, bylo pokřivené a já to věděl, přesto jsem nedokázal přestat. Leo mi to dovolil a nic jiného mě nezajímalo. Bylo to jeho tělo, ne? Takže o něm měl právo rozhodovat on, a když se rozhodl, že mi ho dá, byla to jen a jen jeho věc, ne?
"Itane…" moje jméno z jeho úst mě jen pobízelo k tomu, abych nepřestával, a to jsem rozhodně ani neměl v plánu udělat. Tuhle noc… hodlal jsem si ji plně vychutnat. Bylo to špatné a zároveň úžasné.
Přece jen, zakázané ovoce chutná nejlépe, že…?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 15. října 2016 v 21:37 | Reagovat

Lea mi je docela líto on si asi myslí že to nebude jen o sexu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama