Říjen 2014

Úplňkové přání- 6

7. října 2014 v 6:00 | Ann |  Úplňkové přání

6
Aura lovce

"Tak a teď mě zaveď do toho klubu!" mrskl jsem s taškami plnými oblečení do rohu místnosti. Po dlouhém přemlouvání jsem i jemu vnutil nějaké nové hadry a hromadu jídla. Sice protestoval a neustále opakoval, že 'toho pro něj dělám až moc', ale já byl neoblomný a jemu nezbylo nic jiného, než se prostě podvolit.
Sám sobě jsem koupil pár kousků oblečení, které se mi vždycky jako holce líbilo, ale nemohl jsem si ho koupit, protože bylo pro příslušníky mužského pohlaví. A také jsem se, jak jinak, pořádně zásobil čokoládou, kterou jsem už od mala miloval.

Úplňkové přání- 5

6. října 2014 v 6:00 | Ann |  Úplňkové přání
Včera mi, i přes mé hlasité protesty a nadávky, odešel program Malování, v kterém překládám mangu, takže jsem bohužel odříznutá od možnosti překladu. Velmi se omlouvám, nevím, kdy se mi tento program podaří zprovoznit, tudíž se prozatím budete muset smířit s tím, že manga bude nějakou dobu pozastvena (doufám, že to nebude trvat víc, než 5 dní, většinou to tuto dobu nepřesáhne)
Ještě jednou se omlouvám :(
Ann


5
Minulosti neutečeš

"Moc dobře vím, jaké to je ztratit někoho, na kom ti záleží. Zažil jsem to."
"Kdy?" plácl jsem bezmyšlenkovitě.
Otevřel ústa, a pak je zase zavřel, bylo vidět, že váhá, jestli mi to řekne, nebo ne. "Já…" začal na konec, "viděl jsem, jak zavraždili mého staršího bratra," dostal ze sebe přiškrceně. "Bylo mi teprve šest, měl jsem zůstat doma s bráchou, kterému tenkrát bylo sedmnáct. On si ale potřeboval 'něco zařídit' a řekl mi, ať počkám v bytě, že se hned vrátí. Mě to ale nedalo a tajně jsem ho sledoval. Schoval jsem se venku za kontejnerem a viděl, jak se tam setkal s tříčlennou skupinkou potetovaných chlápků, kteří vypadali, že jsou dost od rány. Začali se s ním okamžitě hádat, řvali na něj, kde má 'zboží' a oslovovali ho výrazy, které jsem do té doby neslyšel. Byl jsem neskutečně vyděšený, ale přinutil jsem se, dokoukat to až do konce. Když jim řekl, že 's tím končí', jeden z nich se na něj bez varování vrhl, ve svitu zapadajícího slunce se zalesklo ostří nože a můj bratr se zasýpáním padl na zem. Z rány na hrudi se mu řinula krev a jeho výraz, stažený do bolestné masky, vypadal vážně děsivě. Křičel bych, ale nebyl jsem toho schopný, byl jsem ochromený strachem. Po tvářích mi stékaly slzy a mísily se s krví, která dotekla až pod kontejner. Věděl jsem, co se kolem mě děje, ale odmítal jsem to přijmout. Můj bratr, kterého jsem vždycky zbožňoval a ke kterému jsem vzhlížel, umíral. Jeho bolestně sténání a prázdnota v očích mě děsí ještě doteď. Dopadl na zem a začal se svíjet, snažil se jí uniknout, ale nebylo kam. Nebyla možnost, jak by mohl uniknout. Neexistovala šance, že by to přežil. V jednu chvíli se napnul jako luk a v tu chvíli se mu z pozice, ve které ležel, podařilo zachytit mě. Jasně si vybavuju, jak jeho prázdné oči na okamžik nahradil strach o mě a jak se do jejich pohasínající záře na chvíli prodral život. Němě zašeptal 'Uteč' a poddal se smrti.

Úplňkové přání- 4

5. října 2014 v 15:00 | Ann |  Úplňkové přání

4
Člověk činu

"Co to mělo ksakru znamenat?!" vyjel Riki, jakmile jsme byli z doslechu i dohledu.
"A co?" hrál jsem nechápavého.
"Proč jsi ho políbil?!" vypadal naštvaně.
"Copak, žárlíš snad?" popíchl jsem ho.
"To ani omylem!" zasyčel. "Tak proč jsi to udělal?!" naléhal.
Pokrčil jsem rameny. "Nevím, chtělo se mi," objasnil jsem mu jednoduše.
"'Chtělo se ti'?" zopakoval nevěřícně. "Takže ty jsi tenhle typ…"
"Jaký typ?"

Katekyo! - 1

5. října 2014 v 8:00 | Ann |  Katekyo!


Úplňkové přání- 3

4. října 2014 v 15:00 | Ann |  Úplňkové přání

3
To nejsladší v menu…

"Co si dáš?" obrátil jsem se k Rikimu.
"Jsi si opravdu jistý, že si můžu něco vybrat?" zeptal se nejistě.
"Jistě," přikývl jsem, "jen do toho."
Seděli jsme v rohu malé cukrárny. Uvnitř to vypadalo roztomile. Všude byly květiny a vonělo to tam růžemi a vanilkou. Ten muž, co předtím honil Rikiho mi řekl, že se jmenuje Ian, je mu dvacet a je spolumajitelem otcovi cukrárny. Připadal mi svým způsobem roztomilý, neustále uhýbal očima, a když se ty jeho náhodou setkaly s těmi mými, rychle dělal, že se věnuje něčemu jinému. Teď nás posadil ke stolu, dal nám jídelní lístek a odešel do zadní části cukrárny něco řešit s otcem.
"Dobře, tak… dám si ovocný pohár a jahodový košíček… můžu?" stále se zdálo, že váhá.
"Samosebou."

Konya mo Nemurenai 19 - KONEC

4. října 2014 v 8:00 | Ann |  Konya mo Nemurenai
Konec... ale ne tak docela ;) :


Tak jo, příběh je u konce. A já mám teď naléhavou žádost: Pokud má někdo nějaký návrh na další yaoi mangu, kterou bych nyní mohla překládat, napiště prosím její nazev do komentářů. Budu vám moc vděčná ;)
Předem díky
Vaše Ann :)

Úplňkové přání- 2

3. října 2014 v 20:03 | Ann |  Úplňkové přání

2
Nevinné lži

Ze všech stran mě obklopovala mlhavá tma. Mé kroky se v nastalém tichu zdály být víc než hlasité. Snažila jsem se působit co nejmíň hluku, ale přesto jsem věděla, že jsem dost hlučná.
Les vypadal za úplňkové noci kouzelně. Stříbřité paprsky pronikaly mezi větvemi stromů a vrhaly na zem černo-stříbřité odlesky. Kapičky rosy na pavučinách se jemně třpytily a působily jako nádherné, k dokonalosti dovedené perly.

Konya mo Nemurenai 18

3. října 2014 v 8:00 | Ann |  Konya mo Nemurenai
Příběh se nám rychle krátí a situace se hrotí ;)

Úplňkové přání- Prolog+1

2. října 2014 v 20:53 | Ann |  Úplňkové přání

Prolog

"Jsi si svým rozhodnutím naprosto jistá?" otázal se hlubokým, bezbarvým hlasem. "Je to tvé jediné přání, tak si to pořádně rozmysli," kladl mi na srdce.
"Ale já už jsem dávno rozmyšlená, pusťte se do toho," sebevědomě jsem se narovnala a zavřela oči.
Kolem mě zběsile vířila neprohlédnutelná temnota a ve vzduchu byla cítit vlhkost. Celé to místo působilo hrozně temně a děsivě, ale já se nebála. Neměla jsem důvod se bát. Žádné nebezpečí mi nehrozilo. Můj život nekončil, ale začínal…